6 C 60/2025-53 — Okresní soud v Jičíně

Žalobci se domáhají ochrany držby podle § 1007 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Konkrétně požadují, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se dalšího vypuzení z držby práva cesty žalobců přes pozemek p. č. st. , číslo, v k. ú. , adresa, , spočívající v uzamčení železné brány na pozemku p. č. st. , číslo, při společné hranici s pozemkem p. č. , číslo, vše v k. ú. , adresa, a povinnost obnovit původní stav odemčením a otevřením železné brány, a to do 3 dnů od doručení rozhodnutí. Žalobce a) je vlastníkem pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je budova č. ev. , číslo, , a dále pozemku parc. č. , hodnota, , žalobci b) a c) jsou vlastníky budovy č. ev. , číslo, , žalobci d) a e) vlastníky budova č. ev. , číslo, , žalobkyně f) vlastníkem budovy č. ev. , číslo, , žalobkyně g) vlastníkem budovy č. ev. , číslo, a žalobkyně h) vlastníkem budova č. ev. , číslo, , vše rovněž v k. ú. , adresa, . Žalobu odůvodňují tím, že žalovaný žalobcům zamezil v průjezdu vozidel uzamčením železné brány instalované na pozemku p. č. st. , číslo, při společné hranici s pozemkem p. č. , číslo, . Žalobci b), c) a h) to zjistili v dopoledních hodinách dne , datum, , když se nemohli dostat ke svým rekreačním objektům, aby je připravili na letní sezónu. Všichni žalobci se pak před bránou sešli tentýž den v odpoledních hodinách. Poklidná a nerušená držba přístupové a zejména příjezdové cesty byla realizována odnepaměti zhruba až do roku 2017, kdy se začaly objevovat ze strany žalovaného pokusy o rušení držby spočívající v omezování přístupu k samotným rekreačním objektům, v omezování průjezdu přes pozemek par. č. st. , číslo, , spočívající v osazení brány, umisťováním stavební techniky a stavebního materiálu na tento pozemek ztěžujících jeho průjezd.Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Jeho obrana přitom spočívá mj. v tvrzení, že žaloba nebyla podána včas, neboť cestu přes svůj dvůr uzavřel po trvalých sporech již 13. 2. 2025 v souvislosti se zahájením další etapy stavebních prací.Z listin předložených žalobci dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Náhledy do katastru nemovitostí žalobci prokázali, že jsou vlastníky nemovitostí uvedených v žalobě a že žalovaný vlastní pozemek p. č. st. , číslo, , který sousedí s pozemkem p. č. , číslo, ve vlastnictví města , adresa, se způsobem využití ostatní komunikace.Z fotografií předložených žalobci v tištěné podobě vyplývá umístění železné brány na pozemku žalovaného s cedulemi soukromý pozemek a zákaz vstupu na staveniště. Brána je uzamčena zámkem. Pěšky lze brána obejít.Z úředního záznamu o podání vysvětlení obvodního oddělení Policie ČR , adresa, ze dne 29. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně h) mj. vypověděla, že žalovaný uzavřel vstupní bránu zámkem asi před 14 dny, kdy znemožnil příjezd k jejímu rekreačnímu objektu, tudíž zamezil používání účelové komunikace. Na tomto základě měla jedna z nájemnic (žalobkyně b)) kontaktovat starostu Miletína. Následně starostu kontaktovala i žalobkyně h).Z emailu žalobkyně b) starostovi města , adresa, ze dne 9. 3. 2017 vyplývá, že žalovaný měl osadit vjezd bránou s nápisem soukromý pozemek již v roce 2016.Z dalších žalobci předložených listin soud neučinil skutková zjištění významná pro posouzení věci.Podle § 1007 odst. 1 o. z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil.Podle § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí 6 týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.Podle§ 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.Podle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.Podle § 180 o. s. ř. ve věci samé rozhoduje soud usnesením.S ohledem na § 177 odst. 1 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě listinných důkazů předložených žalobci se zachováním možnosti žalovaného se k podané žalobě i přes krátkou lhůtu pro rozhodnutí soudu vyjádřit. S ohledem na § 180 o. s. ř. nebylo rozhodnutí ve věci vyhlašováno veřejně.Soud předesílá, že smyslem žaloby z rušené držby je ochrana posledního stavu držby. Nejde tedy o žalobu o právu, jíž by se žalobci domáhali petitorní ochrany, nýbrž o žalobu o faktickém stavu, jíž se žalobci domáhají ochrany posesorní.Žaloba na ochranu nebo uchování držby musí být podána v prekluzivní (propadné) lhůtě uvedené v § 1008 odst. 1 o. z. Na zájemce o poskytnutí privilegované posesorní ochrany tak právní úprava oprávněně klade zvýšené nároky i pokud jde o běh lhůt. Subjektivní prekluzivní lhůta činí 6 týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší. Jde přitom o lhůtu hmotněprávní (srov. ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek III, (§ 976-1474), komentář k § 1008). Jestliže tedy žaloba byla osobně doručena soudu dne 9. 5. 2025, bylo na žalobcích, aby prokázali, že se o rušení držby žalovaným (tj. o umístění zámku, když brána s nápisem soukromý pozemek byla umístěna již v roce 2016) dozvěděli až po 28. 3. 2025, resp. právě 29. 3. 2025 (jak tvrdili).Žalobci předložený úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 29. 3. 2025 však toto tvrzení vyvrací minimálně ve vztahu k žalobkyni h), která vypověděla, že žalovaný uzavřel vstupní bránu zámkem asi před 14 dny, a dále ve vztahu k žalobkyni b) (která podle výpovědi žalobkyně h) měla kvůli uzavření vstupní brány kontaktovat starostu ještě předtím, než tak učinila i žalobkyně h) – což je v rozporu s čestným prohlášením syna žalobců b) a c) ze dne 7. 5. 2025, který prohlašuje, že žalovaný příjezdovou cestu zneprůjezdnil přibližně od dubna 2025). Z žalobci předložených fotografií (předloženy byly v listinné podobě) ale ani jiných jimi předložených důkazů není možné učinit závěr, kdy se ostatní žalobci (než žalobci b) a h)) o umístění zámku na bránu dozvěděli. Důkazní návrh na učinění dotazu na město , adresa, či stavební úřad , adresa, pak směřoval k prokázání jiného tvrzení, a sice, že žalovaný začal rušit držbu zhruba od roku 2017. Žalobci tak neprokázali, že se o uzavření brány na pozemku žalovaného zámkem dozvěděli až 29. 3. 2025, tedy že žalobu podali v propadné lhůtě, a soud proto jejich žalobu zamítl (výrok I).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 bod 1 ve spojení s § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, sestávající s částky 1 500 Kč za každý ze 2 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky (převzetí věci a vyjádření k žalobě) včetně 2 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).Výrokem III. bylo rozhodnuto o povinnosti žalobců uhradit soudní poplatek za žalobu podle položky 4 bodu 1 písm. a) sazebníku – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, tj. ve výši 5 000 Kč, neboť předmětem řízení je držba pozemků, tyto pozemku jsou ve smyslu § 6a odst. 6 zákona o soudních poplatcích se jedná o pozemky zapsané na jediném LV, je tak třeba je pro účely zákona o soudních poplatcích třeba považovat za jedinou věc nemovitou. Zaplacení soudního poplatku je ukládáno podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., tedy uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé, když s ohledem na povahu věci a striktní zákonnou lhůtu 15 dnů pro vydání rozhodnutí, s ohledem na zákonné lhůty při doručování písemností, rovněž s ohledem na zákonné lhůty pro vyměření soudních poplatků, nebylo možno k úhradě soudního poplatku vyzvat před posouzením věci samé. Podle § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích vznikne-li více poplatníkům povinnost zaplatit poplatek, platí jej společně a nerozdílně. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.