11 C 219/2020-36 — Okresní soud v Jihlavě

1.) Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 340 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o úvěru. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím webové stránky předchůdkyně žalobkyně, na které se žalovaný zaregistroval, uvedl své osobní údaje a souhlasil s návrhem smlouvy. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 340 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaný tak ve lhůtě neučinil. Pohledávka za žalovaným v celkové výši 11 340 Kč byla ke dni [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaný poté svůj dluh neuhradil ani k předžalobní upomínce žalobkyně. 2.) K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy její předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejných databází (ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB) a výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného, jímž byla zjištěna dostatečná měsíční finanční rezerva žalovaného pro splácení měsíčních splátek sjednaného úvěru. Uvedeným postupem nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. 3.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobkyně řádně omluvila svoji nepřítomnost při jednání soudu, soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise. 4.) Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že je datována ke dni [datum] a je podepsána pouze ze strany věřitele (tj. předchůdkyně žalobkyně). Na smlouvě absentuje podpis klienta, tj. žalovaného. Z čl. 3 smlouvy, čl. 4 Všeobecných podmínek poskytnutí úvěru, jež jsou nedílnou součástí smlouvy, a tvrzení žalobkyně soud zjistil, že kontraktační proces probíhal prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy se žalovaný registroval na internetové stránce předchůdkyně žalobkyně a odsouhlasil znění smlouvy. Z výpisu z účtu dále vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla na účet žalovaného č. [bankovní účet] (uvedený v záhlaví smlouvy o úvěru i Všeobecných podmínek) dne [datum] částku 10 000 Kč. V čl. 2 smlouvy bylo ujednáno, že žalovaný vrátí poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 340 Kč jednorázově do [datum]. V čl. 5 smlouvy byla dále ujednána povinnost žalovaného uhradit zákonný úrok z prodlení v případě prodlení žalovaného se splácením úvěru. Žalovaný ve lhůtě splatnosti úvěr spolu s poplatkem předchůdkyni žalobkyně neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na přechodného věřitele ([právnická osoba]) a poté na žalobkyni, jak vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené s přechodným věřitelem. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky kromě oznámení o postoupení pohledávky vyzván také předžalobní upomínkou ze dne [datum] (dle podacího lístku odeslané žalovanému téhož dne), a to do 3 dnů. Žalovaný svůj dluh ve lhůtě neuhradil a žalobkyně se žalobou domáhá úhrady neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatku ve výši 1 340 Kč. 5.) Ve vztahu k prověření úvěruschopnosti žalovaného soud uvádí, že žalobkyně žádným způsobem nedoložila, že by její předchůdkyně před uzavřením smlouvy s žalovaným s odbornou péčí prověřila jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet. Z tvrzení žalobkyně soud pouze zjistil, že její předchůdkyně provedla lustraci osoby a majetku žalovaného v příslušných databázích a rejstřících a dále porovnáním příjmů a výdajů žalovaného dospěla k závěru, že žalovaný je způsobilý disponovat dostatečným měsíčním zůstatkem finančních prostředků pro účely řádného splácení měsíčních splátek úvěru. 6.) Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7.) Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., tj. účinném v období od [datum] do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle ustanovení § 3 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil. 8.) Soud na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vedle obecných ustanovení občanského zákoníku aplikoval i shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Z výše uvedeného vyplývá, že úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 9.) Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že její předchůdkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích a porovnala doložitelné příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně již netvrdila ani nedoložila, k jakým konkrétním závěrům výše uvedeným postupem dospěla. Žalobkyně pro prokázání svých tvrzení dokonce nijak nedoložila, jaké byly skutečně zjištěné příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala osobní, majetkové, pracovní, příp. jiné poměry žalovaného, které mohou mít pro pravidelné splácení úvěru žalovaným zásadní význam. S ohledem na uvedené soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila zákonnou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud proto v souladu s § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou. K této neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o.z. i bez návrhu pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaný je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv, která v tomto případě nebyla zajištěna. Z důvodu neplatnosti smlouvy ex-tunc nebylo současně možné učinit závěr o tom, že mezi stranami byly platně ujednány další související platby jako poplatek za poskytnutí úvěru. 10.) Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená