3 C 248/2022-37 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce podal u soudu žalobu, kterou se domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, provedeného listinou žalované ze dne 30. 9. 2022, doručenou žalobci 4. 10. 2022. Žalovaná žalobci v listině vytýkala zvlášť hrubé porušení pracovněprávních povinností, a to odcizení a pokus o odcizení majetku zaměstnavatele. Žalobce namítal, že okamžité zrušení jeho pracovního poměru není důvodné, neboť se vytýkaného jednání nedopustil, a navíc listina nemá náležitosti požadované právními předpisy, protože důvod rozhodnutí není dostatečně specifikován. Dle žalobce je okamžité zrušení pracovního poměru pouze účelovým důsledkem toho, že žalobce nepřistoupil na žalovanou navrženou dohodu o rozvázání pracovního poměru, která by žalované vyhovovala. 2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby a trvala na tom, že žalobce opakovaně své pracovněprávní povinnosti zvlášť hrubým způsobem porušil, což zjistila v září 2022. Žalobce v místě, kde žalovaná prováděla dokončování zemních prací, nabízel několika obyvatelům dodání štěrku a drtě, provedení výkopových prací či zapůjčení pracovních strojů, to vše ke škodě žalované a [právnická osoba] [anonymizováno], dále nabízel k odkupu pohonné hmoty žalované. Mimoto žalovaná zjistila, že naftu žalobce sám z vlastnictví žalované odcizoval. Tyto skutečnosti žalovaná s žalobcem projednala, navrhla žalobci ukončení pracovního poměru dohodou, na což žalobce nepřistoupil, proto s ním byl pracovní poměr ukončen okamžitým zrušením. Žalobce se následně do zaměstnání nedostavoval a netrval na dalším zaměstnávání a konkludentně rozvázání pracovního poměru uznal. 3. Mezi stranami bylo v řízení nesporným, že účastníci spolu dne 1. 8. 2021 uzavřeli pracovní smlouvu, jež založila jejich pracovní poměr na dobu neurčitou a dle níž měl žalobce u žalované vykonávat práci bagristy s místem výkonu práce dle potřeb zaměstnavatele a že dne 4. 10. 2022 bylo žalobci doručeno rozhodnutí žalované o okamžitém zrušení pracovního poměru. 4. Pracovní smlouva účastníků ze dne 1. 8. 2021 existenci pracovněprávního vztahu stran na dobu neurčitou prokazuje. Listinou s názvem Okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, učiněné v souladu se zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, je prokázáno, že žalovaná rozhodla o okamžitém zrušení pracovního poměru žalobce s odkazem na ustanovení § 55 zák. práce s tím, že důvodem tohoto zrušení je, že žalobce porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů, vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, a to odcizením a pokusem o odcizení majetku zaměstnavatele. 5. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce, zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. 6. Podle § 58 odst. 1 zák. práce, pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl. 7. Podle § 60 zák. práce, v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží. 8. Podle § 72 zák. práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. 9. Soud předesílá, že okamžité zrušení pracovního poměru je mimořádným, výjimečným, způsobem skončení pracovního poměru, k němuž zaměstnavatel může přistoupit jen ve výjimečných situacích, kdy je další trvání pracovního poměru až do uplynutí výpovědní doby neúnosné. Právní jednání, jímž je pracovní poměr okamžitě rušen musí splňovat zákonem požadované formální a obsahové náležitosti. Musí být učiněno v písemné formě, jinak se k němu nepřihlíží, pod sankcí neplatnosti musí v jeho obsahu být náležitě vylíčen skutkový stav, představující důvod okamžitého zrušení, tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Důvod okamžitého zrušení nesmí být dodatečně měněn. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 18. 12. 2019 sp. zn. 21 Cdo 3648/2019 uvedl, že v listině – okamžitém zrušení pracovního poměru – je zaměstnavatel povinen jednoznačně identifikovat to jednání zaměstnance, které zaměstnavatel považuje za porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, tedy časově, věcně a místně je vymezit tak, aby bylo jednoznačné a nezaměnitelné. Při posouzení, zda popsané jednání dosahuje zákonem vyžadované intenzity, pak soud vychází z takto identifikovaného skutku, a bere v potaz i další okolnosti konkrétního případu, které již popsány být nemusí, resp. ve všech podrobnostech popsány být nemusí (osoba zaměstnance, jeho dosavadní postoj k plnění pracovních úkolů, doba a situace, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, míra zavinění zaměstnance, důsledek porušení pracovní povinnosti pro zaměstnavatele apod.) 10. Z obsahu okamžitého zrušení pracovního poměru, které soud v této věci posuzuje, je zřejmé, že toto rozhodnutí zákonem vyžadované náležitosti jednoznačně nemá. Postrádá skutkové, místní i časové vymezení vytýkaného porušení právních povinností, jehož se měl žalovaný dopustit. Nelze z něho možno zjistit, jakého konkrétního skutku se žalobce dopustil, co odcizil a co se odcizit pokusil, kdy a kde k tomu došlo. Pro tento nedostatek nelze ani přezkoumat, zda žalovaný k rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru přistoupil v zákonných lhůtách, ani zda je důvodné, protože porušení pracovních povinností je formulováno příliš neurčitě a obecně. Tento formální nedostatek již nelze zhojit svědectvím informovaných osob ani listinami, které se k porušení právních povinností vztahují a které mají dodatečně vysvětlovat, proč žalovaná k okamžitému zrušení přistoupila, protože by nebyla jistota o tom, že je prokazován právě ten skutek, který měla v okamžitém zrušení žalovaná na mysli. Soud proto pro nadbytečnost neprovedl žalovanou navržený výslech svědka [jméno] [příjmení], důkaz čestným prohlášením [jméno] [příjmení] a záznamem o průběhu projednání věci s žalobcem. Předmětné okamžité zrušení pracovního poměru tak není platným právním jednáním a nemohlo přivodit zánik pracovního poměru žalobce u žalované. Žalobu žalobce proto soud shledal oprávněnou a vyhověl ji, jak uvedeno ve výroku. 11. Pracovní poměr žalobce měl skončit okamžitým zrušením okamžikem, kdy mu toto rozhodnutí bylo doručeno, tj. dne 4. 10. 2022. Žalovaný zahájil toto řízení dne 30. 11. 2022, tedy v dvouměsíční zákonné lhůtě, která mu k tomu je zákonem poskytnuta. Soud proto nemůže sdílet přesvědčení žalované, že byl žalobce nečinný a že s okamžitým zrušením pracovního poměru konkludentně souhlasil. Žalobce pouze využil podstatnou část lhůty pro podání žaloby, kterou zákon poskytuje, a svůj nesouhlas včas vyjádřil v podané žalobě. 12. Pro nadbytečnost soud zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování SMS komunikací účastníků, která měla předcházet okamžitému zrušení pracovního poměru a jeho oznámením, že trvá na pokračování pracovního poměru. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. l občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobci přiznaná částka nákladů řízení představuje náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměnu advokáta dle § 7 a §9 odst. 3 písm. a) bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, (dále„ AT“) ve výši 7 500 Kč (3 úkony à 2 500 Kč – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání), tři paušální částky náhrady hotových výdajů à 300 Kč stanovené dle § 13 odst. 3 AT, tj. 900 Kč, náhradu jízdného zástupkyně z místa jejího sídla k procesnímu soudu a zpět vypočtenou podle § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., ve výši 709,92 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a 3 AT představuje 400 Kč za 4 promeškaných půlhodin, a 21 % daň z přidané hodnoty, přiznanou podle § 14a AT a § 23a zák. č. 85/1996 Sb. ve výši 1 997,08 Kč. Náhrada nákladů řízení celkem činí 13 507 Kč, a soud uložil žalované, aby tuto částku žalobci zaplatila k rukám jeho zástupkyně. 14. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v trvání 3 dnů.