9 C 8/2022-52 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 24 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem 1 102,62 Kč, s 18,9 % ročním úrokem z částky 24 000 Kč od 2. 7. 2021 do 30. 7. 2021, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 24 000 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 000 Kč od 12. 7. 2021 do zaplacení a částku 144 Kč, která představuje pojistné, které si žalovaný s žalobcem sjednal dne 25. 9. 2019, dále částku 600 Kč, které jsou náklady žalobce na vymáhání dluhu po žalovaném. Žalobce tvrdil, že s žalovaným uzavřel dne 11. 6. 2018 Rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet], který mohl žalovaný užívat. Dne 8. 9. 2019 uzavřel s žalovaným [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě, kterým žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 24 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady, bylo mu poskytnutí kontokorentu dne 8. 9. 2019 schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil smluvní podmínky pro čerpání kontokorentu, byl mu kontokorent zablokován, aby je nadále nemohl čerpat. Následně došlo dne 2. 7. 2021 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění žalovaný dlužil nesplacenou jistinu kontokorentu ve výši 24 000 Kč, nesplacený smluvní úrok z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) ke dni zesplatnění ve výši 1 102,62 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení dluhu v zesplatňovacím dopise, poskytl mu lhůtu k zaplacení, dluh žalovaný dosud nezaplatil. 2. Rámcovou smlouvu [číslo] uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne 11. 6. 2018, bylo zjištěno, že žalobce se zavázal vést pro žalovaného běžný korunový. Dne 8. 9. 2019 byl mezi stranami sporu uzavřen dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] na základě které bylo žalovanému umožněno čerpat prostřednictvím kontokorentu finanční prostředky z citovaného účtu do výše 24 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně. Součástí smlouvy jsou podmínky pro používání kontokorentu a obchodní podmínky banky. V Podmínkách pro používání kontokorentu v části Postupy v případě porušení písm. a), si účastníci sjednali, že žalobce může požadovat v důsledku prodlení žalovaného náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání. Stejný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním dluhu vyplývá i z Dodatku [číslo] k Rámcové smlouvě v části Neplnit povinnosti se nevyplácí. Z Přihlášení k pojištění vyplývá, že žalovaný přistoupil k pojištění pro případ úmrtí a invalidity 3. stupně s měsíčním pojištěním 60 Kč měsíčně, přičemž účastníci si sjednali, že pojistné bude strháváno každý poslední den v měsíci z účtu. 3. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že kontokorent žalovaný čerpal 9. 9. 2019, ke dni 2. 7. 2021 došlo k zesplatnění kontokorentu – k tomuto datu žalovaný dlužil na jistině 24 000 Kč, na úroku z úvěru 1 102,62 Kč. 4. Žalobce vyzval dopisem nazvaným Výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva k předčasnému zaplacení dluhu ve výši 25 846,62 Kč nejpozději do 11. 7. 2021. Výzva obsahuje i upozornění na podání žaloby a na náklady s tím spojené v případě, že do uvedeného data nebude dluh zaplacen. Odeslání upomínky žalobce prokázal poštovním podacím archem odeslané pošty potvrzené poštou [obec] 8. 7. 2021. 5. Soud danou věc posuzoval dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Žalobce v řízení prokázal uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr do výše limitu 24 000 Kč, s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky s příslušenstvím žalobci vrátit nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu. Zatímco žalobce povinnost ze smlouvy splnil, žalovaný prostředky nevrátil, ke dni 2. 7. 2021, kdy žalobce úvěr zesplatnil, žalovaný žalobci dluží na jistině kontokorentu částku 24 000 Kč a na úrocích z úvěru vyčíslených ke dni zesplatnění částku 1 102,62 Kč. Spolu s tím je žalovaný povinen žalobci zaplatit částku 600 Kč jakožto účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného, které si účastníci sjednali. 6. Nárok na zaplacení pojistného soud žalovanému přiznal podle § 2758 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný pojistné, k jehož placení se zavázal, řádně nehradil a dluží žalobci na pojistném částku 144 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného tuto částku žalobci uhradit. 7. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení má oporu v ustanovení § 1968 o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 8. Dle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení od 1. 1. 2014 je stanovena ve vlád. nař. [číslo] Sb. tak, že odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobci byl přiznán úrok z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění uvedené ve výzvě k zaplacení. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 190 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 990 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.