11 C 110/2021-34 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 15 888 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovanou uzavřela prostřednictvím svých internetových stránek [webová adresa] dne [datum] úvěrovou smlouvu. Po schválení žádosti žalované byly na její účet dne [datum] zaslány peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč a poplatkem za korunový odklad splatnosti úvěru ve výši 1 580 Kč, a to do 24 měsíců od poskytnutí úvěru. Dle žalobkyně se žalovaná dostala do prodlení s úhradou úvěru, když nehradila splátky řádně i přes to, že dvakrát žádala o prodloužení splatnosti splátky. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky. Pro opakované porušování platebních povinností žalované však žalobkyně byla nucena zesplatnit celý neuhrazený úvěr, a to ke dni [datum]. Žalovaná celkem na úvěr (před zesplatněním i po jeho zesplatnění, včetně úhrad za prodloužení splatnosti splátek) uhradila pouze 17 886 Kč. Po zápočtu částečné úhrady žalované se žalobkyně žalobou domáhá úhrady částky 15 888 Kč sestávající z dlužné neuhrazené jistiny ve výši 13 344 Kč, úroků v celkové výši 980 Kč (jež byly součástí druhé až osmé splátky), účelně vynaložených nákladů ve výši 130 Kč (za odeslání výzvy před zesplatněním a zesplatňovací dopis) a jednorázové smluvní pokuty ve výši 1 434 Kč (jako 10 % z neuhrazené jistiny a úroků). 2. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované následujícím způsobem. Žalobkyně podrobila osobní údaje uvedené žalovanou včetně příjmů a výdajů (k nimž připojila životní minimum dospělého člena domácnosti dle údajů Českého statistického úřadu) internímu scoringu. Výsledkem bylo kladné vyhodnocení žalované jako schopné řádně splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně současně z registrech SOLUS, NRKI, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku ověřila, že žalovaná nemá žádné dluhy po splatnosti. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky postupu podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci. 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci spolu uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu. Tato smlouva byla uzavřena elektronicky, což má soud za prokázané zejména z odstavce smlouvy„ Uzavírání úvěrových smluv“ a předložených kopií počítačové obrazovky žalobkyně (tzv. printscreeny) osvědčující okamžik podání žádosti žalované o poskytnutí úvěru a schválení této žádosti ze strany žalobkyně. Nedílnou součástí smlouvy je Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Zpracování osobních údajů, jejich prostřednictvím byla žalovaná poučena o základních podmínkách uzavření smlouvy. Z opisu výpisu z účtu a Výpisu čerpání, splátek a úhrad (dále jen„ výpis“) soud zjistil, že žalobkyně poskytla v souladu se smluvním ujednáním na účet žalované dne [datum] částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, ročním úrokem ve výši 49,20 %, který byl součástí druhé až osmé splátky v kapitalizované výši 980 Kč, a dále s poplatkem za prodloužení splatnosti splátky ve výši 1 580 Kč a poplatkem za online platbu ve výši 1 % z převáděné finanční částky (pokud žalovaná tyto možnosti využije). Žalovaná byla povinna uvedené položky uhradit ve 24 měsíčních splátkách v souladu se splátkovým kalendářem, který byl nedílnou součástí smlouvy. Součástí smlouvy byl rovněž Sazebník poplatků upravující zejména výši smluvní pokuty a náklady v souvislosti s vymáháním dluhu. Z výpisu má soud za prokázané, že žalované byla předepsána úhrada poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč a dvakrát poplatek za odklad splátky úvěru po 1 580 Kč, neboť žalovaná dne [datum] uhradila 1 Kč a dne [datum] částku 100 Kč, čímž požádala o odklad splatnosti čtvrté a páté splátky. Z výpisu má soud dále za prokázané, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila pouze 17 886 Kč. Od šesté splátky žalovaná neplnila svoji platební povinnost řádně, poslední splátku pak uhradila dne [datum]. Žalobkyně tedy vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 2434 Kč a náklady spojené s upomínáním ve výši 660 Kč. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná upozorněna na svůj dluh a vyzvána k jeho úhradě, stejně jako dopisem ze dne [datum], jímž žalobkyně současně zesplatnila celý neuhrazený dluh v celkové výši 20 454 Kč zahrnující i smluvní sankce. Žalovaná byla naposledy vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum], na základě které měla uhradit částku 15 940 Kč představující neuhrazenou jistinu, úroky, poplatky a smluvní pokutu do 30 dnů od sepsání výzvy (dle podacího archu byla upomínka odeslaná žalované dne [datum]). Žalovaná poté ničeho neuhradila. Z výpisu soud zjistil, že celková dlužná částka po započtení částečných úhrad žalované představuje neuhrazenou jistinu ve výši 13 344 Kč, úroky ve výši 980 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 130 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 434 Kč, poplatek za provedení platební transakce online ve výši 16 Kč a úrok z prodlení ve výši 1408,36 Kč. Nárok žalobkyně je tedy v mezích dluhu žalované. 5. Ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalované má soud za prokázané, že poměry žalované nebyly posouzeny způsobem, který vylučuje důvodné pochybnosti o existenci dostatečného množství finančních prostředků žalované pro splacení úvěru. Pro prokázání svých tvrzení žalobkyně doložila již zmíněné printscreeny (dále také jako„ kopie ze systému žalobkyně“), z nichž mají být patrné příjmy a výdaje žalované včetně její platební morálky. Soud nezpochybňuje výsledek šetření, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr vedena v systému SOLUS či CRIBIS (evidujících neplnění platebních povinností), ani v insolvenčním rejstříku, jak bylo doloženo kopiemi ze systému žalobkyně, ani že na žalovanou nebyla vedena exekuce. Soud však postup, jímž byly ověřovány skutečné poměry žalované, považuje za nedostatečný a v rozporu s odbornou péčí žalobkyně. Z kopie ze systému žalobkyně soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že měla příjem ze zaměstnání ve výši 22 000 Kč, její výdaje činily 15 000 Kč a neměla žádné dítě. Žalobkyně přitom tvrdila, že žalovaná byla povinna uvést pravdivé údaje, proto při hodnocení majetkové situace žalované vyšla pouze z údajů uvedených žalovanou a žádnými dokumenty je neověřovala. K výdajům žalované pouze přičetla životní minimum stanovené Českým statistickým úřadem pro jednotlivého člena domácnosti, aby bylo zaručeno, že i po započtení této„ nepominutelné“ položky zůstane žalované dostatečné množství finančních prostředků pro splácení měsíčních splátek úvěru. Žalobkyně k tomuto závěru došla, tedy že žalovaná měla dostatek peněžních prostředků. Žalobkyně však jako obezřetný poskytovatel spotřebitelských úvěrů měla mít postaveno najisto, že příjmy a výdaje uvedené žalovanou odpovídají skutečnosti a měla si zjišťovat i další skutečnosti, např. druh bydlení žalované, existenci dalších platných úvěrů apod., neboť i tyto faktory ovlivňují celkovou schopnost člověka plnit své závazky. 6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení