11 C 121/2020-24 — Okresní soud v Jeseníku

1. Podle ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud uvede v rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Předmětem tohoto řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne [datum] ve znění jeho opravy je zaplacení částky 1.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení jako dlužné jistiny zápůjčky dle smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] a žalovaným dne [datum]. 3. Vzhledem k tomu, že se v řízení vyskytuje cizí prvek daný sídlem žalobkyně, řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci a příslušnosti v projednávané věci. Za situace, kdy Česká republika i [anonymizována dvě slova] jsou členy Evropské unie a řízení ve věci bylo zahájeno po 10. 1. 2015, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012. Podle čl. 4 odst. 1 citovaného nařízení osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu. V dané věci žalovaný má bydliště v České republice a tím je dána příslušnost tohoto soudu k projednání a rozhodnutí sporu. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. 5. V řízení bylo prokázáno, že [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] se sídlem [adresa], [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] poskytla žalovanému dne [datum] na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 1.000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že právním důvodem pro poskytnutí této částky bylo uzavření smlouvy o zápůjčce dne [datum] mezi uvedenou společností a žalovaným, v níž se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] zápůjčku ve výši 1.000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do [datum]. Dne [datum] podepsala věřitelka žalovaného a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, kterou věřitelka postoupila pohledávky ve smlouvě specifikované, mimo jiné i pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný původní věřitelkou pohledávky informován v oznámení ze dne [datum], které bylo předáno k poštovní přepravě dne [datum]. Žalovaný dosud částku 1.000 Kč žalobkyni neuhradil, ačkoliv byl k zaplacení vyzýván v upomínce ze dne [datum] předané k poštovní přepravě dne [datum]. V žalobě chybí skutková tvrzení, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjčky. 6. Podle ust. § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 8. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele spotřebitelských úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr či zápůjčku splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na shora uvedené se soud tedy nejprve zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného při poskytnutí zápůjčky. Žalobkyně však ohledně této skutečnosti neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Soud podotýká, že nemohl žalobkyni poskytnout v tomto směru poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se k jednání nedostavila a tím se dobrodiní takového poučení zbavila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007, podle kterého„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“ Soud tedy nemá za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a v takovém případě nemůže učinit závěr, že byla platně uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o zápůjčce. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně poskytla žalovanému částku 1.000 Kč na jeho účet, a protože nebyl zjištěn žádný právní důvod pro takové plnění, soud nárok žalobkyně, která se stala novým věřitelem pohledávky dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], na zaplacení částky 1.000 Kč posoudil podle hmotněprávních norem upravujících nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení, podle kterých strana, která plnila bez právního důvodu, má právo na vrácení toho, co plnila. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1.000 Kč včetně úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum]. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se stává dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splatným na výzvu věřitele. V daném případě byl žalovaný vyzván k zaplacení poskytnuté částky předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla předána k poštovní přepravě dne [datum]. Nejpozději dne [datum] musela být výzva žalovanému doručena a splatnost nároku tak nastala dne [datum]. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se v takovém případě žalovaný dostal dnem [datum]. S ohledem na shora uvedené soud tedy uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně, jak žalobkyně požadovala, od [datum] do zaplacení jako plnění z bezdůvodného obohacení (výrok I.) a co úroku z prodlení z částky 1.000 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum] soud žalobu zamítl (výrok II.). 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého soud může přiznat účastníkovi plnou náhradu nákladů řízení, i když měl ve věci úspěch jen částečný, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. O takový případ v souzené věci jde, když žalobkyně byla neúspěšná jen co do části požadovaného úroku z prodlení a její neúspěch soud hodnotí jako nepatrný, proto soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) ve výši 600 Kč dle ust § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., z náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 300 Kč dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a z náhrady DPH ve výši 189 Kč dle ust. § 137 o. s. ř. Celkem náklady řízení žalobkyně činí 1.489 Kč a soud uložil žalovanému zaplatit jejich náhradu dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. 10. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro poskytnutí jiné lhůty k plnění či pro povolení splátek neshledal žádné důvody.