2 C 15/2023-35 — Okresní soud v Jindřichově Hradci

1. Žalobkyně se žalobou, původně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá zaplacení částky 24 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodňuje tím, že byla mezi [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], [obec a číslo], a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] která byla uzavřena v souladu s rámcovou smlouvou o poskytování zápůjček na dálku ze dne 13. 10. 2014, kdy obě předmětné smlouvy stvrdil žalovaný svým vlastnoručním podpisem. Na základě podepsané smluvní dokumentace byla žalovanému poskytnuta dne 16. 10. 2014 půjčka ve výši 24 000 Kč na jeho účet, který uvedl v záhlaví smlouvy. Žalobkyně k prokázání tohoto tvrzení předkládá výpis z účtu původního věřitele, na kterém je transakce viditelná. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou půjčkou celkovou částku 52 072 Kč, tedy vrátit vypůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit náklady půjčky, tj. obchodní úrok ve výši 28 072 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 2 170 Kč počínaje dnem 19. 11. 2014. Žalovaný se ocitl v prodlení s hrazením závazku vyplývajícím ze smlouvy o zápůjčce, původní věřitel postoupil pohledávku ze smlouvy o půjčce vůči žalovanému na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 1. 2015. S ohledem na poskytnutou zápůjčku ve výši 24 000 Kč, kdy žalovaný neuhradil původnímu věřiteli ani žalobci ničeho, je evidována pohledávka na uhrazené jistiny zápůjčky 24 000 Kč. K úhradě příslušné částky byl vyzván předžalobní výzvou z 24. 6. 2022 se lhůtou k úhradě do 15. 7. 2022. Žalobce tedy požaduje ze žalované částky zákonný úrok z prodlení s úhradou, a to za dobu od 16. 7. 2022 do zaplacení. 2. Aktivní legitimaci k vedení sporu dokládá žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek. 3. Žalovaný se k jednání nedostavil, soud postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř.). 4. Z rámcové smlouvy o poskytování půjček na dálku uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se podává, že tuto smlouvu oba účastníci smluvního vztahu podepsali dne 13. 10. 2014, přičemž žalovaný akceptoval všechny podmínky spojené s podpisem rámcové smlouvy, na jejímž základě dochází k uzavírání dílčích smluv prostřednictvím dálkové komunikace, kdy zákazník se přihlašuje do klientského centra na základě formuláře, potvrdí přihlášení pod svými přihlašovacími údaji, kdy potvrdí, že obdržel formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, s jehož obsahem se seznámil a jehož obsahu v plném znění porozuměl. Věřitel pak se seznámí s tímto vyplněným formulářem a vyhotoví návrh na uzavření dílčí smlouvy, která bude zveřejněna v klientském centru zákazníka. Zákazníkovi na email oznámí skutečnosti, že má po přihlášení do klinického centra pod svými přihlašovacími údaji k dispozici a k seznámení znění návrhu na uzavření dílčí smlouvy. Zákazník v případě souhlasu potvrdí po přihlášení do klientského centra pod svými přihlašovacími údaji, že si dílčí návrh smlouvy přečetl, porozuměl všem ustanovením a se smlouvou vyslovuje souhlas. 5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] je zjištěno, že byla uzavřena smlouva v souladu s ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "O. Z."). Smlouva je uzavírána v souladu a na základě rámcové smlouvy o půjčce uzavřené mezi účastníky 13. 10. 2014. Poskytována je půjčka v částce 24 000 Kč, zákazník se zavázal zaplatit v souvislosti s touto půjčkou náklady půjčky v částce 28 072 Kč, celková částka je představována výší 52 072 Kč, které se zavázal splatit žalovaný 24 měsíčními splátkami vždy ve výši 2 170 Kč k 19. dni v měsíci na účet vedený u [právnická osoba], počínaje dnem 19. 11. 2014. Ve smlouvě o půjčce je uvedeno číslo účtu zákazníka [bankovní účet]. 6. Z výpisu z účtu poskytovatele půjčky se podává, že na účet žalovaného byla vyplacena 16. 10. 2014 částka 24 000 Kč. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 6. 2022 plyne, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 24 000 Kč do 15. 7. 2022. 8. Dokazování, jak je popsáno shora, je soudem vyhodnoceno jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít a posoudit pak z hledisek právních. Provedené důkazy hodnotí soud jednotlivě a ve vzájemné souvislosti v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. 9. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Dne 13. 10. 2014 byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným rámcová smlouva o poskytování půjček na dálku. Dne 13. 10. 2014 pak byla uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě níž byla poskytnuta zápůjčka ve výši 24 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal v souvislosti s touto částkou zaplatit ještě náklady ve výši 28 072 Kč. Celkovou částku se zavázal žalovaný uhradit 24 měsíčními splátkami ve výši 2 170 Kč se splatností k 19. dni v měsíci na účet uvedený ve smlouvě. Žalovanému byla zaslána částka 24 000 Kč na účet, který uvedl ve smlouvě, kterou uzavřel. Pohledávka vůči žalovanému byla postoupena žalobkyni. 10. Pokud jde o právní posouzení, vychází soud z ustanovení § 3028 odst. 1 O. Z., účinný od 1. 1. 2014 a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o znění některých zákonů. Žalovaný je spotřebitelem (ustanovení § 419 O. Z., ustanovení § 3 odst. 1 písmene a) zákona o spotřebitelském úvěru); jedná se o smlouvu spotřebitelskou. Účastníci měli pak uzavřít smlouvu o zápůjčce podle ustanovení § 2390 a následujících občanského zákoníku ve spojení s ustanoveními § 2, 5, 6 a s přílohami č. 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele a je-li to nezbytné i nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to s odbornou péčí, zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jinak je smlouva, ve které je sjednán spotřebitelský úvěr, neplatná. Věřitel má vycházet z informací spotřebitele a zároveň z informací, které získá z jiných dostupných zdrojů. Povinností věřitele je i nahlédnout do databází shromažďujících informace o již existujících úvěrových vztazích spotřebitele, pokud lze ze shromážděných informací posuzovat, že spotřebitel již byl, nebo stále je, v jiném úvěrovém vztahu. Z ustanovení § 580 odst. 1 O. Z. plyne, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Pouze pokud právní jednání vykazuje znaky obsažené v ustanovení § 588 O. Z., tj. právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně porušuje veřejný pořádek. Jedná se o absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží podle ustanovení § 588 O. Z. z úřední povinnosti. Zároveň články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 (dále jen Směrnice 2008/48) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky čl. 23. Cílem Směrnice 2008/48 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 Směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěry spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. 11. Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve znění a účelu Směrnice 2008/48 tak, aby bylo dosaženo výsledků jí zamýšlených. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu Costa v . Enel ze dne 15. července 1964, kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských st