12 C 280/2020-35 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 400 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizována tři slova]) dne 23. 6. 2015 smlouvu o půjčce. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného oproti žalovaným doloženým dokumentům a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty. Dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet poskytnutou půjčku. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou si převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se tuto částku zavázal vrátit v rámci 58 týdenních splátek společně s poplatkem zahrnujícím úrok ve výši 2 100 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný však svůj dluh řádně neuhradil, poslední splátku zaplatil dne 1. 3. 2018, přičemž dle smlouvy měla být celá částka uhrazena dne 2. 8. 2016. Žalovaný uhradil celkem 15 700 Kč, z toho na jistinu 6 990,74 Kč, na úrok 2 100 Kč, na poplatek za administrativní činnost 3 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 609,26 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného vzniklo předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky ve výši 10 400 Kč sestávající z jistiny ve výši 8 009,26 Kč a poplatku ve výši 2 390,74 Kč. S účinností ke dni 6. 12. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Po postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise. 3. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, zjistil soud následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, kteří ji podepsali dne 23. 6. 2015. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy, což bylo stvrzeno jejím podpisem. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 11 100 Kč sestávajícím z kapitalizovaného úroku ve výši 2 100 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, celkem tak částku 26 100 Kč v rámci 58 týdenních splátek po 450 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, dle jejichž čl. 1 byla v případě úhrady půjčky v 58 splátkách sjednána výpůjční úroková sazba jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 23,72 % ročně. Podle čl. 8 smluvních podmínek má předchůdkyně žalobkyně právo požadovat zaplacení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky a zákonný úrok z prodlení, pokud se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením příslušené splátky. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 (dle podacího lístku odeslaného žalovanému dne 7. 1. 2020) bylo zjištěno, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a dlužná částka ve výši 10 400 Kč byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 6. 12. 2019. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván rovněž předžalovní výzvou ze dne 7. 5. 2020 (dle podacího lístku odeslanou žalovanému dne 10. 5. 2020) ve lhůtě nejpozději do 14. 5. 2020. Žalovaný však ani poté ničeho neuhradil. 4. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřila osobní a majetkové poměry žalovaného, jak vyplývá ze zákaznické karty podepsané předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 23. 6. 2015. Poměry žalovaného byly zjištěny oproti předloženému občanskému průkazu, pracovní smlouvě a výplatním páskám. Z karty soud dále zjistil, že žalovaný žije v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Použitelný příjem žalovaného byl zjištěn ve výši 9 650 Kč, když měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání činí 18 000 Kč a měsíční výdaje na domácnost žalovaného činí celkem 8 350 Kč. Nebyly tak důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet poskytnutou půjčku ve stanovených měsíčních splátkách. 5. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 věta první o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 6. Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., tj. účinném v období od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle ustanovení § 3 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu s přihlédnutím k výše uvedeným zákonným ustanovením soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o.z. Ačkoliv se žalobkyně domáhala úhrady dluhu z titulu smlouvy o půjčce, dikci nového občanského zákoníku (tzn. zákona č. 89/2012 Sb.) odpovídá označení závazku smlouva o zápůjčce. Tato smlouva je reálná smlouva, jež vzniká okamžikem přenechání, resp. odevzdání zapůjčené věci vydlužiteli. Takto tomu bylo i v předmětné věci, neboť smlouva byla podepsána jako potvrzení toho, že peněžní prostředky již byly žalovanému poskytnuty. Soud na tento závazkový vztah aplikoval kromě obecných ustanovení rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně při poskytování zápůjčky vystupovala v postavení věřitele a žalovaný v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně splnila své povinnosti, když poskytla žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši, a že řádně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Současně bylo prokázáno splnění povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru na posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaný však netvrdil ani neprokázal, že by své povinnosti splnil a poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem blíže specifikovaným ve smlouvě řádně a včas vrátil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku 10 400 Kč společně s úrokem žalobkyní kapitalizovaným za období od 3. 8. 2016 do 6. 12. 2019 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do postoupení pohledávky) na částku 6 443,48 Kč a úrokem ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky ve výši 8 009,26 Kč od 7. 12. 2019 (tj. ode dne následujícího po postoupení pohledávky) do zaplacení. Jelikož byl žalovaný v prodlení se splácením zápůjčky, přiznal soud žalobkyni také úrok z prodlení žalobkyní kapitalizovaný za období od 10. 8. 2016 do 6. 12. 2019 (tj. od uplynutí týdenní lhůty od splatnosti poslední sjednané splátky do postoupení pohledávky) na částku 2 174,22 Kč a úrok z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo dle § 1970 o.z. v