4 C 73/2025-55 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 30 849,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokutou ve výši 17,60 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 17.2.2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr až do výše 14 045 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit, a to spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru a dalšími poplatky za volitelné služby. Při ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně zjistila mj. celkový počet členů jeho domácnosti, ověřené čisté měsíční příjmy, výdaje a další. Dále žalobkyně ověřila, že se žalovaný nenachází ve výpisech z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob (registr , název, ), katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 47 802 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelné služby služba „Klidné spaní“, presto, informační servis SMS za poplatky. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně vypověděla smlouvu. Žalovaný na úvěr plnil 16 429,98 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Soud vzal na základě doložených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla dne 17.2.2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v jeho prospěch částku až do výše 34 400 Kč (kreditní rámec). Žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat postupně i opakovaně. Poskytnuté prostředky měl žalovaný splácet v pravidelných denních splátkách ve výši určené podle článku 5. všeobecných obchodních podmínek. Byla sjednána pevná denní úroková sazba 1,016 % (RPSN 2072,10 %). Žalovaný se dále zavázal platit poplatky za volitelné služby. Podle listiny Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalovaný úvěr čerpal v době od 17.2.2024 do 15.5.2024, a to celkem čerpal 14 045 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla posouzení úvěruschopností žalovaného. Žalobkyně následně pro prodlení s úhradami splátek smlouvu vypověděla a žalovaného vyzvala k zaplacení celé částky. Uvedená skutková zjištění soud učinil z informací pro spotřebitele, ze smlouvy se všeobecnými smluvními podmínkami, z přehledu čerpání, z dokladů o ověření úvěruschopnosti a z výpovědi smlouvy.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.7. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).9. Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že ujednání smlouvy jsou absolutně neplatná dle ust. § 580 a 588 o.z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 1,016 % denně (370 % ročně) s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o.z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v březnu roku 2024 cca 10 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než 37násobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 37násobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů. Dále soud zhodnotil, že zcela nepřiměřené je i celkové zatížení žalovaného všemi sjednanými úroky a poplatky, když RPSN dosahuje hodnoty 2072,10 %, uvedené další náklady jsou také v součtu zcela zjevně nepřiměřené.10. Soud současně dospěl k závěru, že moderace nepřiměřených úroků podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů uzavírá smlouvy se zjevně neobvykle (excesivně) vysokými sazbami úroku z úvěru. Z toho vyplývá, že ve smyslu § 576 o.z. část smlouvy týkající se úroků a poplatků nelze oddělit od ostatního obsahu, když by k uzavření smlouvy za jiných parametrů patrně nedošlo. Nadto přistoupením k moderaci úroků by žalobkyně nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z., který stanoví, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.6. 2023 sp.zn. 47 Co 87/2023 nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, sp.zn. 35 Co 345/2022).11. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 o. z. Žalovanému bylo poskytnuto 14 045 Kč a na úvěr plnil 16 429,98 Kč, což vyplývá z tvrzení žalobkyně. Žalobce tak celou poskytnutou částku uhradil a bezdůvodné obohacení na jeho straně netrvá. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu jako celek zamítl (výrok I.).12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, Když žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, ale dosud mu žádné náklady nevznikly. Soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.