4 C 235/2022-38 — Okresní soud v Jeseníku

1. Žalobce se v řízení zahájeném dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 6 876,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 6 876,57 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 013,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 952,81 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, částku ve výši 3 699,59 Kč, a to z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. 2. Žalobce k výzvě soudu ze dne [datum] doplnil pak návrh podáním ze dne [datum] tak, že smlouva o úvěru [číslo] byla uzavřena dne [datum] za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle ustanovení § 86 odst. 1 citovaného zákona„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet." V odst. 2 je uvedeno, že "poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy." Schopnost žalované splácet byla ověřovaná právním předchůdcem žalobce, na základě vyplněné žádosti o úvěr, ve které žalovaná uvedla své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání, je při žádosti o úvěr povinna uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdila svým podpisem žádosti o úvěr, byla tak s odbornou péčí posuzovaná schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká byla poskytnuta, tedy 12 000 Kč, žalované měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků cca 5 600 Kč, i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, dle jeho tvrzených údajů, měsíčné zůstat cca 4 000 Kč, kterými mohla volně disponovat. Za dané situace tak nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalovaná nebyla schopna dostát svým závazkům a nemohla splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce předložil i oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory a poštovní poukázky, aktivně zjišťoval finanční poměry žalované, ta nemá jediný záznam v insolvenčním rejstříku ani v době uzavření smlouvy o úvěru. 3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, soud ve věci dne [datum] jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Oznámením Úřadu práce ČR, poštovními poukázkami, žádostí o půjčku bylo prokázáno, že žalované byl s účinností od [datum] snížen rodičovský příspěvek z částky 7 600 Kč na 3 800 Kč, v lednu 2019 žalovaná od Úřadu práce ČR obdržela na sociálních dávkách 7 600 Kč, v únoru 9 100 Kč a 2 418 Kč, v březnu 2019 pak 8 100 Kč a 4 684 Kč, když některými z dávek jsou přídavky na děti. Žalovaná vyplnila žádost o úvěr dne [datum], kdy jsou tyto údaje o žalované: je na mateřské dovolené, svobodná, základ. vzdělání, celkové příjmy 10 634 Kč, výdaje na bydlení a energie 3 000 Kč, ostatní výdaje 2 000 Kč, zbývá částka 5 634 Kč, družstevní bydlení, jedno vyživované dítě. 5. Předžalobní výzvou a podacím archem bylo prokázáno, že žalobce žalovanou dne [datum] před podáním žaloby vyzval k úhradě žalované částky. 6. Oznámením o postoupení, smlouvou o postoupení, podacím archem, dohodou o platbě, potvrzením o výplatě, přílohou ke smlouvě bylo prokázáno, že z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne [datum]. 7. Smlouvou o úvěru, výpisem z obchodního rejstříku žalobce, výpisem úkonů bylo prokázáno, že dne [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], v písemné formě smlouvu o úvěru [číslo] jejím základě žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 12 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, přičemž spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 10 302 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkově částku ve výši 22 302 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 593 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den [datum]. 8. Tvrzení žalobce, že žalovaná uhradila částku ve výši 9 993 Kč, nebylo ze strany žalované nijak rozporováno. 9. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Před uzavřením smlouvy níže měl žalobce o žalované tyto informace – žalované byl s účinností od [datum] snížen rodičovský příspěvek z částky 7 600 Kč na 3 800 Kč, v lednu 2019 žalovaná od Úřadu práce ČR obdržela na sociálních dávkách 7 600 Kč, v únoru 9 100 Kč a 2 418 Kč, v březnu 2019 pak 8 100 Kč a 4 684 Kč, když některými z dávek jsou přídavky na děti. Žalovaná vyplnila žádost o úvěr dne [datum], kdy jsou tyto údaje o žalované: je na mateřské dovolené, je svobodná, má základ. vzdělání, celkové příjmy 10 634 Kč, výdaje na bydlení a energie 3 000 Kč, ostatní výdaje 2 000 Kč, zbývá částka 5 634 Kč, družstevní bydlení, jedno vyživované dítě. 10. Právní předchůdce žalobce se nijak nezabýval tvrzenou jednou vyživovací povinností žalované, což bylo v uvedeno v žádosti. Podle soudu je rovněž nereálná částka 3 000 Kč jako výdaje na bydlení žadatele, když žalovaná má být nájemníkem družstevního bytu. Nereálná je rovněž částka ve výši 2000 Kč na položky jídlo, osobní náklady. Předně tedy soud uvádí, že žádným způsobem nebyla však právním předchůdcem žalobce ověřena tvrzená vyživovací povinnost žalované, zejména zda dítě žije se žalovanou, pak jaké výživné na ně je například stanoveno, nebo naopak, zda není v péči žalované a jaké výživné pak tato na něj hradí atp. 11. Dne [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], v písemné formě smlouvu o úvěru [číslo] jejím základě žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 12 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, přičemž spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 10 302 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkově částku ve výši 22 302 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 593 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den [datum], když žalovaná uhradila na úvěr částku ve výši 9 993 Kč. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne [datum]. 12. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení