5 C 104/2017-139 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se domáhal proti právnímu předchůdci žalovaných [celé jméno původního účastníka], narozenému [datum], zemřelému 14. 10. 2017 zaplacení 25 200 Kč s příslušenstvím (úrok a úrok z prodlení) z právního důvodu poskytnuté půjčky a poplatku sestávajícího z úroku, odměny za zpracování půjčky a nákladů hotovostního inkasa. 2. Usnesením ze dne 26. 10. 2017, č. j. 5 C 104/2017-54 bylo reagováno na úmrtí žalovaného a řízení přerušeno podle § 109 odst. 1 písm. a) o. s. ř. 3. Usnesením ze dne 9. 4. 2018, č. j. 5 C 104/2017-60 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení s dědici žalovaného [jméno] [celé jméno žalované] a [celé jméno původního účastníka]. Ve vztahu k druze jmenovanému bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání ze dne 4. 9. 2018, č. j. 5 C 104/2017-91 tak, že bylo druhému žalovanému uloženo zaplatit 25 200 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a o povinnosti zaplatit žalobkyni náklady řízení (výrok II.). 4. K projednání tak zůstal nárok žalobce vztahující se k 1. žalované, když bylo tvrzeno, že nárok ve výši 25 200 Kč s příslušenstvím se uplatňuje z důvodu nevrácené půjčky ve výši 13 725,49 Kč a poplatku ve výši 11 474,51 Kč. Žalobkyně k tomu tvrdila, že poskytla právnímu předchůdci žalovaných [celé jméno původního účastníka], narozenému [datum], na základě smlouvy o půjčce ze dne 18. 10. 2012 částku 20 000 Kč Vedle vrácení poskytnutých prostředků zavázal se dlužník uhradit dalších 16 720 Kč na poplatku sestávajícího z úroku, odměny za administrativní zpracování půjčky a nákladů hotovostního inkasa splátek. 5. Dokazování bylo provedeno smlouvou o půjčce (č. l. 23), smluvními podmínkami (č. l. 24), oznámením o zastoupení pohledávky (č. l. 25), výzvou k plnění (č. l. 26 – 27), podacím lístkem (č. l. 28), poštovním podacím archem (č. l. 31), smlouvou o postoupení pohledávek (č. l. 33), přílohou (č. l. 32), přehledem plateb (č. l. 75), výstupy z insolvenčního rejstříku. 6. Žalovaná označila nárok za nedůvodný. Vyšla z insolvenčního řízení vedeného před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] a zejména z usnesení ze dne 25. 4. 2023, č. j. [insolvenční spisová značka]. Výrokem IV. byla žalovaná osvobozena spolu s manželem [jméno] [příjmení] od poplacení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. 7. Po stránce skutkové se uzavírá, že na podkladě smlouvě o půjčce byla právnímu předchůdci žalované [celé jméno původního účastníka] poskytnuta obchodní korporací [právnická osoba] poskytnuta dne 18. 10. 2012 částka 20 000 Kč. Obsaženo je prohlášení, že půjčka byla převzata v hotovosti, když se dlužník zavázal vrátit celkem 26 354 Kč v 60 týdenních splátkách po 612 Kč. Předpokládaná správnost psaného textu, resp. reálné naplnění toho, co je na listině uváděno, není absolutní, avšak je na účastníkovi řízení, který je tím negativně dotčen, aby údaje potvrzené jeho podpisem vyvrátil (vizte k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2547/2011). 8. Dlužník nevrátil prostředky co do částky 25 200 Kč, přičemž žalobkyně nemohla v řízení prokázat negativní tvrzení o nevrácení prostředků. Ostatně ani žalovaná netvrdila ani neprokazovala opak, resp. svou procesní obranu založila na odkazu na účinek skončené insolvence. Prokazuje smlouva o postoupení pohledávek s přílohou, že došlo k postoupení předmětné pohledávky a zejména k tomu přistupuje důkaz v podobě oznámení o postoupení pohledávky vyhotovené postupitelem dne 22. 9. 2016. Jím vyrozuměl dlužníka, že došlo k cesi pohledávky. Platí, že se vychází z prostého oznámení postupitele o cesi pohledávky, jestliže dlužník netvrdí (a neprokáže) takové skutečnosti, které by změnu v osobě věřitele vyloučily či zpochybnily (vizte rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 a nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. I. ÚS 2276/08). 9. S přihlédnutím ke dni uzavření smluvního vztahu a z něho vzešlých práv a povinností včetně jejich porušení, řídí se poměry účastníků ustanovením § 3028 odst. 3 zák. č. 82/2012 Sb. a z toho plynoucí aplikací zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.). Shora uvedený skutkový závěr podřazuje se stran půjčky pod ust. § 657 a násl. obč. zák., stran poplatků pod ust. § 658 odst. 1 obč. zák. Zvláštní úpravou, od níž nelze odhlížet, ale nutno ji s obsahem závazku komparovat, je zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Konečně posouzení, zda došlo k cesi pohledávky a ke změně v osobě věřitele podřazuje se pod ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). 10. Vedle konsenzuálního základu došlo z povahy smlouvy i k její perfekci reálným naplněním - přenecháním prostředků, jak je patrno z obsahu listiny, kdy není rozumného důvodu při absenci námitek žalovaného, domnívat se, že by dlužník potvrdil skutečnost („ touto smlouvou se poskytují prostředky dlužníkovi“), která by nebyla z jeho pohledu správnou (vizte k hodnocení správnosti textu smlouvy rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2547/2011). 11. Nedůvodnost návrhu žalobkyně vychází ze zjištění, že pohledávka za žalovanou zcela zanikla a to jednak tím, že bylo povoleno oddlužení, žalobkyně svou pohledávku v insolvenčním řízení nepřihlásila, jak vidno z insolvenčního rejstříku a ve zbylém rozsahu došlo k osvobození od placení. Přihlášení pohledávky přitom bylo možné, byť uběhla lhůta stanovená insolvenčním soudem k přihlášení. Vysvětluje Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 4. 5. 2017, č. j. KSPH 68 258/2014, 4 VSPH 671/2017 a rovněž v usnesení ze dne 22. 2. 2018, č. j. KSPA 56 INS 36007/2013, 1 VSPH 228/2018, že nedošlo-li k odloučení pozůstalosti a je-li do majetkové podstaty zapsáno jmění z dědictví (tzn. včetně závazů), může věřitel pohledávky uplatnit své právo i později v rámci probíhajícího insolvenčního řízení. Věřitel však přihlásil pohledávku pouze z právního důvodu revolvingového úvěru a užívání kreditní karty uzavřené jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba] nikoli pohledávku nabytou od [právnická osoba] 12. Podle § 414 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. 13. Jestliže pohledávka žalobkyně vznikla před rozhodnutím o úpadku, jak to předvídá uvedené ustanovení, žalobkyně ji v insolvenčním řízení za právní nástupkyní dlužníka neuplatnila, potom se právní mocí usnesení insolvenční soudu přeměnila v prosté naturální právo, žalovaná se toho dovolala a proto nelze takové právo přiznat. Podobně by to bylo v případě, kdy dlužník namítne promlčení. Dlužno dodat, že se nejedná o některou z pohledávek, které by se osvobození netýkalo (§ 416 ins. zákona). Z uvedených důvodů je žaloba shledána nedůvodnou a výrokem I. zamítána. 14. O nákladech řízení je rozhodováno podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Byť žalovaná zaznamenala ve věci plný procesní úspěch, práva na náhradu nákladů řízení se vzdala, a proto je výrokem II. rozhodováno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.