3 C 166/2023-43 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně podala u soudu žalobu, kterou se po částečném zpětvzetí žaloby, domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit ji dlužné nájemné ve výši 119 790 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalobkyně je na základě nájemní smlouvy oprávněna užívat budovu bez č. p,/č. e., která se nachází na stavební parcele [číslo] v [katastrální uzemí] (dále též předmětná budova) a je oprávněna ji dát též do podnájmu. Dne 30. 12. 2012 žalobkyně uzavřela s žalovaným podnájemní smlouvu, dle níž byl žalovaný oprávněn užívat předmětnou budovu jako sklad pohonných hmot za dohodnuté nájemné. Splatnost nájemného byla sjednána čtvrtletně na základě vystavených faktur. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a následně měněna dodatkem č. 1 ze dne 27. 1. 2020 a dodatkem č. 2 ze dne 1. 9. 2022. Žalovaný od roku 2021 nájemné nehradil, k nápravě nedošlo ani po upomínkách, žalobkyně proto podnájemní smlouvu vypověděla. Žalovaný sice předmět podnájmu v průběhu řízení vyklidil, na nájemném však dluží předmětnou částku s příslušenstvím. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že budovu již vyklidil, zmínil, že na původním objektu zůstala nově opravená střecha v hodnotě 50 000 Kč a je v jednání, zda si ji žalobkyně ponechá a její cenu odečte z vyčísleného dluhu či ne, a zda přistoupí žalobkyně na splátkový kalendář. Výši dluhu na nájemném žalovaný nijak nezpochybnil, k nařízenému jednání se nedostavil. 3. Nájemní smlouvou [číslo] z 12. 12. 2012 je prokázáno, že spoluvlastnice nemovitých věcí v k. ú. [obec] včetně budovy bez čp./č. e. na stavební parcele [číslo] tamtéž, tyto nemovitosti pronajaly žalobkyni na dobu od 1. 12. 2012 do 31. 12. 2023. Žalobkyně je dle smlouvy oprávněna předmět nájmu užívat a dále jej pronajímat. Dle žalobkyně byla nájemní smlouva aktuálně prodloužena o dalších 10 let. Podnájemní smlouvou, uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným dne 30. 12. 2013 je prokázáno, že žalobkyně dala žalovanému do podnájmu předmětnou budovu za čtvrtletní nájemné 9 000 Kč, které se žalovaný zavázal hradit na základě vystavené faktury s připočtením DPH. Dodatek č. 1 k podnájemní smlouvě z 27. 1. 2020 upravuje výši čtvrtletního nájemného od 1. 1. 2020 na 9 900 Kč a DPH s tím, že další ustanovení podnájemní smlouvy zůstávají beze změny. Dodatkem č. 2 k podnájemní smlouvě z 1. 9. 2022 bylo účastníky dohodnuto, že nájemné za rok 2022 bude účtováno jednou splátkou, na níž bude vystavena faktura k 31. 12. 2022 ve výši 39 600 Kč + DPH. Jinak zůstala podnájemní smlouva beze změny. 4. Výpisem z Knihy pohledávek z 1. 8. 2023 je prokázáno, že žalovaný dluží žalobkyni nájemné od roku 2021 do poloviny roku 2023. Kniha obsahuje data a čísla faktur, které byly žalovanému vystaveny, dále částky nájemného a DPH, vše s daty splatnosti. Celkem žalovaný dluží včetně DPH 119 790 Kč. 5. Výzvou z 28. 4. 2023 byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužného nájemného s tím, že pokud nedojde k zaplacení do 15. 6. 2023, bude podnájemní smlouvy vypovězena k 30. 6. 2023. Výzva byla žalovanému dle podacího lístku odeslána doporučenou poštou. 6. Výpovědí z 22. 6. 2023 žalobkyně podnájemní smlouvu z 30. 12. 2012 žalovanému vypověděla a požadovala o vyklizení prostor do 20 dnů. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě 107 811 Kč do 8 dnů, to vše s upozorněním na možnost soudního řešení. Dle doručenky datové schránky výpověď byla žalovanému doručena 28. 6. 2023. 7. Podle § 3074 odst. 1 o.z., nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht. 8. Podle § 2215 odst. 1 o.z., souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu. 9. Podle § 2217 odst. 1 o.z., nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. 10. Soud při rozhodování o žalobě žalobce vyšel z cit. zákonných ustanovení, přihlédl též k obsahu podnájemní smlouvy a jejich dodatků, jakož i výpisu z knihy pohledávek. Je nepochybné, že žalovaný od roku 2021 přestal své povinnosti z podnájemní smlouvy vyplývající plnit a neplatil nájemné, k nápravě nedošlo ani po upomínce žalobkyně ani po výpovědi podnájemní smlouvy. Výše dlužného nájemného mezi stranami nebyla sporná, žalovaným avizované mimosoudní jednání s žalobkyní o řešení dluhu dle žalobkyně v zásadě neproběhla. Za této situace soudu nezbylo, než žalobě žalobkyně zcela vyhovět, jak uvedeno ve výroku I. O úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1970 o.z. výše úroku z prodlení je dána vl. nař. č. 351/2013 Sb. 11. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 a 146 odst. 2 o. s. ř. tedy podle úspěchu ve věci. Žalobkyně podala proti žalovanému v obou jejich částech důvodnou žalobu, ohledně dlužného nájemného byla úspěšná, k zastavení řízení ohledně vyklizené došlo kvůli chování žalovaného, který předmětný objekt vyklidil až v průběhu řízení. Vzhledem k tomu soud dovozuje, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně zároveň v řízení prokázala, že žalovanému v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. zaslala výzvu k plnění a právo na náhradu nákladů řízení se tak nepřipravila. Žalobkyni přiznaná částka nákladů řízení ve výši 56 728 Kč představuje náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 10 985 Kč, odměnu advokáta dle § 7 bod 5 § 8 odst. 1 § 9 odst. 3 písm. e), § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále AT) za 4 úkony á 7 300 Kč, tj. 29 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, replika z 18. 12. 2023), jeden úkon za 5 900 Kč (účast na jednání 19. 2. 2024), dále pět paušálních částek náhrady hotových výdajů à 300 Kč stanovené dle § 13 odst. 3 AT, tj. 1 500 Kč, a náhradu jízdného zástupce z místa jeho sídla k procesnímu soudu a zpět vypočtenou podle § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., ve výši 804,10 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a 3 AT představuje 400 Kč za 4 promeškané půlhodiny, a 21 % daň z přidané hodnoty, přiznanou podle § 14a AT a § 23a zák. č. 85/1996 Sb. ve výši 7 938,86 Kč. Náhrada nákladů řízení celkem činí 56 727,96 Kč, po zaokrouhlení 56 728 Kč a soud uložil žalovanému, aby tuto částku žalobkyni zaplatil k rukám jejího zástupce.