3 C 123/2023-81 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně, postupník pohledávky [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ banka“), za žalovaným, podala u soudu proti žalovanému žalobu, kterou se domáhala zaplacení částky 10 747,84 Kč s úrokem ve výši 16,90 % ročně od 10. 9. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z 10 747,87 Kč od 10. 9. 2022 do zaplacení. Tvrdila, že banka uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, dle níž byl žalovanému poskytnut úvěr, jenž mohl čerpat opakovaně do splacené části úvěru s tím, že jej bude splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, dále se zavázal platit cenu za využití účtu ve výši 50 Kč měsíčně, příp. další poplatky dle Ceníku banky. Žalovaný splátky řádně neposkytoval, úvěr byl proto zesplatněn ke dni 24. 11. 2021, ale žalovaný dluh, který mu byl vyčíslen dobrovolně nezaplatil. Ke dni 1. 2. 2022 banka postoupila pohledávku žalobkyni. Té žalovaný 9. 9. 2022 uhradil pouze částku 2 400 Kč, která byla započtena na úroky, úroky z prodlení i na jistinu. Protože žalovaný ani přes předžalobní výzvu další platby neposkytl, podala žalobkyně 28. 2. 2023 žalobu. Po zahájení dle žalobkyně žalovaný zaplatil další částku 2 000 Kč, které byla započtena z části 720,71 Kč na úrok z prodlení a z části 1 279,29 Kč na úrok z úvěru. Podáním z 26. 7. 2023 pak žalobkyně vzala žalobu ohledně částky 2 000 Kč zpět. Podle § 96 o.s.ř. rozhodl soud nejprve zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby (výrok I.). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na svoji obranu nic neuplatnil. 3. Listinou s názvem Posouzení úvěruschopnosti klienta z 15. 5. 2020, vypracovanou bankou, je prokázáno, že 15. 5. 2020 žalovaný prostřednictvím internetového bankovnictví požádal banku o poskytnutí úvěru. V žádosti uvedl, že má příjem 15 800 Kč, a toto tvrzení bylo ověřeno zprávou zaměstnavatele. [příjmení] ověřila, že žalovaný není v insolvenčním řízení, ověřila v CBCB předchozí splátkovou morálku žalovaného a ani v interních databázích nezjistila žádné negativní informace. Žalovaný udal výdaje ve výši 3 000 Kč, banka tento údaj upravila s využitím statistických modelů aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 8 948 Kč. V CCB a z vlastních systémů banka zjistila, že žalovaná neměl v době žádosti žádné poskytnuté úvěry. Příjem žalovaného byl shledán dostatečným k pokrytí splátek i životních výdajů. Výše žalovaným udaného příjmu je prokázána potvrzením zaměstnavatele [právnická osoba] z 11. 5. 2020. 4. Smlouvou o revolvingovém úvěru, kterou banka a žalovaný uzavřeli 15. 5. 2020 a jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], je prokázáno, že žalovaný získal možnost čerpat u žalobkyně bezúčelový úvěr až do výše 33 000 Kč, a to opakovaně vždy až do vyčerpání uvedeného úvěrového limitu, s tím, že úvěr bude spravován na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem ve výši 16,90 % p.a, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. 990 Kč, vždy k 20. dni každého měsíce počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude uzavřena tato smlouva. Dále se žalovaný zavázal uhradit veškeré náklady a výdaje, které vzniknou v souvislosti se smlouvou. Pro případ nezaplacení splátky v řádné lhůtě nebo pro případ, že se úvěr s příslušenstvím stane splatným v důsledku toho, že se žalovaný dostane do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo do prodlení se splacením více než dvou splátek v dohodnuté lhůtě, byla banka oprávněna požadovat jednorázově všechny dluhy z úvěru ve lhůtě a za podmínek stanovených v písemné výzvě. 5. Jak prokazuje dopis banky z 23. 10. 2021 s názvem Poslední výzva k úhradě dlužné částky, žalovaný byl urgován o doplacení dlužných splátek 904 Kč, k čemuž mu byla poskytnuta lhůtě do 24. 11. 2021, a byl upozorňován na možnost zesplatnění celého dluhu. Protože k nápravě nedošlo, banka uplatnila své právo, vyplývající z úvěrové smlouvy, požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy, což sdělila žalovanému dopisem z 24. 11. 2021 a zároveň vyzvala k úhradě 15 002 Kč. 6. Historií úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet] je prokázáno, že úvěr 33 000 Kč byl čerpán 15. 5. 2020, splacen v plné výši byl 9. 6. 2020 a následně žalovaný čerpal 15 000 Kč. V červenci byl snížen úvěrový limit na 15 000 Kč a splátka snížena na 450 Kč. Zpočátku žalovaný poskytoval splátky úvěru řádně a včas, ale postupně od července 2020 se dostával do prodlení. Ke dni 24. 11. 2021, kdy byl úvěr zesplatněn, žalovaný na jistině dlužil 11 266,11 Kč, na řádných úrocích 66,50 Kč, a na úroku prodlení 66,50 Kč. 7. Smlouva o postoupení pohledávek z 26. 1. 2023, uzavřená mezi bankou jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, prokazuje, že banka postoupila žalobkyni pohledávky vzniklé ze smluv o úvěru či smluv o sporožirovém účtu, specifikovaných v seznamu pohledávek, a to ke dni 1. 2. 2022. V tomto seznamu se nachází i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky banka žalovanému oznámila dopisem z 15. 2. 2022, jenž mu byl dle podacího archu odeslán téhož dne doporučenou poštou. 8. Výzvou k úhradě dluhu ze dne 21. 7. 2022 je prokázáno, že žalobkyně před zahájením řízení vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu s upozornění na možnost soudního vymáhání. Výzva byla dle podacího lístku žalovanému odeslána doporučenou poštou 21. 7. 2022. 9. Věc soud posoudil dle uzavřené smlouvy účastníků a podle § 2395 a násl. o.z. a uzavřel, že žaloba je podána po právu. Smlouva o revolvingovém úvěru v daném případě byla po prověření úvěruschopnosti žalovaného řádně uzavřena. Banka povinnosti z ní splnila, žalovaný však svým závazkům nedostál a vyvolal uplatnění smluvními podmínkami předpokládaných majetkových sankcí, včetně zesplatnění zůstatku dluhu. Na výzvy banky i žalobkyně, jíž byla pohledávka bankou postoupena, o zaplacení celé dlužné částky s příslušenstvím nezareagoval a ani v tomto řízení na svoji obranu neuplatnil nic, k čemu by soud mohl při rozhodování přihlédnout. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení byl žalobkyni přisouzen podle § 1970 OZ a jeho výše odpovídá § 2 vl. nař. 351/2013 Sb. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. l občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšná žalobkyně zároveň v řízení prokázala, že žalovanému v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. zaslala výzvu k plnění a o právo na náhradu nákladů se tak nepřipravila. Žalobkyni přiznaná částka nákladů řízení ve výši 2 252 Kč představuje náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta dle § 14 b) odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, (dále„ AT“) ve výši 900 Kč (3 úkony à 300 Kč – převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), tři paušální částky náhrady hotových výdajů à 100 Kč stanovené dle § 14 b) odst. 5 písm. a) AT a částku 252 Kč představující 21 % daň z přidané hodnoty z částky 1 200 Kč přiznanou dle § 14a AT a § 23a zákona č. 85/1996 Sb. Postup dle ustanovení § 14b) AT se uplatní proto, že žalobkyně řízení zahájila jednoduchou žalobou v podobě upravitelného vzoru, opakovaně použitelného za předpokladu pouhé úpravy některých faktických údajů v jinak připraveném formuláři ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž peněžní plnění nepřesahuje částku 50 000 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Přiznanou odměnu pokládá, objektivně posuzováno, za adekvátní skutkové a právní složitosti věci. 11. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud o tom, že žalovaný je povinen všechny povinnosti podle toho rozsudku splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.