11 C 206/2021-37 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 12 943,65 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené s žalovanou dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena schválením žádosti žalované o poskytnutí úvěru. Žalované pak byl poskytnut úvěr ve výši 11 990 Kč formou úhrady požadovaného zboží, které žalovaná následně převzala. Poskytnuté peněžní prostředky byla žalovaná povinna vrátit v 16 měsíčních splátkách po 1 011 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci (počínaje dnem [datum]) společně s úrokem 37,39 % ročně a pojištěním ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Dle žalobkyně žalovaná nehradila splátky řádně a dostala se do prodlení. Žalovaná i přes písemné výzvy dlužnou částku neuhradila, žalobkyně s účinností ke dni [datum] odstoupila od smlouvy a dluh žalované ve výši 12 943,65 Kč se tímto dnem stal splatným v celém rozsahu. Po zesplatnění žalovaná nic neuhradila. Nárok žalobkyně představuje neuhrazenou jistinu ve výši 10 166,03 Kč, úrok z úvěru do zesplatnění ve výši 1 585,61 Kč, pojistné ve výši 288 Kč, náhradu nákladů za odeslání upomínek ve výši 600 Kč a smluvní pokutu za prodlení ve výši 304,01 Kč. 2. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy dostatečně ověřila úvěruschopnost žalované a nebyly pochybnosti o tom, že by žalovaná nebyla schopna úvěr ve výši 10 000 Kč splácet. Žalobkyně primárně vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, příjmy žalované pak byly ověřeny oproti žalovanou předloženému výpisu z účtu. Poměry žalované žalobkyně podrobila internímu metodickému hodnocení, při němž byla zejména výdajová stránka finančních poměrů žalované porovnávána se statistickými údaji znázorňujícími běžné výdaje jedince za určité období (zde měsíc). Nebyly zjištěny žádné odchylky od standardu, žalobkyně tedy údaje uvedené žalovanou považovala za pravdivé. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl pouze v přítomnosti žalobkyně. 4. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Z předložené smlouvy, která je současně žádostí o poskytnutí úvěru, soud zjistil, že žalovaná nejprve požádala o poskytnutí úvěru ve výši 11 990 Kč za účelem nákupu oblečení a sportovního vybavení. Smlouva byla následně uzavřena podle parametrů uvedených v žádosti. Způsob uzavření této smlouvy, stejně jako kterékoli další mezi účastníky sjednané smlouvy, se řídí Rámcovou smlouvou o poskytnutí bankovních produktů a služeb [číslo]. Z písemného vyhotovení rámcové smlouvy předložené soudu vyplývá, že byla mezi účastníky uzavřena rovněž dne [datum]. Ze smlouvy o úvěru dále vyplývá, že úvěr ve výši 11 990 Kč se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem 37,39 % ročně a úhradou za pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru v 16 měsíčních splátkách po 1 011 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci. Z čl. V. smlouvy vyplývá, že uzavřením smlouvy žalovaná jako pojištěný přistoupila k pojistné smlouvě uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] Ve spojení s transakční historií má soud za prokázané, že částka 11 990 Kč byla žalované skutečně poskytnuta dne [datum] a dne [datum] byla předepsána první splátka. Na základě posledně jmenovaného listinného důkazu pak není pochyb o tom, že žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, na poskytnutý úvěr uhradila pouze 3 930 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dosud neuhrazené částky, jak vyplývá z dopisu ze dne [datum], předžalobní upomínky ze dne [datum] a dopisu ze dne [datum] ve spojení s příslušnými poštovními podacími archy. Z těchto listinných důkazů ve spojení s transakční historií vyplývá, že na poskytnuté jistině úvěru žalované zbývá k úhradě 10 166,03 Kč, na úroku z úvěru 1 585,61 Kč a na pojistném 288 Kč. Kromě toho byla žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů spojených s odesláním upomínek ve výši 600 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátek ve výši 304,01 Kč. Oprávnění žalobkyně požadovat náhradu nákladů a smluvní pokutu vyplývá jednak z všeobecných obchodních podmínek a produktových podmínek, jež jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, ale také přímo ze smlouvy. Z dopisu ze dne [datum] dále vyplývá, že žalobkyně pro opakované porušení platebních povinností ze strany žalované s účinností ke dni [datum] odstoupila od smlouvy. Toto oprávnění žalobkyně vyplývá z obchodních a produktových podmínek v případě, kdy žalovaná bude v prodlení se splácením splátky po dobu delší než 3 měsíce. Žalovaná nicméně i přes četné upomínky dlužnou částku žalobkyni neuhradila. Nereagovala ani na emailovou zprávu žalobkyně ze dne [datum], dle níž byla žalované nabízena možnost uzavření smíru jako poslední možnost před soudním řešením sporu. 5. Pokud jde o ověření úvěruschopnosti žalované, soudu byla předložena jednak žádost o úvěr, v němž žalovaná uvedla své osobní a majetkové poměry, ale také výpis z účtu žalované za březen 2020. Ze žádosti soud zjistil, že žalovaná byla v té době vdaná, měla jedno vyživované dítě a žila ve vlastním. Jejím jediným příjmem byl rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně, přičemž celkový měsíční příjem její domácnosti činil 30 000 Kč. Žalovaná uvedla, že měsíční náklady její domácnosti představují 8 600 Kč. Současně uvedla, že nemá jiný úvěrový závazek. Předloženým výpisem z účtu žalobkyně prokazovala, že před uzavřením smlouvy ověřila příjem žalované, který byl dostatečný pro splácení měsíčních splátek ve výši přes 1 000 Kč. Skutečnost, že žalované měsíčně náležel rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč, soud nezpochybňuje. Soud nezpochybňuje ani interní postup, jímž žalobkyně hodnotila, zda žalovanou uvedené údaje o výdajích domácnosti mohou odpovídat reálným potřebám. Z výpisu nicméně vyplývá, že v březnu 2020 byl žalované jednorázově vyplacen rodičovský příspěvek za leden a únor v celkové výši 20 000 Kč. Výpis dále osvědčuje, že v březnu 2020 výdaje žalované převyšovaly její příjem. Srovnání s dalšími měsíci soud nemá k dispozici. 6. Pokud se zhodnotí hospodaření žalované za měsíc březen 2020, nevyhnutelně to vede k závěru, že výdaje žalované byly tak velké, že na jejich pokrytý nestačil ani nadstandardní příjem odpovídající dvojnásobku běžného měsíčního příjmu. Otázkou zůstává, jaké bylo finanční hospodaření žalované v případě, kdy jí byla vyplacena pouze jedna dávka rodičovského příspěvku ve výši 10 000 Kč, případně jak hospodařila v únoru 2020, v němž jí evidentně rodičovský příspěvek vyplacen nebyl. Žalobkyně neobjasnila, z jakých zdrojů v takovém případě žalovaná získávala finanční prostředky na úhradu svých výdajů. Nelze se spoléhat na to, že pokud neměla dostatek finančních prostředků, vypomohl jí její manžel. Tento závěr by byl čistě spekulativní a soud k němu není oprávněn. Pokud se jedná o závazek (úvěr) žalované, musely být nadevší pochybnosti zjištěny a ověřeny právě příjmy žalované, aby mohla být vyvrácena pochybnost, že by nebyla schopna úvěr splácet bez hrozby dalšího zadlužení. Žalobkyni jako obezřetnému poskytovateli spotřebitelského úvěru měla na základě údajů uvedených žalovanou vyvstat pochybnost o tom, jak žalovaná hospodaří s financemi. Měla od žalované vyžádat další informace a zjistit, jaké byly majetkové poměry žalované v několika předcházejících měsících. Z výpisu z účtu za jediný měsíc nelze usuzovat na způsob života žalované. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský