11 C 188/2021-32 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 10 878 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím jejích internetových stránek, na nichž se žalovaný zaregistroval a zadáním specificky vygenerovaného SMS kódu schválil návrh smlouvy. Smlouva byla následně zaslána na e-mailovou adresu žalovaného a byla také uložena v klientské sekci žalovaného v rámci webového rozhraní žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalovaného. Hodnotila údaje uvedené žalovaným o jeho příjmech a výdajích, na základě čehož dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o tom, že by žalovaný neměl dostatek finančních prostředků pro úhradu úvěru. Žalobkyně z toho důvodu údaje uvedené žalovaným nijak neověřovala, pouze provedla lustraci ve veřejných registrech jako je [příjmení], NRKI, centrální evidence exekucí a insolvenční rejstřík, v nichž není evidován žádný závazek žalovaného po splatnosti ani informace, že by byl v prodlení s úhradou některého svého závazku. 2. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému na jeho účet dne [datum] zaslány peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč Tyto prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatkem za SMS servis ve výši 49 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Dle žalobkyně žalovaný úvěr ve lhůtě neuhradil a dostal se do prodlení. Žalobkyně proto vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky, za což si vyúčtovala účelně vynaložené náklady ve výši 100 Kč. Současně žalovanému vyúčtovala jednorázovou smluvní pokutu ve výši 300 Kč odpovídající 3 % z nezaplacené jistiny úvěru. Žalovaný ani poté svůj dluh neuhradil. Žalobkyně se žalobou domáhá úhrady částky 10 878 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 300 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobkyně řádně omluvila svoji přítomnost při jednání a žádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise. 4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci spolu uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] úvěrovou smlouvu, jak vyplývá z předložené smlouvy, formuláře o předsmluvních informacích a snímků obrazovky, na níž je zachycen systém žalobkyně. Z posledně uvedeného listinného důkazu vyplývá, že smlouva byla uložena v systému žalobkyně a odeslána na email žalovaného. Z těchto listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Splnění této povinnosti má soud za prokázané z potvrzení o provedené platbě, výpisu z účtu a přehledu úvěru, z nichž je patrné, že uvedená platba byla provedena dne [datum]. Z uvedených dokumentů také vyplývá, že žalovaný měl povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatkem za nadstandardní SMS servis ve výši 49 Kč, celkem tedy částku 10 330 Kč a související doplňkové poplatky do 30 dnů od poskytnutí úvěru, tzn. do [datum]. Úroková sazba byla sjednána jako nulová. Z přehledu plateb pak má soud za prokázané, že žalovaný tuto povinnost ve lhůtě nesplnil. Žalobkyně mu proto vyúčtovala účelně vynaložené náklady v souvislosti s upomínáním ve výši 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 300 Kč, k čemuž ji opravňovalo ujednání ve smlouvě. Výše poplatků i sankcí vyplývá také ze Sazebníku, který je nedílnou součástí smlouvy. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh v celkové výši 10 878 Kč nic neuhradil. Byl proto vyzván k jeho úhradě nejpozději do 30 dnů od sepsání výzvy. Z podacího archu je pak zřejmé, že předžalobní výzva byla předána k přepravě žalovanému tentýž den a měl dostatečný prostor pro úhradu dluhu. 5. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně soudu doložila kopie osobních dokladů, z nichž ověřovala identitu žalovaného, a již jednou zmíněné snímky obrazovky zobrazující interní systém žalobkyně. Z nich pak vyplývá, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že jeho příjem je 35 000 Kč čistého měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti 40 000 Kč čistého měsíčně a výdaje domácnosti žalovaného představují 6 500 Kč měsíčně s tím, že žalovaný měl dvě vyživované děti. Z dalších snímků vyplývá, že žalobkyně provedla lustraci osoby žalovaného v insolvenčním rejstříku, evidenci exekucí a registru SOLUS, které eviduje závazky po splatnosti a prodlení s jejich úhradou. Z výpisů žalobkyně zjistila, že žalovaný neprochází ani jedním uvedeným registrem, resp. nemá evidované závazky, které by nesplácel. Ačkoliv z doložených listinných důkazů vyplývalo, že žalovaný dosud neměl potíže s úhradou svých závazků, neměla žalobkyně nijak podloženo, že údaje zejména o majetkových poměrech žalovaného jsou pravdivé. Jen pouhé tvrzení žalobkyně, že důvěřovala informacím uvedeným žalovaným, které nasvědčovaly spíše nadstandardním příjmům, nemohou postačit pro vyhodnocení skutečných poměrů žalovaného. Žalobkyni jako obezřetného poskytovatele spotřebitelských úvěrů navíc měly uvedené poměry žalovaného přinutit k jejich hlubšímu zkoumání, neboť je s podivem, že člověk, jehož měsíční čistý příjem (včetně příjmů dalších členů domácnosti) dosahuje 75 000 Kč čistého, potřebuje poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč (jak žalovaný původně požadoval). Přinejmenším je zvláštní rozhodnutí žalobkyně, že žalovanému neposkytla požadovaný úvěr 20 000 Kč, nýbrž 10 000 Kč. Pokud podle žalovaným uvedených údajů žalobkyně neměla důvod pochybovat o jeho finanční stránce, nebyl důvod žalovanému neposkytnout vyšší úvěr. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 10. Podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto info