9 C 157/2025-62 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobou podanou dne 22. 8. 2025 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 29 260,72 Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 13 696,25 Kč a úvěrových poplatků ve výši 4 793 Kč, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou s žalovaným uzavřela dne 22. 10. 2021. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázal splatit v pravidelných splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaný svoji povinnost porušil, žalobkyně dopisem ze dne 26. 4. 2023 zesplatnila. Žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 5 888,05 Kč a úrok z prodlení ve výši 4 883,42 Kč.2. Žalobkyně měla posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, že byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích. Dále ilustrací ISIR, SOLUS, NRKI a CRIBIS. Zjistila příjmy žalovaného, který tvoří mzda ve výši 52 000 Kč měsíčně a příjem z podnikání ve výši 578 000 Kč ročně, přitom vycházela z čestného prohlášení žalovaného. Pokud jde o výdaje, tak posuzovala nejen údaje sdělené žalovaným, ale vycházela i z životního minima a statistických dat. Výdaje žalovaného tvořila částka 41 409 Kč, která se skládá z ostatních výdajů ve výši 7 000 Kč, výdajů na bydlení ve výši 11 096 Kč a částky životního minima 3 860 Kč, dále závazky poskytovatelů úvěrů ve výši 6 398 Kč a závazky u žalobkyně ve výši 13 055 Kč. Pokud jde o další úvěry žalovaného poskytnuté žalobkyní, tak, ty byly zesplatněny ke dni 26. 4. 2023 a jejich prodlení nastalo ke dni 27. 4. 2023.3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 10. 2021, reg. č. smlouvy , číslo, spolu se všeobecnými obchodními podmínkami má soud za prokázané, že se strany dohodly na uzavření smlouvy o úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a tento se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 350 Kč. Úroková sazba úvěru byla 13,5 % p. a. a roční procentní sazba nákladů 14,37 %.5. Z návrhu na poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má středoškolské vzdělání, je svobodný. Svůj průměrný příjem vyčíslil částkou 52 500 Kč měsíčně ze zaměstnání a 650 000 Kč ročně z podnikání, což doložil čestným prohlášením. Výdaje žalovaného spojené s bydlením byly vyčísleny částkou 7 800 Kč, prohlášené výdaje domácnosti částkou 14 800 Kč měsíčně, jiné výdaje částkou 7 000 Kč měsíčně. Celkové spočítané výdaje domácnosti činily částku 21 956 Kč měsíčně. Bylo zjištěno, že žalovaný má další dluhy, a to u žalobkyně i u jiného subjektu celkem ve výši 460 197 Kč, splátky při tom činily celkem 19 453 Kč.6. Soudu je z úřední činnosti známo, že je zde vedeno více věcí žalobkyně proti žalovanému, kdy žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěr – 13 C 302/2025 – úvěr ze dne 3. 3. 2021, poslední splátka jistiny dne 25. 6. 2022, 6 C 135/2025 – úvěr ze dne 14. 7. 2021, poslední splátka jistiny dne 25. 6. 2022, 17 C 103/2025 – úvěr ze dne 14. 7. 2021, poslední splátka jistiny dne 25. 6. 2022, 6 C 110/2025 – úvěr ze dne 5. 2. 2021, poslední splátka úvěru dne 16. 7. 2022, 7 C 36/2025 - úvěr ze dne 21. 2. 2021, poslední splátka jistiny dne 15. 6. 2022, 11 C 183/2025 – úvěr ze dne 27. 8. 2021, poslední splátka jistiny ze dne 15. 6. 2022, 4 C 34/2025 – úvěr ze dne 7. 7. 2025, poslední splátka jistiny dne 25. 6. 2022, 13 C 125/2025 – úvěr ze dne 2. 7. 2021, poslední splátka jistiny dne 25. 6. 2022, 13 C 16/2025 – úvěr ze dne 17. 12. 2020, poslední splátka jistiny dne 15. 6. 2022, 6 C 21/2024 – úvěr ze dne 16. 12. 2020, poslední splátka jistiny dne 14. 7. 2022, 5 C 231/2023 – úvěr ze dne 17. 5. 2021.7. Z historického výpisu z úvěrového účtu ke dni 20. 8. 2025 vyplývá, že žalovaný vyčerpal dne 22. 10. 2021. Jistina byla naposledy placená do 14. 7. 2022.8. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, jak uvedeno v bodu 2. rozsudku. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jenž vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku k tomu viz. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Soud má za to, že žalobkyně sice tvrdí, že byla zjišťována schopnost žalovaného úvěr splácet, nicméně pokud jde o jeho příjmy, tak nijak neprokázala, že by byly ověřeny jeho příjmy. Zde uváděla, že příjmy žalovaný prokázal čestným prohlášením. Soudu je známo z jiných věcí, uvedených výše, že žalovaný měl jistý příjem ze zaměstnání, který byl relativně vysoký. Na druhé straně žalovaný měl výdaje. Výdaje za bydlení a další nutné výdaje tvoří částku přes 20 000 Kč měsíčně. Poměrně vysokou část výdajů již v té době tvoří výdaje za splátky jiných závazků, a to nejen žalobkyni, ale i jiným subjektům. Žalovaný, jak uvedeno v bodu 7. rozsudku měl další závazky z úvěrů. Je zřejmé, že žalovaný asi od konce roku 2020 v podstatě pravidelně každý měsíc žádá o úvěr, který je mu následně poskytnut. V tomto případě, na rozdíl od jiných věcí vedených u zdejšího soudu žalobkyně již neposkytla výpisy z účtu žalovaného. Soud má za to, že pokud by byl k dispozici celý jeho výpis z účtu za dané období, bylo by možné zjistit jaká je jeho spotřební chování a zda jsou zde nějaké rizikové faktory, vzhledem k tomu, že žalovanému bylo poskytnuto nápadně velké množství úvěrů. Žalovaný byl schopen po nějakou dobu své úvěry splácet, poslední splátka úvěru byla u poskytnutých úvěrů přibližně stejná, tj. červnu 2022. To, že žalovaný byl schopen úvěr po nějakou dobu splácet, ještě neznamená, že byla jeho schopnost úvěr splácet prověřena řádně. Mnoho dlužníků se v případě tzv. „dluhové pasti“ snaží řešit splátky svých závazků získáním jiných zápůjček či úvěrů, jejich zadlužení se tímto způsobem po určitou dobu prohlubuje, fakticky již nejsou schopni ze svých obvyklých příjmů hradit splátky závazků, formálně však doposud nevykazují pohledávky po splatnosti. Takový stav může trvat potenciálně i několik měsíců, než takový dlužník vyčerpá svůj úvěrový potenciál a následně hrazení svých závazků přeruší. Pokud se v mezidobí do uzavření v tomto sporu předmětné úvěrové smlouvy zadlužení žalovaného dále výrazně prohloubilo, měla žalobkyně přistoupit k podstatně důslednějšímu zkoumání úvěruschopnosti včetně zvážení možn