3 C 182/2020-66 — Okresní soud v Jeseníku

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 22.014,75 Kč s příslušenstvím. Žalobce tvrdil, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] (dále jen původní věřitel) smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jednalo se o finanční produkt, který původní věřitel poskytoval klientům pod marketingovým [anonymizováno]“ s parametry – datum uzavření úvěrové smlouvy dne [datum], úvěr ve výši 40.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 14.103,56 Kč. Úvěrová smlouva byla uzavřena distančním způsobem, tj. na dálku. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli zpět poskytnutý úvěr spolu s poplatkem ve 12 měsíčních splátkách ve výši 4.508,63 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru, když dosud uhradila pouze částku 37.811,15 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku vůči žalované na [právnická osoba] [anonymizováno], která následně pohledávku smlouvou ze dne [datum] postoupila žalobci. Žalovaná částka je tvořena nesplacenou částí úvěru ve výši 16.292,41 Kč a smluvní pokutou ve výši 5.272,34 Kč. Žalobce vyzýval žalovanou před podáním žaloby k dobrovolnému splnění povinnosti, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že půjčku splácí instituci [právnická osoba] po 400 Kč měsíčně. Zaplaceno je 41.010 Kč [právnická osoba] předával vymáhání od jedné instituce k druhé, přitom u půjčky nebyla posouzena úvěruschopnost a několikrát byla podána námitka to jak na původního poskytovatele tak proti [právnická osoba], kvůli zbytečnému navyšování dluhu z toho důvodu bylo v dubnu 2020 předáno k finančnímu arbitrovi k posouzení celé záležitosti. Několikrát byla ujištěna, že má pokračovat ve splácení [právnická osoba] 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Původní věřitel si ověřil identitu žalované (zjištěno z kopie OP žalované na č.l. 25-26 a evropského průkazu zdravotního pojištění na č.l. 27). Žalovaná doložila před poskytnutím úvěru měsíční příjmy ve výši [částka], když pobírala [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] (zjištěno z výplatního dokladu na č.l. 28 a sdělení [anonymizováno] na č.l. 29). Původní věřitel [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřeli dne [datum] pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Celková výše úvěru činila 40.000 Kč s úrokovou sazbou 35,51% ročně (úrok za dobu úvěru 8.103,56 Kč), poplatek za zpracování úvěru 6.000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit původnímu věřiteli částku 54.103,56 Kč ve 12 měsíčních splátkách ve výši 4.508,63 Kč splatných k 25. dni v kalendářním měsíci počínaje dnem [datum]. Dle čl. VIII. bod 1. písm. c. úvěrové smlouvy ocitne-li se úvěrovaný v prodlení s úhradou dlužné splátky, má úvěrovaný vůči úvěrovanému nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, kdy uplatněná smluvní pokuta však nesmí přesáhnout shora uvedený limit 0,1% z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]). Úvěr ve výši 40.000 Kč byl čerpán dne 25. 10. 201 převodem na účet žalované č. [bankovní účet] (zjištěno z detailu pohybu – bezhotovostní platby). Žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr částku ve výši 43.011,15 Kč za období od [datum] do [datum] (zjištěno z výpisů z účtu na č.l. 52-54). Smlouvou o postoupení dluhu ze dne [datum] postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] [anonymizováno], která následně smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce (zjištěno ze smlouvy o postoupení dluhu, ze smlouvy o postoupení souboru pohledávek, z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek a z příloh na č.l. 30-42). Žalobce vyzýval žalovanou předžalobní upomínkou ze dne [datum] k úhradě dluhu ve výši 22.704,82 Kč (zjištěno z předžalobní upomínky). 4. Ze zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům: 5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Dle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Dle ustanovení § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Původní věřitel [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne [datum] pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Původní věřitel jako úvěrující poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč. Soud při rozhodnutí vycházel ze závěrů uvedených v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterých je poukazováno na povinnost žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka – žalované splácet úvěr. Soud má za to, že si původní věřitel nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, když prověřil pouze příjmové poměry, avšak žádným způsobem nezjišťoval a neověřoval výdajové poměry žalované. Původní věřitel ověřil identitu žalované a následně ověřil z údajů poskytnutých žalovanou příjmové poměry žalované, a to ve výši 13.172 Kč, když žalovaná pobírala starobní a vdovský důchod. Následně však původní věřitel žádným způsobem nezjišťoval výdajové poměry žalované, aby následně mohl zjistit použitelný příjem žalované pro splácení úvěru, který by zjistil odečtením výdajů žalované od příjmů žalované. Společnosti poskytující obdobné úvěry spotřebitelům jako původní věřitel vyhotovují před poskytnutím úvěrů formuláře (nazvané např. zákaznická karta), kde jsou uvedeny osobní údaje spotřebitele, jeho měsíční příjmy a výdaje a následně je zjištěn použitelný příjem spotřebitele pro poskytnutí úvěru a jeho výši. Tento formulář však původní věřitel před poskytnutím úvěru nevyhotovil a nezjistil použitelný příjem žalované pro splácení úvěru. Toto má za následek, že smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] je ujednáním neplatným dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. a soud k této neplatnosti přihlédl bez návrhu dle ustanovení § 588 o.z. Převzala-li žalovaná od původního věřitele částku 40.000 Kč na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle ustanovení § 2993 o.z. jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná již zaplatila původnímu věřiteli (příp. následně inkasním agenturám) částku 43.011,15 Kč a vrátila tak bezdůvodné obohacení v plné výši. Za této situace je na místě žalobu v celém rozsahu zamítnout (výrok I.). 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná měla plný úspěch ve věci, avšak žádné náklady řízení ji nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).