13 C 240/2025-100 — Okresní soud v Jičíně

1. Návrhem ze dne 28. 4. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 34 248,14 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou. Předchůdkyně žalobkyně umožnila žalované opakovaně čerpat úvěr až do výše 30 000 Kč, žalovaná však řádně nehradila sjednané minimální měsíční splátky. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých žalovanou, informací z interních databází a externích registrů a přezkoumal také transakce na účtu žalované. V době poskytnutí úvěru neměla předchůdkyně žalobkyně žádné varovné signály, že by žalovaná neměla svým povinnostem dostát.2. Žalovaná se v řízení nevyjádřila.3. Zdejší soud ve věci nařídil jednání na den 2. 9. 2025, žalovaná se však k jednání bez jakékoliv omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalované.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že tato je obchodní společností s předmětem podnikaní mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 8. 2022 ve spojení se smluvními podmínkami a standardními informacemi o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že se předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dohodly na poskytnutí úvěrového rámce ve výši 30 000 Kč s pevnou úrokovou sazbou ve výši 60 % p.a., RPSN 81,02 %. Žalovaná se zavázala hradit až do úplného splacení úvěru minimální měsíční platby ve výši dle aktuálního rozpisu plateb.6. Z kopie dokladu totožnosti a související fotografie vzal soud za prokázané, že to byla právě žalovaná, kdo uzavřel výše uvedenou smlouvu.7. Z přehledu čerpání a plateb vyplývá, že žalovaná v rámci úvěrového produktu celkem čerpala částku 74 414,44 Kč a uhradila ve splátkách dohromady 70 724,90 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou ve spojení s potvrzením o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky a oznámením o postoupení pohledávky je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni a toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 21. 10. 2024.9. Z výzvy před zesplatněním ze dne 1. 4. 2024 a předžalobní výzvy k plnění ze dne 31. 12. 2024 spolu s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k úhradě dlužné částky.10. Na základě výše uvedeného soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se dohodla s předchůdkyní žalobkyně na podmínkách smlouvy, na základě které jí měl byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč. Žalovaná rámce opakovaně využívala, celkem vyčerpala 74 414,44 Kč a celkem uhradila 70 724,90 Kč.11. Soud neprováděl dokazování potvrzeními o platbách čerpání úvěru, neboť to nebylo nezbytné pro rozhodnutí soudu ve věci. Jednotlivé částky čerpání a splácení úvěru soud zjistil z jiných důkazů.12. Po právní stránce se soud zabýval nejdříve platností uzavřené smlouvy o úvěru z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 odst. 1, § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy).13. Na prvním místě zdejší soud konstatuje, že ani přes opakované poučení soudu žalobkyně řádně neprokázala adekvátní zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně v této otázce přednesla jistá tvrzení, avšak k jejich prokázání neoznačila žádné relevantní důkazy. Především není v řízení vůbec prokázáno, jaká zjištění učinila její předchůdkyně z jednotlivých dotázaných registrů či jaké informace sdělila sama žalovaná a jak tato zjištění předchůdkyně žalobkyně hodnotila.14. Za uvedené situace je proto nutné uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně svým zákonným povinnostem nedostála a v důsledku není možné právní jednání v podobě smlouvy o úvěru hodnotit jako platné (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).15. Z provedeného dokazování je ovšem také patrné, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční plnění v celkové výši 74 414,44 Kč a žalovaná jí vrátila pouze částku 70 724,90 Kč.16. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Na základě výše uvedeného soud zavázal žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 3 689,54 Kč (výrok I. rozsudku) a ve zbývající části, tj. co do nároku na zaplacení zbývající části jistiny, úroků z prodlení a smluvních úroků žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Pokud se týká doby přiměřené možnostem žalované, pak zdejší soud akcentuje, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní a žádným způsobem se nevyjádřila ani nedostavila k nařízenému jednání. Soud tedy neměl možnost zjistit jakékoliv skutečnosti ohledně jejích majetkových poměrů a možností vrácení dlužné částky. Proto soud přistoupil k podpůrné aplikaci § 160 odst. 1 o.s.ř. a uložil povinnost k úhradě do 3 dnů od právní moci rozsudku.19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že v řízení převážně úspěšná žalovaná (při výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu je nutné vycházet z celých žalovaných částek včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí, shodně též nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2018) by měla právo na náhradu poměrné části jejích nákladů řízení. Jelikož však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.