3 C 200/2023-51 — Okresní soud v Jeseníku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 19.416 Kč s příslušenstvím. Žalobce tvrdil v žalobě, že žalovaná s žalobcem uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru ve výši 21.816 Kč (skládající se z půjčené částky 12.000 Kč a souhrnného poplatku 9.816 Kč), podle které měla splácet týdně 364 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Uhrazenou částku žalovanou ve výši 2.400 Kč vydělí předepsanou týdenní splátkou ve výši 364 Kč a vypočte tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela v předepsaných týdenních splátkách. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy žalobce nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje na 29. 11. 2022 a datum prodlení ke dni 30. 11. 2022.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, jednání u soudu se neúčastnila a bylo jednáno v nepřítomnosti žalované dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobce zjistil při posuzování úvěruchopnosti žalované dne , datum, , že žalovaná byla zaměstnána u zaměstnavatele , právnická osoba, . jako , Anonymizováno, a její hrubý měsíční příjem činil za měsíc červenec 2021 částku , částka, a za měsíc srpen 2021 částku , částka, . Za měsíc červenec 2021 byla ze mzdy žalované vymožena exekuce ve výši 2.757 Kč a žalované byla vyplacena mzda ve výši , částka, . Za měsíce srpen 2021 byla ze mzdy žalované vymožena exekuce ve výši 2.757 Kč a žalované byla vyplacena mzda ve výši , částka, . Žalovaná deklarovala měsíční výdaje na bydlení ve výši 4.872 Kč jako nájemník a měsíční výdaje domácnosti ve výši 9.232 Kč. Disponibilní zůstatek žalované (rozdíl mezi příjmy a výdaji) činil 3.257 Kč (zjištěno z evidenční karty klienta, výplatních pásek za měsíce červenec a srpen 2021). Žalobce a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . V článku II. je uvedena specifikace úvěru, a to výše úvěru 12.000 Kč, úrok 2.376 Kč, poplatek za zpracování úvěru 3.600 Kč, poplatek za inkaso splátek 3.840 Kč, celková výše úvěru 21.816 Kč, zápůjční úroková sazba 70,89 % ročně. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr zaplatit 60týdenními splátkami ve výši 363,60 Kč, splatnost první splátky dne , datum, . Žalovaná čerpala úvěr částkou 12.000 Kč, kterou převzala v hotovosti dne , datum, . Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a smluvních podmínek). Žalovaná zaplatila žalobci na poskytnutý úvěr částku 2.400 Kč (zjištěno z platební historie). Žalobce vyzýval žalovanou předžalobní výzvou o úhradu dluhu ve výši 19.416 Kč, avšak bezvýsledně (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího archu).4. Ze zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům:5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Dle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Dle ustanovení § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Žalobce a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s výší spotřebitelského úvěru 12.000 Kč dle ustanovení § 2395 o.z. Žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 12.000 Kč a žalovaná se zavázala žalobci vrátit částku ve výši 21.816 Kč, a to celkem 60týdenními splátkami ve výši 363,60 Kč, když splatnost první splátky nastala dne 13. 10. 2021. Soud při rozhodnutí vycházel ze závěrů uvedených v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterých je poukazováno na povinnost žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka – žalované splácet úvěr. Žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel z údajů žalované, které uvedla v evidenční kartě klienta, kde žalovaná uvedla příjem ve výši , částka, měsíčně, výdaje ve výši 9.232 Kč měsíčně, zaměstnavatele , právnická osoba, . Žalobce ověřil příjem žalované ze zaměstnání z výplatních pásek za měsíce červenec 2021 a srpen 2021, přičemž zjistil, že na mzdu žalované je vedena exekuce a žalované je ze mzdy srážena částka ve výši 2.757 Kč měsíčně. Žalobce nijak neověřil deklarované výdaje žalované, když žalovaná nepředložila žalobci např. smlouvu o nájmu bytu, když uvedla v evidenční kartě klienta, že je nájemník, počet členů v domácnosti je pouze jeden a není majitelem nemovitosti. Žalované zbývala po provedené exekuci srážkami ze mzdy pouze nezbytná částka na bydlení a další výdaje, když tyto výdaje uhrazovala sama, neboť s nikým nežila ve společné domácnosti. Žalobce poskytl spotřebitelský úvěr i přes důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. O tom svědčí i skutečnost, že žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr pouze částku 2.400 Kč v 1. týdnu a následně žádnou týdenní splátku úvěru neuhradila. Soud tak má za to, žalobce si nesplnil svou povinnost před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, když neověřil výdaje žalované a poskytl úvěr i přes zjištění, že na mzdu žalované je vedena exekuce. Toto má za následek, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je ujednáním neplatným dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. a soud k této neplatnosti přihlédl bez návrhu dle ustanovení § 588 o.z. Jelikož žalobce plnil z uzavřené neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a poskytl žalované dne , datum, finanční prostředky ve výši 12.000 Kč, má právo na vrácení jistiny ve výši 9.600 Kč dle ustanovení § 2993 věta první o.z. jako bezdůvodné obohacení, když žalovaná již na jistinu uhradila částku 2.400 Kč (12.000 – 2.400 = 9.600) (výrok I.).13. S ohledem na § 87 odst. 1 ZSÚ a závěry rozsudku Nevyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nemá žalobce právo na zaplacení úroků z prodlení. Soud tak žalobu částečně zamítl co do zbylé požadované částky ve výši 9.816 Kč s příslušenstvím (výrok II.).14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., když oba účastníci měli ve věci jen částečný úspěch. Větší úspěch ve věci měla žalovaná (59 %), které však žádné náklady řízení nevznikly (výrok III.).