4 C 177/2020-33 — Okresní soud v Jeseníku

V odůvodnění tohoto rozsudku uvede soud pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 157 odst. 4 o.s.ř.). Předmětem řízení je žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO] ze dne [datum]. Žalobce k výzvě soudu pak žalobu doplnil tak, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalované nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěru schopnost spotřebitele, konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a nahlédnutím do centrální evidence exekucí. Věřitel dále provedl lustraci dokladu totožnosti předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila, žádné z tvrzení žalobce přitom nerozporovala, jednání dne [datum] bylo vedeno v nepřítomnosti účastníků řízení. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Původní věřitel [právnická osoba], uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu nazvanou jako o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované částku ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaná částku v žalované výši čerpala, poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. [příjmení] ve výši [částka] byla přitom poskytnuta z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila [právnická osoba] pohledávku za žalovanou žalobci. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzýval zástupce žalobce žalovanou k uhrazení dlužné částky s tím, že pokud svou povinnost nesplní, bude podána žaloba. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V projednávané věci bylo povinností právního předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr. Žalobce v řízení neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru a nezjistil důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, když nepostačuje nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěru schopnost spotřebitele, do insolvenčního rejstříku a do centrální evidence exekucí, případně lustraci dokladu totožnosti předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované a v takovém případě nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši [částka], nárok žalobce tak byl posouzen jako nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení a žalobce, kterému byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, má právo na vrácení toho, co bylo žalované plněno. Bezdůvodné obohacení žalované činí pak částku ve výši [částka]. Žalobce má také nárok na úrok z prodlení z dlužné částky [částka], soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] a úroky z prodlení z částky ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to dle ustanovení § 1970 o. z. v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jak uvedeno v odst. I výroku tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 100 % z jejich celkové výše, když tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka], jak uvedeno v odst. II výroku tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.