203 C 1/2024-26 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce podal u soudu žalobou, kterou se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu 75 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že účastníci spolu uzavřeli dne 22. 12. 2021 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce žalovanému poskytl bezhotovostně 75 000 Kč s tím, že je žalovaný vrátí s jednorázovým zhodnocením 3 % ze zapůjčené částky do 28. 2. 2022. Účastníci si dále sjednali úrok z prodlení ve výši 0,15 % z dlužné jistiny denně od 1. 3. 2022 do zaplacení. Přestože žalobce žalovaného k úhradě vyzval, žalovaný zápůjčku nevrátil, a to ani z části.2. Žalovaný v doplnění odporu proti vydanému platebnímu rozkazu přiznal, že si peníze od žalovaného vypůjčil, vysvětlil, že následně se dostal do finančních potíží, pro které žalovanému dosud nic nevrátil, žádal o přezkoumání „celkových nákladů na půjčku“, které se mu zdály neúměrně vysoké.3. Listinou s názvem Smlouva o zápůjčce z 22. 12. 2021 je prokázáno, že se účastníci dohodli s odkazem na § 2390 a násl. o.z. na tom, že žalobce žalovanému zapůjčuje 75 000 Kč odesláním na jeho bankovní účet, a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku žalobci vrátit bezhotovostně nejpozději do 28. 2. 2022. Zápůjčka byla sjednána „s jednorázovým zhodnocením 3 %“, pro případ prodlení s vrácením zápůjčky nebo její části byl sjednán ve prospěch žalobce smluvní úrok z prodlení ve výši 0,15 % denně z dlužné jistiny jsoucí od prvního dne následujícího po splatnosti zápůjčky až do zaplacení. Žalovaný prohlásil, že tento dluh uznává jako svůj pravý a správný dluh co do důvodu i výše. Listina je oběma stranami podepsána.4. Částečným výpisem z účtu z 22. 12. 2021 je prokázáno, že tohoto dne žalobce na účet žalovaného, uvedený ve smlouvě o zápůjčce odeslal 75 000 Kč.5. Předžalobní výzva z 25. 9. 2023 prokazuje, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu ze smlouvy o zápůjčce ve výši 143 760 Kč s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího lístku výzva byla odeslána doporučenou poštou žalovanému na adresu trvalého bydliště.6. Žalobce před soudem doplnil svá tvrzení tak, že smlouvu s žalovaným uzavřel po té, co jeho žádost několikrát odmítl. Žalovaný se na něj obrátil znovu a žádal o půjčení peněz s tím, že má podnikatelský záměr zakoupit investiční byt v západních Čechách a na kupní cenu mu něco schází. Žalobce proto nalezl pochopení a požadovanou částku mu půjčil. Smlouvu písemně vyhotovil žalovaný, poslal jí žalobci emailem, žalobce do ní doplnil číslo svého účtu, následující den smlouvu podepsali a tentýž den žalobce žalovanému odeslal finanční prostředky. Vzhledem k okolnostem se sám úrokem z prodlení nijak nezabýval, až když žalovaný půjčku nevrátil, podíval se do smlouvy na úrok a zjistil jeho výši. Půjčováním peněz se žalobce nezabývá, zápůjčka žalovanému byla jeho první a poslední. Žalovaného zná přes 10 roků, ví, že žalovaný pracoval jako finanční poradce, působil jako starosta vedlejší obce , adresa, a pochází ze stabilní rodiny, proto nakonec jeho žádostem vyhověl. Poté když žalovaného opakovaně urgoval o vrácení, žalovaný uváděl asi 4 verze, jak s penězi naložil. Žalobce se pak ale dozvěděl, že pravděpodobně měl žalovaný dluhů více a půjčoval si na to, aby předchozí dluhy uhradil, jistě to ale neví. Žalovaný také jednou, když ho žalobce urgoval, poukázal na dohodnutý úrok z prodlení s tím, že je pro žalobce výhodný a doporučoval mu, aby mu ještě posečkal. Žalobce se pak snažil situaci vyřešit tím, že by na něho žalovaný převedl své spoluvlastnické podíly na pozemcích ve , Anonymizováno, , žalovaný na to ale nepřistoupil.7. Žalobce dále soudu předložil výtisk elektronické zprávy z 21. 12. 2021, jíž je prokázáno, že návrh předmětné smlouvy o zápůjčce zaslal žalobci žalovaný, a žalobce jej beze změny přijal. Dále předložil koncept smlouvy o převodu vlastnictví k nemovité věci s datem 20. 12. 2023, kterou žalobce žalovanému navrhl uzavřít, aby předešli soudnímu sporu.8. Podle § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 2392 odst. 1 věta prvá o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.10. Z provedených důkazů vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena písemná smlouva o zápůjčce dle návrhu žalovaného a došlo také k tomu, že žalobce žalovanému částku 75 000 Kč bezhotovostně poskytl, tedy dle uzavřené smlouvy reálně plnil. Tyto skutečnosti potvrdil žalovaný již přímo v listině z 22. 12. 2021, v níž dluh vůči žalobci výslovně uznal, vyplývají i z dalších provedených důkazů. Spor mezi stranami není ani o tom, že na dluh ze smlouvy o zápůjčce žalovaný dosud nic nevrátil. Za tohoto stavu proto soud žalobu žalobce pokládá za právem podanou a rozhodl tak, že požadavku žalobce vyhověl včetně požadavku na sjednaný úrok z prodlení, o němž rozhodl podle § 1970 o.z.11. Vzhledem k návrhu žalovaného na „přezkoumání nákladů na půjčku“ se soud dále zabýval tím, zda je platné ujednání stran o smluvním úroku z prodlení ve výši 0,15 % denně od počátku prodlení do zaplacení. Judikatura vyšších soudů je ustálena v názoru, že ujednání o výši úroku z prodlení výrazně se odchylující od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jenž by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter, lze posoudit jako ujednání rozporné s dobrými mravy. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 9. 2020 sp. zn. 32 Cdo 1490/2019). Smluvní volnost stran totiž podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 a § 547 o.z., a právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o.z.). Tento korektiv lze uplatnit i v případě, kdy by ujednání o výši úroků z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. V případě výše úroků z prodlení, sjednané podle § 1970 o.z., je tedy třeba posuzovat soulad takového ujednání s dobrými mravy vzhledem ke všem okolnostem, které ke sjednání takového úroku z prodlení vedly a jež existovaly v době uzavření smlouvy. Nestačí tedy vyjít pouze ze závěrů jiného rozhodnutí soudu, či ze srovnání smluvené sazby úroku z prodlení se sazbou stanovenou nařízením vlády, neboť obecně (bez přihlédnutí k okolnostem projednávané věci) nelze stanovit paušální „hraniční sazbu nemravnosti“ úroků z prodlení. Sazba úroku z prodlení stanovená nařízením vlády č. 351/2013 Sb., prezentuje určitou představu zákonodárce o tom, jaká výše úroku z prodlení je obecně způsobilá plnit jeho funkci sankčně-motivační a reparační (kompenzační), tj. přimět dlužníka ke včasné úhradě dlužné částky a případně alespoň částečně nahradit újmu, jež věřiteli jejím včasným neuhrazením vzniká (srov. § 1971 o.z.), je však zjevné, že s ohledem na různorodost smluvních vztahů taková představa zákonodárce nemusí vždy odpovídat jejich konkrétní realitě a z rozličných důvodů mohou být sjednávány úroky z prodlení v jiné výši. Pouze takové ujednání o výši úroku z prodlení výrazně se odchylující od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jenž by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter, lze posoudit jako ujednání rozporné s dobrými mravy. Výrazná (mnohonásobná) odchylka sjednané výše smluvního úroku z prodlení od sazby stanovené nařízením vlády tedy může být signálem rozporu takového ujednání s dobrými mravy, sama o sobě však (bez posouzení relevantních okolností jejího sjednání) takový rozpor ještě neznamená.12. Z provedeného dokazování v dané věci vyplynulo, že iniciátorem smlouvy o zápůjčce z 21. 12. 2021 byl žalovaný, který též koncipoval její text, to vše po té, co jeho předcházející prosby o zápůjčku žalobce odmítl. Sám žalovaný z vlastní iniciativy navrhl výši smluvního úroku z prodlení a jak žalobce dále uvedl, na výši smluvního úroku žalovaný též odkazoval, když jej žalobce urgoval o vrácení zapůjčení částky, s tím, že je pro žalobce stanovena výhodně. Žalovaný si tedy smluvního příslušenství byl vědom a počítal s tím, že jej bude muset uhradit a výší úroku motivoval žalobce k uzavření smlouvy v okamžiku, kdy se mu jinak peníze sehnat zřejmě nedařilo. Po zvážení všech uvedených okolností soud dospěl k závěru, že ujednání účastníků o úroku z prodlení se nepříčí dobrým mravům, nýbrž je platným ujednáním, které je třeba respektovat. Rozhodl o něm proto tak, jak je uvedeno ve výroku.13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. l občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšný žalobce zároveň v řízení prokázal, že žalovanému v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. zaslal výzvu k plnění a o právo na náhradu nákladů se tak nepřipravil. Žalobci přiznaná částka nákladů řízení představuje náhradu za zaplacený soudní poplatek