11 C 129/2025-40 – Okresní soud v Jeseníku

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 12 709,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 609,42 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Žalovaná částka sestává z částky 5 499,97 Kč jako jistiny úvěru, z částky 7 012,15 Kč jako smluvního úroku, z částky 109,45 Kč jako poplatku za vyplacení tranší úvěru a z částky 88,36 Kč jako smluvní pokuty.2. Žalovaný potvrdil, že se žalobkyní uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, dne , datum, a že na základě této smlouvy mu žalobkyně převedla částku 5 500 Kč jako úvěr. Rovněž potvrdil, že na úvěr ničeho nezaplatil. Žalobkyni uvedl, že má příjem , částka, Kč měsíčně, což si ověřila nahlédnutím do výpisu z účtu, výdaje uvedl ve výši 11 000 Kč jako nájemné a služby za bydlení, což žalobkyně nijak neověřovala.3. Z výpisu z BankID a autorizací ověření totožnosti bylo prokázáno, že žalobkyně si elektronicky ověřila totožnost žalovaného přes bankovní účet č. , č. účtu, .4. Listinou nazvanou „Obecné principy posuzování a filozofie společnost“ bylo prokázáno, že žalobkyně má interně stanovený systém posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr, konkrétní údaje ve vztahu k prověření úvěruschopnosti žalovaného metodika neobsahuje.5. Výpisem o posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, a listinou nazvanou „Identifikované příjmy“ bylo prokázáno, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z těchto údajů: Počet členů domácnosti 1, výše ověřeného příjmu , částka, Kč měsíčně, přičemž žalovaný uvedl příjem ve výši , částka, Kč, výše výdajů na bydlení 11 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 7 000 Kč, rezerva pro výdaje byla stanovena na 500 Kč, vypočítané minimální výdaje stanoveny na 10 610 Kč, disponibilní příjem na , částka, Kč.6. Informacemi o úvěru bylo prokázáno, že žalovaný před uzavřením smlouvy obdržel informace o parametrech sjednávaného úvěru, zejména informace týkající se výše úvěru, splatnosti, úrokové sazby, RPSN, nákladů spojených s prodlením a právu na odstoupení od smlouvy.7. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne , datum, elektronicky listinu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému peněžní prostředky až do výše 11 900 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s pevnou denní úrokovou sazbou ve výši 1,066 % a poplatkem ve výši 1,99 % z čerpané částky, a to v denních splátkách. Trvání úvěru bylo stanoveno do 25. 5. 2026. Nedílnou součástí smlouvy se měl stát Ceník a Všeobecné obchodní podmínky, přičemž podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že se s nimi seznámil.8. Potvrzením o bankovních transakcích bylo prokázáno, že dne , datum, byly odeslány peněžní prostředky ve výši 5 500 Kč na účet žalovaného.9. Z předpisu denních splátek bylo prokázáno, že výše denní splátky činila 59,02 Kč a poslední splátka byla stanovena na den 26. 5. 2026.10. Výzvou ze dne 1. 4. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru.11. Předžalobní výzvou ze dne 12. 7. 2025 a potvrzením o odeslání ze dne 21. 7. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Výzva byla k poštovní přepravě předána dne 21. 7. 2025.12. Zprávami , právnická osoba, ., bylo prokázáno, že žalovanému byla dne , datum, připsána na účet částka ve výši 5 500 Kč a že neučinil žádné platby na poskytnutý úvěr.13. Z ostatních důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci.14. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně před podpisem smlouvy o úvěru prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě interně stanovené metodiky. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného na základě bankovní identity a dále vycházela z údajů tvrzených žalovaným a z interních výpočtů, přitom vycházela z těchto údajů: Počet členů domácnosti 1, výše ověřeného příjmu , částka, Kč měsíčně, přičemž žalovaný uvedl příjem ve výši , částka, Kč, výše výdajů na bydlení 11 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 7 000 Kč, rezerva pro výdaje byla stanovena na 500 Kč, vypočítané minimální výdaje stanoveny na 10 610 Kč, disponibilní příjem na , částka, Kč. Příjmy žalobkyně ověřovala z výpisu z účtu žalovaného. Žalobkyně žalovanému před uzavřením smlouvy poskytla informace o sjednávaném úvěru, zejména pak údaje o výši úvěru, splatnosti, úrokové sazbě, RPSN, nákladech spojených s prodlením a právu na odstoupení od smlouvy. Na to dne , datum, podepsali žalobkyně s žalovaným elektronicky listinu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 11 900 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s pevnou denní úrokovou sazbou ve výši 1,066 % a poplatkem ve výši 1,99 % z čerpané částky, a to v denních splátkách. Trvání úvěru bylo stanoveno do 25. 5. 2026. Žalovaný čerpal na úvěr částku 5 500 Kč, kterou měl splácet v denních splátkách ve výši 59,02 Kč, na úvěr však ničeho nehradil. S ohledem na to žalobkyně žalovaného upozornila na zesplatnění celého úvěru upomínkou ze dne 1. 4. 2025. Následně jej vyzvala k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 12. 7. 2025. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne 21. 7. 2025.15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení: Žalobkyně a žalovaný dne , datum, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 11 900 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně se sjednanou úplatou. Není sporu o tom, že žalobkyně v době uzavření smlouvy vystupovala jako podnikatel, žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, je však zřejmé, že nepostupovala s řádnou péčí, když sice ověřila příjmy žalova