4 C 230/2021-25 — Okresní soud v Jeseníku

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 19 026,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně od [datum] do zaplacení, kterou žalobce odůvodnil tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO] jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 10 000 Kč, předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a dále z poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2 114,01 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 912,09 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky www.crediton.cz, žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše, když úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Pokud by pak soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalovaný na úvěr ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, žádné z tvrzení žalobce nerozporoval, k nařízenému jednání se nedostavil, soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud vyzval usnesením ze dne [datum] žalobce, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získal informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr a v téže lhůtě označil důkazy k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšný. 4. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne [datum] tak, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž žalovaný dal uzavřením smlouvy souhlas, když odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru podle čl. 3 .1.5 VOP žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a podle čl. 3 .1.6 potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. K prokázání této skutečnosti žalobce soudu navrhl provedení obchodních podmínek původního věřitele. 5. Výpisem poskytovatelů spotřebitelského úvěru bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce získal oprávnění k poskytování ke dni [datum]. 6. Zprávou banky, výpisem z účtu by prokázáno, že právní předchůdce žalobce poukázal dne [datum] částku ve výši 10 000 Kč na účet žalovaného. 7. Podacím lístkem, smlouvou o úvěru, dodatkem k ní, formuláři, oznámením o postoupení, smlouvou o postoupení pohledávek, předžalobní výzvou a obchodními podmínkami bylo prokázáno, že smlouva o úvěru byla mezi účastníky sjednána dne [datum], žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobce jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč a dále z poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2 114,01 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 912,09 Kč. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO] jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. 8. Tvrzení žalobce, že žalovaný ničeho neuhradil, nebylo pak žalovaným nijak rozporováno. 9. Soud pro provedeném dokazování dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobce získal oprávnění k poskytování ke dni [datum], když smlouva o úvěru byla mezi účastníky sjednána dne [datum], právní předchůdce žalobce poukázal dne [datum] částku ve výši 10 000 Kč na účet žalovaného, ten se zavázal vrátit předchůdci žalobce jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč a dále z poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2 114,01 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 912,09 Kč. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO] jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], jako postupníkem a novým věřitelem, přičemž původní věřitel před poskytnutím úvěru ověřoval úvěruschopnost žalovaného lustrací z veřejně dostupných databází, dále mu žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti, původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. 10. Ze zjištěného sutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům: 11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle ustanovení § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Podle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Podle ustanovení § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Právní předchůdce žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o poskytnutí úvěru, žalovanému byla poukázána částka 10 000 Kč na jeho účet, žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2 114,01 Kč a dále z poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 912,09 Kč. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil. 19. Soud při svém rozhodování vycházel ze závěrů uvedených v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterých je poukazováno na povinnost žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka – žalovaného splácet úvěr. Soud má za to, že žalobce neposoudil řádně a s největší pečlivostí schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to jednak porovnáním příjmů a výdajů žalovaného, ověřoval