10 C 116/2021-33 — Okresní soud v Jeseníku

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 25 000 Kč, úroků z prodlení z částky 25 000 Kč za dobu od 29. 8. 2020 do zaplacení ve výši 9% ročně, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 815,75 Kč, úroků ve výši 5 750 Kč, paušální náhrady nákladů 100 Kč a smluvní pokuty 12 500 Kč s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru ze dne [datum]. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, žalovaný se zavázal žalobci vrátit částku 30 750 Kč do 29. 11. 2018. Žalovaný neuhradil sjednanou částku řádně a včas, proto mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z dlužné jistiny. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. Žalobce na výzvu soudu uvedl, že důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Žalobce vzal žalobu zpět co do úroku 5 750 Kč a částky 100 Kč za paušální náhradu nákladů na upomínání a dále co do smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč. 2. Usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 13. 10. 2021, č. j. 10 C 116/2021-21 bylo řízení co do částky 18 350 Kč v souladu s částečným zpětvzetím žalobce zastaveno. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil, soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Smlouva o úvěru [číslo] výpis z účtu [právnická osoba] [bankovní účet], prokazují, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum] částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 25 000 Kč spolu s úrokem 5 750 Kč do dne 29. 11. 2018. 5. Dohoda o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 uzavřená společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020, potvrzení o úplatě ze dne 1. 9. 2020, podací arch ze dne 9. 9. 2020, prokazují, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 uzavřenou mezi společnosti [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, oznámením ze dne 8. 9. 2020 podaným k poštovní přepravě dne 9. 9. 2020 oznámila společnost [právnická osoba] žalovanému, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. 6. Výzvy ze dne 13. 12. 2018 a 30. 12. 2018 prokazují, že společnost [právnická osoba] vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky. 7. Předžalobní výzva společnosti [právnická osoba] adresovaná žalovanému k okamžité úhradě dluhu ze dne 10. 1. 2019, podací arch ze dne 18. 1. 2019 o podání listovní zásilky adresované žalovanému prokazují, že společnost [právnická osoba] vyzvala žalovaného, aby ihned zaplatil dlužnou částku. 8. Předžalobní upomínka ze dne 9. 3. 2021 a podací arch ze dne 11. 3. 2021 prokazují, že zástupce žalobce upomínal žalovaného o zaplacení dlužné částky do 19. 3. 2021 s tím, že pokud svou povinnost nesplní, bude podána žaloba. 9. Z ostatních provedených důkazů nečiní soud žádné relevantní skutkové zjištění. 10. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. V projednávané věci bylo povinností právního předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr. Na výzvu soudu žalobce neoznačil žádné důkazy k tomu, jak právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Za takového zjištěného skutkového stavu má soud za to, že právní předchůdce žalobce neposoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit úvěr (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného a v takovém případě nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, nárok žalobce tak byl posouzen jako nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení a žalobce, kterému byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, má právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Pokud se tak žalobce domáhá zaplacení částky 25 000 Kč, činí tak oprávněně. Žalobce má také nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 25 000 Kč, když nárok na vydání bezdůvodného obohacení se stává dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splatným na výzvu věřitele. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení poskytnuté částky ihned ve výzvě ze dne 10. 1. 2019 podané k poštovní přepravě dne 18. 1. 2019. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se tedy mohl žalovaný dostat za použití § 573 o.z. nejdříve od 25. 1. 2019. Soud proto žalobě zčásti vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 25 000 Kč, dále úroky z prodlení, kdy žalobce požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 30. 11. 2018 do 10. 8. 2020 ve výši 3 815,75 Kč, s ohledem na prodlení žalovaného, ke kterému došlo ode dne 25. 1. 2019, pak činí výše zákonného úroku z prodlení za dobu od 25. 1. 2019 do 10. 8. 2020 částku 3 766,43 Kč. Z uvedených důvodů soud proto žalobě vyhověl co do požadované částky 25 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 25. 1. 2019 do 10. 8. 2020 ve výši 3 766,43 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky 25 000 Kč za dobu od 29. 8. 2020 do zaplacení v žalobcem požadované výši 9 % ročně, která nepřevyšuje zákonnou výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části, kdy žaloba nebyla vzata zpět, tedy v části žalobcem požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 49,32 Kč (3815, 75-3766) byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. § 146 odst. 2 tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení co do 27,08 % jejich výše, když pro míru úspěchu zohlednil soud i požadované příslušenství. Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 25 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 3 766,43 Kč, úroku z prodlení 9% ročně z částky 25 000 Kč, jehož výše činí za dobu od 29. 8. 2020 do dne vyhlášení rozsudku 15. 2. 2022 částku 3 304,10 Kč, celkem tak byl žalobce úspěšný co do částky 32 070,53 Kč. Procesní neúspěch žalobce je v části, kdy bylo řízení zastaveno a v části, kdy byla žaloba zamítnuta, tedy co do částky 12 500 Kč, 5 850 Kč a 49,32 Kč, celkem byl žalobce neúspěšný co do částky 18 399,33 Kč. Soud tak přiznal žalobci, jež byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 844 Kč, přičemž tato částka představuje 27,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,54 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,46 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce, kdy nebyl žalobci soudem vrácen, tedy ve výši 1 100 Kč, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a