9 C 113/2025-187 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně podala u soudu proti žalovanému žalobu, kterou se domáhala zaplacení 14 840,84 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, , právnická osoba, ., IČO , IČO, se sídlem, adresa, (dále je banka), která nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o fúzi sloučením společností , právnická osoba, . ze dne 14. 9. 2021. Právní předchůdce (dále jen „banka“) s žalovaným po prověření jeho úvěruschopnosti uzavřel dne 28. 5. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě a dle úvěrových podmínek mu poskytl úvěr 30 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 9,9 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách, tuto povinnost však řádně neplnil. Úvěr byl proto zesplatněn ke dni 14. 10. 2024 a úročí se dále smluvním úrokem a úrokem z prodlení. Po zesplatnění žalovaný na dluh nic neuhradil a dluží jistinu ve výši 14 580,84 Kč s příslušenstvím.2. Žalobkyně navrhla dne 8. 9. 2025 rozšíření žaloby o částku 260 Kč. Jedná se o poplatky za poskytnutí debetní karty.3. Soud rozhodl u jednání dne 30. 10. 2025, že připouští rozšíření žaloby, jak navrhuje žalobkyně.4. Žalovaný se k věci nevyjádřil a na svoji obranu nic neuplatil.5. Návrhem na uzavření smlouvy o půjčce z 6. 4. 2023 je prokázáno, žalovaný banku požádal o půjčení 30 000 Kč s tím, že tuto částku splatí ve 81měsíčních splátkách po 510 Kč. Návrh obsahuje zásady, dle nichž banka postupuje v případě opožděného placení, vysvětluje, kdy bude smlouva ukončena a jaké jsou s tím spojeny následky. Návrh banka akceptovala, což mu sdělila s tím, že žalovanému bude poskytnut nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, jenž měl žalovaný splatit ve 81 splátkách po 510 Kč, placených od 25. 6. 2020. Úroková sazba činila 9,9 % p.a. a žalovaný měl celkem bance zaplatit 41 178,80 Kč. Formulář pro standardní informace, elektronicky podepsaný žalovaným, shrnuje podstatné parametry úvěrové smlouvy. Produktové podmínky banky pro osobní úvěry upravují vztahy účastníků úvěrových smluv podrobněji.6. Banka ověřovala příjem žalovaného prostřednictvím jeho výpisu z účtu. Také výdeje žalovaného byly hodnoceny a ověřovány na základě výpisu z účtu. K doložení uvažovaných příjmů a výdajů žalovaného žalobkyně předložila výpisy z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za dobu od 1. 2. 2018 do 31. 5. 2020. Výpis mimo jiné prokazuje, že dne 28. 5. 2020 žalovaný předmětný úvěr čerpal tak, že částka 30 000 Kč byla bankou převedena na jeho účet.7. Odstoupením od smlouvy ze dne 11. 11. 2024 je prokázáno, že , právnická osoba, . odstoupila od úvěrové smlouvy, s tím, že účinnost smlouvy skončila ke dni 26. 11. 2024, a to z toho důvodu, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který nebyl uhrazen.8. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek č. 12/2023 z 13. 12. 2023, uzavřenou mezi , právnická osoba, . a žalobkyní, je prokázáno, že žalobkyni byly postupovány pohledávky ze smluv o úvěru. Příloha č. , hodnota, ke smlouvě prokazuje, že mezi pohledávkami je i pohledávka za žalovaným. O postoupení pohledávky byl žalovaný , právnická osoba, . vyrozuměn dopisem z 13. 3. 2025, doručovaným doporučenou poštou, jak prokazuje přehled podacích čísel, sestavený bankou.9. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatelposkytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovanou postupoval s odbornou péčí a splnil svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Právní předchůdce žalobkyně měl posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, že ilustroval v bankovních i nebankovních registrech. Příjmy a výdaje žalovaného byly zjišťovány prostřednictvím pohybu finančních prostředků na jeho účtu a ta dále vyhodnocena. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jenž vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku k tomu viz. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Soud má za to, že žalobkyně sice tvrdí, že byla zjišťována jejím právním předchůdcem schopnost žalovaného úvěr splácet, nicméně ničím neprokazuje, co bylo zjištěno, vyjma výpisů z jeho účtů. Není zde nic o tom, že by od žalovaného byly zjišťovány jeho osobní a majetkové poměry. Nebyl zjištěn zdroj příjmu žalovaného, zda má příjem ze zaměstnání nebo z čeho jiného. Soud má za to, že určení zdroje příjmu je podstatné pro jeho stabilitu předpokládaného budoucího příjmu např. zda jde o příjem ze zaměstnání nebo jiný zdroj. Z výpisu z účtu toto nelze zjistit. Žalovaný má sice každý měsíc kreditní obrat, nicméně je různé výše a nelze říct, zda jde o stabilní zdroj jeho příjmu. Taktéž pokud jde o jeho výdaje nebylo zjištěno, kde bydlí, jaké má pravidelné platby spojené především s bydlením, zda bydlí sám, zda má nějakou vyživovací povinnost atd. Nelze si také nevšinout, že za měsíce předcházející poskytnutí úvěru má žalovaný debetní obrat na účtu vyšší než kreditní. Pokud právní předchůdce žalobce takto hodnotil i výdaje žalovaného, není zřejmé, jak potom mohl dojít k tomu, že je schopen úvěr platit. Nad to soud ze své úřední činnosti zjistil, že žalovaný již v době poskytnutí úvěru měl minimálně další dva závazky z úvěrových smluv (vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 C 25/2025 vůči , právnická osoba, ., kde měl splácet 2 943 Kč měsíčně a pod sp. zn. 9 C 137/2024 vůči , právnická osoba, ., kde měl splácet 1 386 Kč měsíčně). Soud má za to, že právní předchůdce žalobce podcenil zjištěné údaje a nelze se spokojit pouze s tím, zda příchozí platby na účet žalovaného pokryjí splátku úvěru, kterou má splácet, ale je nutné poměry úvěrujícího zkoumat a prověřovat komplexe, jak bylo uvedeno výše. Nad to ještě soud dodává, že žalovaný měl úvěr splácet v 81 splátkách po 510 Kč, což znamená, že žalovaný měl úvěr splácet po dobu téměř 7 let. I když zdánlivě to vypadá, že jsou splátky nízké, tak aby je byl schopen žalovaný platit, tak se jedná o relativně dlouhou dobu splatnosti úvěru. Soud má za to, že nebylo prokázáno, že by byla právním předchůdcem žalobkyně splnil povinnost ve smyslu § 86 odst. 1 ZS. Předmětnou úvěrovou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.14. Nárok žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku celkem ve výši 30 000 Kč. Žalov