7 C 47/2023-27 — Okresní soud v Jeseníku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a domáhá po žalovaném zaplacení příspěvku placených vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, a to: osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále též jen„ Vozidlo“), které bylo v době od 26. 11. 2021 do 31. 3. 2022 a v době od 1. 4. 2022 do 23. 6. 2022 provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaná částka sestává z dlužného příspěvku ve výši 5 922 Kč za první období a ve výši 3 948 Kč za druhé období, jakož i z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v celkové výši 600 Kč za obě období. 2. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný. 3. Na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) soud k projednání věci nenařizoval jednání, neboť žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání a o žalovaném se má na základě marného uplynutí lhůty k vyjádření se k výzvě soudu ze dne 1. 8. 2023 (č. l. 21) za to, že souhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání, přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, ale také vyžádaných soudem dle § 120 odst. 2 věty první o. s. ř. a předložených žalobkyní k výzvě soudu, které byly žalovanému zaslány v kopii a jejichž obsah byl znám i žalobkyni. 4. Z listin obsažených ve spisovém materiálu soud zjistil, že žalovaný byl v období od 26. 11. 2021 do 31. 3. 2022 a v období od 1. 4. 2022 do 23. 6. 2022 evidován jako vlastník a provozovatel Vozidla (sdělení [anonymizováno] [obec] na č. l. 14, k Vozidlu 1 ještě karta vozidla na č. l. 15, č. l. 16). Žalobkyně podala dne 9. 6. 2022 k doručení České poště, s.p. výzvu ze dne 9. 6. 2022 adresovanou žalovanému k zaplacení základu příspěvku do garančního fondu žalobkyně – v celkové výši 5 922 Kč za období 26. 11. 2021 do 31. 3. 2022, kdy neevidovala pojištění odpovědnosti z provozu Vozidla – a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, a to do 60 dnů od doručení výzvy (výzva v systému CEPR). České poště, s. p. se podařilo zásilku obsahující výzvu doručit dne 13. 6. 2022 (informace o doručení zásilky, v systému CEPR; č. l. 24). Stejným způsobem a na stejnou adresu zasílala žalobkyně i další výzvy žalovanému (vč. upomínek a předžalobní výzvy), jak tvrdí a dokládá listinami uloženými v CEPR a podacím archem na č. l. 19. Soud neměl důvodu nevěřit tomu, že stejným způsobem a na stejnou adresu zaslala v den jejího vyhotovení i výzvu ze dne 22. 9. 2022 k zaplacení základu příspěvku do garančního fondu žalobkyně – v celkové výši 3 948 Kč za období od 1. 4. 2022 do 23. 6. 2022, kdy taktéž neevidovala pojištění odpovědnosti z provozu Vozidla – a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, a to do 60 dnů od doručení výzvy (výzva obsažená v systému CEPR). 5. Na základě listin obsažených ve spise dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu shora specifikovaného Vozidla s objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 v období od 26. 11. 2021 do 31. 3. 2022, tedy po celkem 126 dní, a v období od 1. 4. 2022 do 23. 6. 2022, tedy po celkem 84 dnů, jako jehož vlastník a provozovatel byl v dané době evidován v registru vozidel. Žalovanému zaslala žalobkyně výzvu k zaplacení dlužné částky na příspěvku do garančního fondu žalobkyně za období od 26. 11. 2021 do 31. 3. 2022 dne 9. 6. 2022 s tím, že mu byla výzva doručena 13. 6. 2022. Výzva k zaplacení dlužných částky za období od 1. 4. 2022 do 23. 6. 2022 mu pak byla zaslána v den jejího vyhotovení, tj. 22. 9. 2022, a rovněž následně doručována prostřednictvím České pošty, s.p. 6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném po dobu tvrzeného provozování vozidla bez uzavřeného pojištění odpovědnosti (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), v rozhodném znění, dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), a dle vyhlášky č. 205/1999 Sb., v rozhodném znění, na jejichž znění soud pro stručnost a přehlednost odkazuje (znění použitých ustanovení je dostupné například www.zakonyprolidi.cz). 7. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Žalobkyně má dle § 4 odst. 1, 2, 3, 5 a 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném od 1. 1. 2018, ve spojení s § 2 odst. 1 písm. g) a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2018, právo na zaplacení žalované částky. Bylo totiž prokázáno, že žalovaný byl v době od 26. 11. 2021 do 31. 3. 2022 a v době od 1. 4. 2022 do 23. 6. 2022 evidován jako vlastník a provozovatel Vozidla v registru vozidel, pročež se dle § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má za to, že v rozhodné době byl skutečným vlastníkem a provozovatelem vozidla (pro účely daného zákona). K Vozidlu nebylo v dané době sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, přičemž žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku do 60 dnů ode dne doručení výzvy. Tvrzení žalobkyně žalovaný nesporoval, nepředložil důkazy vyvracející skutečnosti zjištěné z provedených listin. Skutkový stav je tedy prokázán tak, jak je uvedeno výše. Na zjištěný skutkový stav dopadají v tomto bodě zmíněná ustanovení právních předpisů, po jejichž aplikaci soud dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobkyně má právo na zaplacení žalovaného dlužného příspěvku ve výši 5 922 Kč za období od 26. 11. 2021 do 31. 3. 2022 a ve výši 3 948 Kč za období od 1. 4. 2022 do 23. 6. 2022 (vypočteného dle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky jako součin počtu dní, kdy nebylo Vozidlo pojištěno a denní sazby) a nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek po 300 Kč za každé z období (§ 2a vyhlášky). 8. Pro posouzení uplatněného práva na zaplacení úroku z prodlení z částky 5 922 Kč a 3 948 Kč je rozhodné, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužného příspěvku a nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek do 60 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva týkající se období od 26. 11. 2021 do 31. 3. 2022 byla žalovanému doručena 13. 6. 2022, výzva za období 1. 4. 2022 do 23. 6. 2022 se má za doručenou 27. 9. 2022 (na základě § 573 o. z.). Soud nepochybuje o tom, že se též výzva ze dne 22. 9. 2022 dostala do dispoziční sféry – byla žalovanému doručována prostřednictvím České pošty, s.p. –, a proto jde o„ došlou zásilku“ ve smyslu § 573 o. z. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení až od 24. 8. 2022 a až od 7. 12. 2022, ač by na něj měla právo o několik dnů dříve (§ 573, § 605 odst. 1 a § 607 o. z., neboť žalobkyně vychází z toho, že výzvy k plnění byly žalovanému doručeno až teprve 15. den po jejich odeslání, ač v případě nezjištění dne doručení – dojití do dispoziční sféry adresáta – se má zásilka doručována v rámci České republiky za doručenou 3. pracovní den po odeslání (§ 573). Uvedené ničeho nemění na sazbě („ výši“) úroku z prodlení. Soud však nemohl žalobní žádání žalobkyně překročit, tedy přiznat jí více, než čehož se domáhá (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). Uzavírá se proto, že žalobkyně má dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. právo na zaplacení úroků z prodlení z částky 5 922 Kč od 24. 8. 2022 do zaplacení a z částky 3 948 Kč od 7. 12. 2022 do zaplacení. 9. Na podkladě shora rozvedených skutečnosti soud žalobě zcela vyhověl (výrok I.). 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. (k právu [anonymizována dvě slova] pojistitelů na náhradu nákladů řízení i v rozsahu nákladů za zastoupení advokátem srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1119/2016). Náhrada účelně vynaložených nákladů řízení žalobkyně zastoupené advokátkou sestává: a) z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč (č. l. 6), b) náhrady odměny advokátky za 3 úkony právní služby – 1) předžalobní výzva, 2) převzetí a příprava zastoupení a 3) návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ AT“) – ve výši 300 Kč/úkon dle § 14b odst. 1 AT, tj. celkem 900 Kč, a c) z náhrady hotových výdajů vynaložených v souvislosti s každým ze tří uvedených úkonů právní služby ve výši 100 Kč/úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, tj. celkem 300 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 14a AT ve výši 252 Kč ( (900+300) *0,21), neboť zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH. Tyto náklady ve sporu zcela úspěšná žalobkyně vynaložila k účelnému uplatňování svého práva, a proto jí soud přiznal jejich plnou náhradu v celkové výši 2 252 Kč (800+900+300+252) – výrok II. Doplnění návrhu na zahájení řízení k výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soud nepovažuje za účelný úkon, neboť povinností žalobkyně, natož za