7 C 23/2024-26 — Okresní soud v Jeseníku

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.).2. Předmětem řízení je rozhodnutí o rozvodu manželství na základně společného návrhu manželů, neboť se manžel při jednání soudu připojil k návrhu manželky na rozvod manželství.3. Na základě shodných tvrzení manželů, která vzal soud za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), a na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Manželé se pro nevěru manželky odcizili natolik, že spolu už nežijí jako manželé (společně nehospodaří, intimně nežijí, společně nevychovávají svého nezletilého syna), každý bydlí v jiných obcích, manželka se svým partnerem, manžel s nezletilým synem manželů, o kterého pečuje. Rozsudkem ze dne 18. 6. 2024, pravomocným ke dni 22. 7. 2024, schválil opatrovnický soud dohodu manželů jako rodičů stran péče o jejich nezletilého syna , jméno FO, (který dosud nenabyl plné svéprávnosti) a stran jeho výživy jak pro dobu před rozvodem, tak pro dobu po rozvodu. Manželství účastníků uzavřené , datum, v , adresa, je čistě formální, žádný z manželů v něm už nechce setrvat, oba chtějí být rozvedeni. Orgánu sociálně právní ochrany dětí nejsou známy žádné zvláštní důvody, pro které by byl rozvod manželství v rozporu se zájmem nezletilého syna manželů.4. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Manželství manželů je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno a již očekávat jeho obnovení (§ 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., které se od 1. 1. 2014, tj. účinnosti daného zákona nezměnilo, dále jen „o. z.“). Jejich manželství po nejméně šest měsíců neplní své funkce. Manželé se pro nevěru manželky – toto je tzv. příčina rozvratu ve smyslu § 756 o. z. – definitivně odcizili natolik, že už spolu jako manželé nežijí ani žít nechtějí (netvoří manželské ani rodinné společenství ve smyslu § 758 o. z.). K nevěře manželky a definitivnímu odcizení manželů vedla zcela zjevně řada okolností, na nichž se nicméně manželé neshodli, oba jsou patrně přesvědčeni, že se do jisté míry obětovali pro zachování manželství a jejich rodinného společenství, což vše plyne z jejich písemných podání i vyjádření při jednání soudu. Soud uvěřil shodnému tvrzení manželů, že nevěra manželky zapříčinila definitivní hluboký a trvalý rozpad manželského vztahu, že je příčinou tohoto stavu, byť zástupkyně manželky dvakrát změnila tvrzení manželky ohledně příčin rozvratu a před zahájením dokazování uvedla, že „jsou schopny“ se s manželem dohodnout na příčinách rozvratu. V rámci svých výpovědí manželé svá (nakonec) shodná tvrzení potvrdili. Ostatně se při jednání (před jeho zahájením, před zahájením dokazování) manžel připojil k návrhu manželky na rozvod manželství. Oba se shodli jak na tom, že je manželství hluboce rozvráceno, tak na tom, že nelze očekávat jeho obnovení. Toto je zjevné i z jejich tvrzení, z nichž shodně plyne, že manželka žije se svým partnerem, kdežto manžel pečuje o syna manželů, bydlí s ním. Soud vycházel též z listinných důkazů, které v řízení [v souladu s § 390 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“)] provedl a o jejichž pravosti ani správnosti nebylo pochyb. Přes opakovaná poučení soudu manželé setrvali na tom, že chtějí být rozvedeni, že už nechtějí být manželi.5. Jelikož soud dospěl k jednoznačnému závěru o trvalém, hlubokém a nenapravitelném rozvratu manželství (poslední znak znamená, že nelze očekávat obnovení manželství), aniž by zjistil skutečnosti rozvodu manželství bránící (§ 755 odst. 2 o. z.), přičemž v řízení vyšlo najevo, že opatrovnický soud pravomocně rozhodl o poměrech jejich společného nezletilého syna (který dosud nenabyl plné svéprávnosti) pro dobu po rozvodu (§ 755 odst. 3 o. z.), postupoval soud v souladu s § 755 odst. 1 o. z. a na základě společného návrhu manželů (§ 384 odst. 2 věta první z. ř. s.) jejich manželství rozvedl (výrok I.).6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož se oba manželé vzdali práva na náhradu nákladů řízení. Soud ani neshledal žádné okolnosti odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků (§ 23 z. ř. s.).7. Závěrem soud, stejně jako při ústním odůvodnění, apeluje na oba manžele, aby jednali ve vztahu mezi sebou navzájem a vůči nezletilému při předním zohlednění zájmů a blaha nezletilého, aby měli na paměti, že jejich případné půtky nezletilému rozhodně neprospívají. Platí, že se oba rodiče musí zdržet všeho, co ztěžuje výchovu dítěte, co by mohlo narušit vztah dítěte k druhému rodiči a co negativně ovlivňuje život dítěte ve vztahu k rodičům. Rodiče by měli být svým dětem příkladem, měli by být vzorem hodným následování. Je třeba mít na paměti, že při každém rozhodování, které se dotýká nezletilého dítěte, při každém (nejen právním) jednání, jenž se týká nezletilého, musí být sledován nejlepší zájem dítěte, neboť jen tak lze zajistit, že bude dosaženo tzv. blaha dítěte, stavu, kdy bude dítě šťastné i spokojené a bude se vyvíjet tak, že bude schopno (řádně) žít ve společnosti, být jejím platným členem a bude s to nést následky svého jednání. Pokud byla manželům jako rodičům nařízena či doporučena odborná pomoc typu rodinné terapie apod., je třeba, aby se jí účastnili a pokusili se zapracovat sami na sobě tak, aby dokázali před svými osobními zájmy upřednostnit svého nezletilého syna a jeho zájmy.8. Pro úplnost soud poznamenává, že se v řízení musel zabývat příčinami rozvratu manželství (§ 756 o. z., § 757 odst. 1 o. z. a contrario), jakož i otázkou nejlepšího zájmu dítěte [čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, § 755 odst. 2 písm. a) o. z.].