9 C 25/2024-124 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 295 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný, co by vlastník a provozovatel vozidla reg. zn. , SPZ, neměl v období od 15. 9. 2022 do 26. 6. 2023 sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je vozidlo evidováno v registru silničních vozidel jako provozované. Žalovaná částka představuje příspěvek dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dále jen „zákon“, za 285 dnů v sazbě 47 Kč za den, tj. 13 395 Kč, a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 3x300 Kč.2. Žalobkyně dále doplnila k tvrzením žalovaného, že při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně z předepsaného procesu upraveného v § 15 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Zákon"), kdy údaje, které eviduje, jsou porovnávány s údaji evidovanými Ministerstvem dopravy, jež provozuje Centrální registr vozidel. Ministerstvo dopravy následně žalobkyni sdělí výsledek porovnání a údaje o vozidlech a o jejich vlastnících nebo provozovatelích. Žalobkyně takto zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , číslo, (dále jen „vozidlo“) je zapsán v registru silničních vozidel nikoliv jako vyřazený z provozu, jako zaniklý nebo jako vyvezený do jiného státu. Žalovaný, coby vlastník a provozovatel, neměl ode dne 14.11.2022 do dne 13.03.2023 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena v § 1 odst. 2 Zákona. Vozidlo tak bylo nepojištěno 120 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyně si dovoluje založit do spisu výpis ze své databáze, v níž je uvedeno, že údaj o vlastnictví a provozování vozidla byl zjištěn z Centrálního registru vozidel č. j.: , čísla, . Žalobkyně na základě Zákona vychází z registru silničních vozidel jako ze zdroje informací a je oprávněna považovat ho za správný. Podle § 4 odst. 2 Zákona se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše uvedené ustanovení představuje vyvratitelnou zákonnou domněnku. Registr silničních vozidel není veřejným seznamem, ale informačním systémem veřejné správy. Pokud jako v tomto případě osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel na základě výzvy žalobkyni sdělí a doloží, že v předmětném období vlastníkem vozidla nebyla, uplatní žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 větou poslední Zákona svůj nárok na příspěvek vůči skutečnému vlastníku vozidla, o němž se tímto postupem dozvěděla. Žalobkyně obdržela od předchozího vlastníka vozidla kupní smlouvu ze dne 13. 9. 2022, podle níž tato osoba převedla vlastnické právo ohledně vozidla na žalovaného. Osobou povinnou k zaplacení příspěvku tak je žalovaný. Pokud žalovaný tvrdí, že od kupní smlouvy odstoupil, tak k tomu žalobkyně uvádí, že předmětem žaloby je nepojištěné období od 14. 11. 2022 do 13. 3. 2023. Žalovaný předložil odstoupení od kupní smlouvy ze dne 27. 7. 2024. Odstoupit od smlouvy lze jen ze zákonem vymezených důvodů, odstoupení od smlouvy předložené žalovaným žádný z těchto důvodů nenaplňuje, nadto je datováno až téměř 2 roky po prodeji vozidla (a nadto výzva k úhradě byla žalovanému odeslána již 12. 10. 2023), žalobkyně tak toto odstoupení považuje za účelově sepsané a nelze k němu přihlížet.3. Žalovaný uvedl, že s nárokem žalobkyně nesouhlasí. Žalovaný odkázal na nesplnění podmínek §4 zákona č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pro to, aby byl považován za osobu povinou k úhradě požadovaného příspěvku. Žalovaný však nikdy nebyl veden jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel, a proto tak není osobou povinnou k úhradě příspěvku. Přestože žalovaný uzavřel s vlastníkem předmětného vozidla reg.zn. , SPZ, s panem , jméno FO, kupní smlouvu, a to výlučně za účelem jeho vyřazení ze silničního provozu a využití na náhradní díly, nedošlo nikdy k naplnění kupní smlouvy, neboť vlastník nepředal Žalovanému nezbytné doklady od vozidla zejména pak velký technický průkaz, pročež nemohl být předmět kupní smlouvy realizován. Jelikož žalobkyně v podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu odkazuje na postup provedený dle § 15 odst. 1-3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, který cílí na zjišťování údajů o vlastníkovi z veřejného registru silničních vozidel, nemohlo pro neexistenci zápisu žalovaného ve vztahu k předmětnému vozidlu v registru silničních vozidel dojít k naplnění aktivní legitimace žalovaného vůči uplatněnému žalobnímu návrhu. Povinným je tak stále pan , jméno FO, , nar. 26.12.1994, jež je veden jako vlastník a provozovatel vozidla shora uvedené registrační značky. Dále uváděl, že zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla neobsahuje v § 4 odst. 3 zákona ustanovení o připuštění důkazu opaku, a proto jde o domněnku nevyvratitelnou, tedy takovou, která se přepokládá bez dalšího. Pokud by bylo úmyslem zákonodárce zakotvit domněnku vyvratitelnou, uvedl by do ustanovení znění obdobné jako „není-li prokázán opak“, což se však v příslušném zákonném ustanovení nevyskytuje. Proto je tato zákonná domněnka nevyvratitelná a je třeba k povinnosti hradit příslušný příspěvek povolat osobu zapsanou v registru. Na toto pak ostatně odkazuje i samotná žalobkyně, když v podání uvádí, že: „Žalobce na základě Zákona vychází z informací poskytnutých ministerstvem dopravy z registru silničních vozidel a je oprávněn považovat je za správné.“ V návaznosti na shora uvedené, tedy nemožnost vyřazení vozidla pro nedodání nezbytných listin k vozidlu, pak žalovaný opakovaně urgoval, Anonymizováno, vlastníka o splnění kupní smlouvy, načeš vlastník nereagoval. Proto též žalovaný od předmětné kupní smlouvy pro podstatné porušení smlouvy odstoupil, a to prohlášením doručeným panu , jméno FO, dne 13. 8. 2024. Tímto kupní smlouva též s účinky ex nunc zanikla. Aktivní legitimace žalovaného je pak nedostatečná i proto, že odpadl právní důvod, dle kterého by bylo s to považovat žalovaného fakticky za vlastníka či provozovatele vozidla. Nadto je v projednávaném případě přítomna ještě další právní skutečnost, která povinnost k úhradě příspěvku zapovídá, a to s odkazem na § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Povinnost k úhradě příspěvku totiž osobu ustanovenou v § 4 odst. 1 předmětného zákona nestíhá, bylo-li vozidlo odcizeno. K tomu pak došlo i v právě projednávaném případě. Vozidlo bylo na podzim roku 2022 zaparkováno v areálu firmy , jméno FO, , adresa, , který měl v pronájmu bývalý zaměstnavatel žalovaného společnost , právnická osoba, . Žalovaný zde odstavil nepojízdný vrak předmětného vozidla, kdy správci areálu za umístění vozidla uhradil částku 1 000 Kč. Poté, co se zaměstnavatel žalovaného dostal do finančních problémů a areál firmy opustil, došlo majitelem (případně neznámou třetí osobou) ke svévolnému vyklizení areálu, a to včetně předmětného vozidla , značka, . Žalovaný oznámil tuto skutečnost Policii ČR, shodně vypovídal ve věci i pan , jméno FO, . V současné době byl případ odložen pro nedostatečnou hodnotu odcizených věcí, neboť ta nedosahuje škody potřebné pro kvalifikaci trestného činu krádeže.4. Na výzvu soudu podle § 118b o. s. ř., aby žalovaný doplnil tvrzení a označil důkazy k prokázání tvrzení, že, automobil, který byl předmětem kupní smlouvy mezi ním a panem , jméno FO, reg. zn. , SPZ, byl odcizen. Žalovaný uvedl své dosavadní argumenty a doplnil, že zásadní skutečností, která s absencí dokladů k vozidlu zapříčinila faktickou nemožnost žalovaného s automobilem disponovat či jej nechat vyřadit z evidence vozidel a jeho existenci, jakkoliv ukončit. Proto žalovaný od kupní smlouvy pro absenci nezbytných dokumentů odstoupil. Je zřejmé, že pokud by dokumenty disponoval, postupoval by v případě nepojízdného vozidla , značka, , které pořídil na náhradní díly, shodně jako v případě vozu , značka, SPZ , SPZ, , které bylo též odcizeno, avšak vzhledem k držení průvodních dokumentů bylo možné formálně jeho existenci ukončit. V případě vozu , značka, však žalovaný žádnou jinou faktickou ani právní možnost neměl a odstoupení od smlouvy tak bylo zcela důvodné a po právu. Ohledně nepředaných dokumentů žalovaný upomínal pana , jméno FO, , ten však na výzvy nereagoval. Neexistenci dokumentů k vozu není schopen žalovaný jako negativní skutečnost prokázat a ani to na něm nelze požadovat. Chování žalovaného směrem k druhému vozidlu , značka, , jež stihnul stejný osud, je však dok