3 C 80/2023-22 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně podala u soudu žalobu, kterou se domáhala, aby podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku bylo zrušeno, neboť v tomto majetkovém společenství žalobkyně dále setrvávat nechce. Protože předmětné nemovitosti nejsou reálně dělitelné, žalobkyně se sama nechce se stát jejich výlučnou vlastnicí a žalovaný není schopen finanční vyrovnání žalobkyni vyplatit, navrhla vypořádat nemovité věci jejich prodejem ve veřejné dražbě. 2. Žalovaný prostřednictvím své soudem ustanovené opatrovnice vyjádřil s žalobou nesouhlas s tím, že nemovité věci prodat nechce. Na druhou stranu připustil, že jeho finanční situace mu neumožňuje uvažovat o tom, že žalobkyni za její spoluvlastnický podíl vyplatí přiměřenou finanční náhradu a také neočekává, že by se tento stav v budoucnu změnil. 3. Výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví], vedený pro [územní celek] a k.ú. [obec] u [obec] u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín, prokazuje, že účastníci jsou skutečně podílovými spoluvlastníky pozemku parcela st. 30 -zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [obec], [adresa] rod. dům, na něm stojící, a pozemkům parcela [číslo] trvalý travní porost, parcela [číslo] zahrada a parcela [číslo] trvalý travní porost, s tím, že spoluvlastnický podíl žalobkyně činí ¾ celku a spoluvlastnický podíl žalovaného činí ¼ celku. 4. Obě strany sporu byly zajedno v tom, že předmětné nemovitosti nejsou reálně dělitelné. Žalobkyně o spoluvlastnický podíl žalovaného nemá zájem, žalovaný na výplatu spoluvlastnického podílu nemá prostředky. Dle opatrovnice, která je jeho sestrou, je žalovaný poživatelem invalidního důchodu ve výši 15 953 Kč, je mu vyplácen příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč, jiné příjmy nemá. Trpí [anonymizováno] handicapem, neumí číst, psát, vyžaduje celodenní péči. Žije v předmětné nemovitosti ve společné domácnosti s opatrovnicí jejími dvěma dětmi. Žalovaný má úspory v peněžním ústavu ve výši 43 000 Kč, dle opatrovnice aktuálně nelze očekávat, že by se finanční situace žalovaného jakkoli pozitivně změnila. 5. Dopisem z 29. 6. 2020 se žalobkyně obrátila na žalovaného s návrhem na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem dohodou. Opatrovnice potvrdila, že se k ní tato výzva dostala, opatrovnice na ni odpověděla a žádala, aby žalobkyně nechala žalovaného v nemovitostech nadále bydlet. Žalobkyně na její odpověď nereagovala. 6. Podle § 1140 odst. 1 o.z., nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. 7. Podle § 1143 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.), nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 8. Podle § 1144 odst. 1, 2 o.z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. (2) Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích. 9. Podle § 1147 OZ, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 10. Podstatou podílového spoluvlastnictví je, že se na něm podílí více osob. Často však nezávisí na vůli jednotlivého spoluvlastníka, kdo s ním toto majetkové společenství tvoří, a může tak nastat situace, že spoluvlastníci mají zcela odlišné představy o tom, jak nemovitosti užívat, udržovat a jak s ní nakládat. Nejsou-li představy a zájmy spoluvlastníků shodné, neprospívá to ani spoluvlastníkům ani předmětu jejich spoluvlastnictví. Zákon proto výslovně stanoví, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Nemá-li tedy některý ze spoluvlastníků zájem ve spoluvlastnickém vztahu dále pokračovat, nezbývá než další osud spoluvlastnictví řešit. Spoluvlastníci tak mohou učinit dohodou a není-li možná, nezbyde jim než se obrátit na soud a požadovat zrušení spoluvlastnictví, tak jak to učinila žalobkyně. Je-li spoluvlastnictví zrušeno, neoddělitelně musí být rozhodnuto o vypořádání spoluvlastníků. Při rozhodování o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není soud vázán žalobním návrhem a je povinen dodržet zákonné pořadí způsobů vypořádání. Nejprve musí zkoumat možnost rozdělení společné věci (§ 1142 o.z.), není-li rozdělení společné věci dobře možné, soud ji přikáže za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům (§ 1147 o.z.) a teprve v případě, pokud společnou věc nechce žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej ve veřejné dražbě, přičemž v odůvodněných případech může rozhodnout o tom, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. Judikatura vyšších soudů dovodila, že společnou věc lze přikázat spoluvlastníkovi za náhradu, pokud o přikázání společné věci do jeho výlučného vlastnictví projeví zájem a současně pokud je tento spoluvlastník solventní, tj. pokud je schopen vyplatit druhému vypořádací podíl (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2024/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016). Dále pak také bylo judikováno, že nelze-li nemovitosti přikázat žádnému z účastníků, nezbývá soudu než nařídit prodej ve veřejné dražbě s tím, že takto soud postupuje i v případě, že ten spoluvlastník, který má o věc zájem, nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu (viz. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 11. 2019 sp. zn. 22 Cdo 3554/2019). 11. Protože žalobkyně nadále ve spoluvlastnictví s žalovaným setrvávat nechce a obrátila se na soud, nezbylo soudu než podílové spoluvlastnictví účastníků zrušit a vypořádat. Reálné rozdělení nemovitosti mezi účastníky dle jejich jednotného stanoviska nepřichází v úvahu, stejně tak přikázání některému z účastníků. Žalobkyně o toto řešení nemá zájem, žalovaný není solventní. Jediným řešením je proto prodej předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě, jak žalobkyně navrhovala, s tím, že výtěžek dražby bude mezi účastníky rozdělen dle výše jejich spoluvlastnických podílů. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku. 12. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný je osobou omezenou ve svéprávnosti tak, že není způsobilý právně jednat s výjimkou běžných záležitostí každodenního života. Ve stejném rozsahu je omezena i procesní způsobilost žalovaného, v řízení byl proto zastupován soudem ustanovenou opatrovnicí. Omezení ve svéprávnosti však není překážkou, která by bránila vyhovění žalobě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví prodejem ve veřejné dražbě, neboť žalovaný přes zvýšenou ochranu, která je mu poskytována, nemůže mít více práv než kterýkoliv jiný spoluvlastník. Vydaným rozhodnutím žalovaný ostatně není zbavován majetku, jenž dosud vlastnil, změní se pouze jeho podoba. Na místo spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech bude vlastnit finanční prostředky, odpovídající hodnotě tohoto podílu, změní se tedy pouze skladba jeho majetkové sféry, nikoliv její rozsah. Fakticky toto rozhodnutí může mít na život žalovaného nepříznivý dopad v tom, že předmětné nemovitosti, nedohodnou-li se účastníci ještě jinak, již nebude moci neomezeně užívat, jako doposud. Nelze však přehlédnout, že tento stav ale představuje nejméně od roku 2020 neoprávněné nadužívání spoluvlastnického podílu žalovaného na úkor žalobkyně, které by v konečném důsledku mohlo ekonomicky nepříznivě dopadnout i na žalovaného. Není proto v zájmu žalovaného, aby nadále tento stav přetrvával a další bydlení žalovaného je proto třeba řešit jinak. 13. O nákladech řízení vyslovil soud, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, protože se obě strany práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdaly.