11 C 120/2021-36 — Okresní soud v Jeseníku

1. V odůvodnění tohoto rozsudku soud uvede dle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, (dále jako „o. s. ř.“), pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, když se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení dlužné jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 7 000 Kč poskytnutého právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO] (dále jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] s úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 1 909,46 Kč (tj. úroku ve výši 23,72% ročně z částky 7 000 Kč za období od [datum] do [datum]) a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 712,25 Kč (tj. úroku ve výši 9% ročně z částky 7 000 Kč za období od [datum] do [datum]). 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Dne [datum] žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o zápůjčku ve výši 7 000 Kč se splatností 58 týdnů. Ke svým poměrům žalovaný v kartě zákazníka uvedl, že je rozvedený, nemá nezaopatřené děti, bydlí jako spolubydlící s dalším rodinným příslušníkem, zdrojem jeho příjmů je příjem ze zaměstnání jako zedník u spol. Havířovský sociální podnik ve výši 8 330 Kč, přičemž jeho pracovní poměr je uzavřen na dobu určitou do [datum], jeho měsíční výdaje zahrnují výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč a osobní výdaje ve výši 3 000 Kč. K prokázání své finanční situace žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně předložil dohodu o provedení práce a výplatní pásky za neznámé období s částkami 8 330 Kč, 7 735 Kč a 7 438 Kč. Dle dohody o provedení práce byla sjednána doba provedení prací žalovaným od [datum] do [datum]. V kartě zákazníka je pak uvedeno, že žalovaný předložil kromě shora uvedených dokladů právní předchůdkyni žalobkyně ještě potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, složenky, nájemní smlouvu a SIPO. Tyto doklady však žalobkyně soudu k důkazu nepředložila. Právní předchůdkyně a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu [číslo] jejímž obsahem je prohlášení o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému ve formě zápůjčky ve výši 7 000 Kč, smlouva je uzavřena na dobu určitou 58 týdnů, pro tuto dobu je ujednána zápůjční úroková sazba 23,72% ročně, dále byl ujednán závazek žalovaného zaplatit poplatek ve výši 1 400 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal spotřebitelský úvěr spolu se sjednanými poplatky a úrokem, který byl vyčíslen částkou 980 Kč, uhradit v 58 týdenních splátkách po 210 Kč. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně sjednanou částku 7 000 Kč obdržel v hotovosti při podpisu smlouvy. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně podepsaly smlouvu, jejímž obsahem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, mimo jiné i pohledávky za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Dopisem ze dne [datum] oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávek ze smlouvy [číslo] vyzvala ho k úhradě veškerých dluhů z této smlouvy do 10 dnů od obdržení daného oznámení. Uvedené oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne [datum]. Žalovaný dosud na tento spotřebitelský úvěr uhradil částku 1 260 Kč, ačkoliv byl o zaplacení žalobkyní upomínán výzvou ze dne [datum] předanou k poštovní přepravě dne [datum]. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jako „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 z. s. ú. odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 86 z. s. ú. odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú. Není sporu o tom, že v době uzavření smlouvy žalovaný vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel. Bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, tuto svou povinnost však nesplnila. Zaprvé, z předložených výplatních pásek není vůbec zřejmé, kterých měsíců se týkají a tedy, kdy naposledy daného příjmu žalovaný dosahoval. Zadruhé, i za předpokladu, že se jedná o měsíce přímo předcházející uzavření smlouvy, čistý měsíční příjem uvedený v zákaznické kartě neodpovídá průměru částek uvedených ve výplatních páskách, byť pouze v řádu stovek korun. Zatřetí, doba zápůjčky byla ujednána na 58 týdnů, dohoda o provedení práce však měla žalovanému skončit již za 16 týdnů od uzavření smlouvy ([datum] do [datum]), tedy většina předpokládané doby splácení úvěru připadá na dobu, kdy žalovaný neměl zajištěn výdělek. Soud rovněž nemá za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila tvrzené výdaje žalovaného na bydlení, ačkoliv jejich výše je nepravděpodobně nízká, neboť listiny, které měl za tímto účelem žalovaný předložit – nájemní smlouvu a doklad SIPO, soudu poskytnuty nebyly, i když z § 78 z. s. ú. vyplývá povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let od zániku právního vztahu. Uvedené tedy vede soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dluž