11 C 149/2021-29 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 20 750 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované a zjištěné informace zaznamenala do karty zákazníka oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. 2. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se zavázala vrátit v rámci 60 týdenních splátek společně s úrokem ve výši 3 000 Kč (s úrokovou sazbou 19,31 % p.a.), poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaná svůj dluh řádně nehradila, poslední splátku zaplatila dne [datum], přičemž vrátila pouze 6 750 Kč. Tato úhrada byla započtena částkou 3 000 Kč na úrok, částkou 1 850 Kč na poplatek za administrativní činnost a částkou 1 400 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupena byla pohledávka ve výši 25 000 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 150 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 600 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaná nic neuhradila. Dluh byl tvořen také navýšením účtovaným předchůdkyní žalobkyně; toto navýšení žalobkyně žalobou neuplatňuje, požaduje pouze dosud neuhrazenou jistinu a poplatky v celkové výši 20 750 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise. 4. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalované byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 3 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, celkem tedy částku 27 000 Kč v rámci 60 týdenních splátek po 450 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy bylo ujednání o zápůjční úrokové sazbě, která činila 19,31 % ročně. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně, jak soud zjistil z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní výzvy ze dne [datum]. Oznámením o postoupení pohledávky byla žalovaná informována o postoupení pohledávky z předmětné smlouvy na žalobkyni a vyzvána k úhradě celkové dlužné částky ve výši 25 000 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu (dle podacího lístku byl dopis žalované odeslán dne [datum]). Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek pak má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena s účinností ke dni [datum]. Z předžalobní upomínky a podacího lístku soud dále zjistil, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila pouze 6 750 Kč, přičemž na jistině stále dluží 15 000 Kč. Žalované byla poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě dluhu nejpozději do [datum], ale ani v té nic neuhradila. 5. Ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z karty zákazníka (fakticky žádosti o zápůjčku) oběma smluvními stranami podepsané dne [datum]. Z předložené karty soud zjistil, že žalovaná uvedla následující informace. V době žádosti o zápůjčku byla svobodná, její nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní, měla dvě nezaopatřené děti a žila v nájmu společně s partnerem. Žalovaná dále uvedla, že měla příjem z hlavního pracovního poměru na dobu určitou do [datum], přičemž tento příjem činil 15 300 Kč čistého měsíčně. Kromě toho měla žalovaná příjem z dávek v celkové výši 3 800 Kč měsíčně. Z karty zákazníka dále vyplývá, že zaměstnání žalované a výše jejího příjmu a státních dávek bylo předchůdkyní žalobkyně ověřeno osobně u zaměstnavatele žalované a dále osvědčeno předloženou pracovní smlouvou, výplatními pásky, mzdovým výměrem a složenkami. Ohledně měsíčních výdajů žalované bylo v kartě uvedeno, že je tvoří nájem ve výši 2 500 Kč, ostatní výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč a vyživovací povinnost v celkové výši 4 000 Kč měsíčně. Existenci nájmu a výši nájemného předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti nájemní smlouvě (která byla soudu předložena). Současně bylo ověřeno, že žalovaná neměla v době žádosti o zápůjčku jiný úvěrový závazek u předchůdkyně žalobkyně, ani jiné společnosti. Předchůdkyně žalobkyně pak vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalované ve výši 8 600 Kč, který považovala za zůstatek dostatečný pro splácení žalovanou původně požadované zápůjčky ve výši 20 000 Kč. 6. Soud má za to, že výše uvedeným postupem předchůdkyně žalobkyně zjistila veškeré relevantní údaje o osobních a majetkových poměrech žalované, které by byly způsobilé omezit či vyloučit její schopnost splácet poskytnutou zápůjčku. Předchůdkyně žalobkyně vůči žalované postupovala dostatečně pečlivě a obezřetně, když si údaje uvedené žalovanou řádně ověřila a všechny informace hodnotila ve vzájemné souvislosti. Zjištěné poměry žalované tedy v době uzavírání předmětné smlouvy nezakládaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet zápůjčku v původně požadované výši 20 000 Kč, tím spíše zápůjčku ve skutečně poskytnuté výši 15 000 Kč. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 12. Soud posoudil závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z. Na tento závazkový vztah soud vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uve