7 C 202/2022-28 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhal vydání rozsudku, kterým by byla žalovanému uložena povinnost převést vlastnické právo k bytové jednotce [číslo] nacházející se v bytovém domě [adresa] (část obce Nové Město) na pozemku parc. č. st. 1997 a k ní náležejícího podílu o velikosti ideální [číslo] na společných částech domu [adresa] (část obce Nové Město) na pozemku parc. č. st. 1997, k podílu o velikosti [číslo] parc. č. st. 1997 a k podílu o velikosti [číslo] na pozemcích parc. č. 2033, 2034, 2035 a 2036, vše v k.ú. [obec], do vlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeného [datum] bytem [adresa žalovaného a žalobce]. 2. Žalobce tvrdil, že dne [datum] proběhlo u Okresního soudu v Jičíně jednání ve věci žalobce [celé jméno žalobce] a žalovaného [celé jméno žalovaného], při němž se žalovaný zavázal, že nejpozději do [datum] převede na svého syna [jméno], [datum narození] předmětné nemovitosti, které žalovaný obdržel darem na základě darovací smlouvy ze dne [datum]. Žalovaný ke dni podání žaloby svůj závazek nesplnil, proto se jeho splnění musí domáhat soudní cestou. 3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Tvrdil, že při jednání soudu se jednalo pouze o jeho úvahu, že by někdy v budoucnu byt na syna převedl. Smlouva o smlouvě budoucí nebyla mezi stranami s ohledem na následný postoj žalobce navržena ani sepsána. Jeho závazek, jehož splnění se žalobce žalobou domáhá, z ničeho nevyplývá, z ničeho nemůže být dovozen, žádný vymahatelný závazek nevznikl. Návrh smírného řešení ve věci vlastnictví k nemovitostem nakonec po poradě se svým právním zástupcem zrušil a odvolal. 4. Dnem [datum] je datována darovací smlouva uzavřená mezi [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] na straně dárců a [celé jméno žalovaného] (žalovaným) na straně obdarované. Z jejího obsahu vzal soud za prokázané, že předmětem darování byla bytová jednotka [číslo] situovaná v bytovém domě [adresa] (část obce Nové Město) na stavební parcele č. 1997 a k ní náležející podíl o velikosti ideální [číslo] na společných částech domu [adresa] (část obce Nové Město) na stavební parcele č. 1997, na st. parcele č. 1997 a pozemcích parc. č. 2033, 2034, 2035 a 2036, vše v kat. území [obec], zapsaných na [list vlastnictví] vedeného u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín pro obec a kat. území [obec]. 5. Pod sp. zn. 3 C 4/2021 bylo u zdejšího soudu vedeno řízení ve věci žalobce [celé jméno žalobce] proti žalovanému [celé jméno žalovaného] o vrácení daru (nemovitostí vedených na [list vlastnictví], kat. úz. [obec]). V průběhu řízení se strany snažily vyřešit věc smírně. Proto při jednání soudu dne [datum], kdy žalobce setrval na tom, aby předmětný byt vlastnil jeho vnuk a zároveň syn žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], který s ním v bytě žije, žalovaný navrhl, že jeho právní zástupce sepíše smlouvu o smlouvě budoucí, jejímž předmětem bude převod vlastnictví předmětného bytu do vlastnictví syna žalovaného [jméno] po dosažení jeho zletilosti, uvedl, že vlastnictví na syna převede nejpozději do [datum]. 6. Ve spise je založeno podání žalovaného datované dnem [datum], ve kterém svůj závazek převést byt na syna odvolal, uvedl, že k sepsání navrhované smlouvy nepřistoupí, a to z důvodu nevhodného jednání žalobce vůči jeho osobě. Žalobce ho svým jednáním morálně poškodil uváděním nepravdivých skutečností, závažných obvinění např. oznámením učiněného žalobcem na policii, kdy měl žalobci odcizit finanční prostředky, měl ho vydírat apod., což nebylo policií prokázáno. Pro něho je i nepřijatelné tvrzení žalobce při jednání soudu, kdy naznačoval, že jeho matka byla v době darování nemovitých věcí mentálně nezpůsobilá. [příjmení] názor, že nebude v současné době přistupovat k uzavření dohody ohledně převodu vlastnictví k bytu na syna, vyjádřil u prostřednictvím právního zástupce v podání ze dne [datum]. S obsahem vyjádření byl žalobce seznámen při jednání soudu dne [datum]. <i>7. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.</i> <i>8. Podle § 1725 o.z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.</i> <i>9. Podle § 1731 o.z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen„ nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.</i> <i>10. Podle § 1735 o.z. nabídka učiněná v písemné formě vůči nepřítomné osobě musí být přijata ve lhůtě uvedené v nabídce. Není-li lhůta uvedena, lze nabídku přijmout v době přiměřené povaze navrhované smlouvy a rychlosti prostředků, jež navrhovatel použil pro zaslání nabídky.</i> <i>11. Dle § 1785 o.z. smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.</i> <i>12. Podle § 1786 o.z. zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí.</i> 13. Smlouva o smlouvě budoucí musí kromě obecných náležitostí navíc obsahovat závazek uzavřít v budoucnu smlouvu a musí vymezovat obsah budoucí smlouvy. Povinnost uzavřít budoucí smlouvu vzniká po výzvě oprávněné osoby. 14. Smlouva o uzavření smlouvy budoucí nemusí obsahovat lhůtu, v níž má být zavázaná strana vyzvána k uzavření smlouvy. V takovém případě je nutné vyzvat stranu k uzavření smlouvy do jednoho roku ode dne účinnosti smlouvy o smlouvě budoucí. Prodlení s výzvou vede k zániku povinnosti uzavřít smlouvu. Lhůta pro výzvu k uzavření smlouvy je prekluzivní lhůta. Smlouva nemusí obsahovat lhůtu, v níž má dojít k uzavření smlouvy. Smlouva má být uzavřena bez zbytečného odkladu poté, co byla zavázaná strana vyzvána k plnění. 15. Smlouva o smlouvě budoucí nemá stanovenou formu, v jaké má být uzavřena. Pokud ale je pro převod vlastnického práva k nemovitostem vyžadována zákonem písemná forma, měla by být tato forma dodržena i pro smlouvu o smlouvě budoucí. <i>16. Podle § 1789 o.z. ze závazku je dlužník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něho požadovat.</i> 17. Po zhodnocení shora uvedených skutečností a provedených důkazů dospěl soud zcela jednoznačně k závěru, že v dané věci neexistuje v souvislosti s převodem vlastnictví k bytu žádný závazek žalovaného, jehož splnění by se mohl žalobce po žalovaném domáhat. Je pravdou, že žalovaný při jednání soudu slíbil, že prostřednictvím svého právního zástupce bude sepsán návrh smlouvy o smlouvě budoucí, jejímž předmětem měl být převod vlastnictví předmětného bytu na syna [jméno], vnuka žalobce. Tento slib však následně po poradě se svým právním zástupcem zrušil, a to z důvodu nevhodného jednání žalobce ve vztahu k jeho osobě (zejména oznámení na policii), když toto jednání mu způsobuje újmu na jeho osobnostních právech. Smlouva o smlouvě budoucí, která vzhledem k tomu, že smlouva o převodu vlastnictví musí mít ze zákona písemnou formu, má být rovněž písemná, jejímž předmětem by byl závazek žalovaného převést na syna [jméno] předmětný byt, tj. byt, který užívá žalobce spolu se svým vnukem [jméno], nebyla nikdy sepsána, nebyla nikdy uzavřená. Úmyslem žalovaného v současné době není převedení vlastnictví k bytu na syna [jméno], i když někdy do budoucna ani tuto možnost nevylučuje. 18. Jak bylo uvedeno shora, z návrhu na uzavření smlouvy musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Vzhledem k tomu, že žádná nabídka ze strany žalovaného v souvislosti s bytem nebyla učiněna, slib učiněný při jednání soudu dne [datum] uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí žalovaný zrušil, vzhledem k tomu, že úmyslem žalovaného v současné době rozhodně není vlastnictví k bytu na někoho převádět, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku ad I tohoto rozsudku. Pokud neexistuje platný závazek žalovaného, že určitým způsobem naloží se svým vlastnictvím k bytu, v daném případě, že vlastnictví k bytu převede na svého syna, soud mu tuto povinnost uložit nemůže. Bez existence platného závazku soud nemůže žalovanému jako vlastníkovi bytové jednotky, nařizovat, jak má se svým vlastnictvím naložit. Podle § 1012 věty prvé o.z. má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. 19. Výrok soudu ohledně náhrady nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve věci úspěšný, soud mu na nákladech řízení přiznal částku