24 C 211/2020-51 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 187,60 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), zahrnujícího dlužnou jistinu ve výši 3 000 Kč s příslušenstvím a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 187,60 Kč s příslušenstvím. 2. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nepodepsaném žalovaným a nazvaném„ Smlouva o úvěru číslo [anonymizováno]“ ze dne [datum] je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako„ věřitel“ a žalovaný jako„ klient“ a identifikován je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, doručovací adresou, číslem občanského průkazu, pohlavím, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu [bankovní účet]. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi převodem na jeho bankovní účet úvěr ve výši 3 000 Kč splatný dne [datum] a klient se měl zavázat uhradit spolu s jistinou úvěru i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 187,60 Kč. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to po registraci žalovaného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a poskytnutí požadovaných údajů, zaškrtnutím příslušného políčka a zadáním zaslaného SMS kódu. Dne [datum] byla na účet [číslo] [bankovní účet], jehož majitelem byl [jméno] [celé jméno žalovaného], [rodné číslo], a jehož disponentem byl v dubnu [rok] žalovaný, připsána z účtu právní předchůdkyně žalobkyně platba ve výši 3 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému toto postoupení oznámila dopisem ze dne [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu do tří dnů, přičemž tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne [datum]. 3. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být dle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zároveň platí, že podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. plní podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne [datum], o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999 [číslo]). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení §§ 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být uvedená smlouva uzavřena účastníky elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z výpisu z účtu žalovaného), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedených smluv o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným skutečně jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy o úvěru ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila její právní předchůdkyně, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovaným vůbec podepsána a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že v dubnu [rok] jednala s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného tuto smlouvu uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se dle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu. 4. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč a že svůj nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupila na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužnou částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou k zaplacení, podanou k poštovní přepravě dne [datum] s lhůtou splatnosti do tří dnů. Tato výzva mohla být žalovanému doručena nejdříve následující den a lhůta k plnění mu tak uplynula dne [datum] a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 3 000 Kč až od [datum] do zaplacení a zamítl žalobu jako nedůvodnou ohledně úroku z prodlení z téže částky za období od [datum] do [datum] a rovněž ohledně nároku na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 187,60 Kč, jenž měl vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však nebyla platně uzavřena, a to včetně příslušenství tohoto nároku. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 5. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 6 381,78 Kč, úspěšná však byla pouze ohledně částky 3 326,30 Kč, tj. z 52 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 3 055,48 Kč, tj. ze 48 %. Jelikož míra úspěchu obou účastníků je přibližně stejná, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.