11 C 226/2021-50 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 45 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně. Postup uzavírání smlouvy byl takový, že žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru, předchůdkyně žalobkyně kladně posoudila úvěruschopnost žalovaného a žalovaný následně akceptoval nabídku smlouvy zadáním specifického identifikačního kódu. Ve vztahu k ověření úvěruschopnosti však žalobkyně nedisponuje dalšími podklady. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Žalovaný byl povinen vyčerpané peněžní prostředky vrátit společně s úrokem z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem ve výši 12,5 % z každé čerpané částky v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru anebo ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný vyčerpal celkem 116 925,40 Kč, ale nehradil splátky řádně. Žalobkyně nemá k dispozici přehled plateb, pouze informaci, že na vyčerpané jistině úvěru žalovaný dosud neuhradil 45 000 Kč. Žalobkyně se tedy domáhá úhrady této částky a nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 500 Kč (bez souvisejících poplatků či úroků), neboť tato částka byla z předchůdkyně žalobkyně postoupena na přechodného věřitele (společnost [právnická osoba]) a následně na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobkyně omluvila svoji přítomnost při jednání, neboť dle jejího názoru bylo možné rozhodnout bez její účasti na základě předložených důkazů. Soud tedy postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise. 3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Soudu byly předloženy jednotlivá potvrzení o provedené platbě, přehledy o úvěru označené jako„ Loan application info“ a výpisy z účtu. Z těchto listinných důkazů soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila na účet žalovaného počínaje dnem [datum] postupně celkem 116 510 Kč (poslední výplata byla provedena dne [datum]). Soud má tedy za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně měla vůči žalovanému pohledávku v uvedené výši. Ačkoliv žalobkyně tvrdila, že žalovaný vyčerpal částku 116 925,40 Kč, toto své tvrzení neprokázala, resp. z doložených důkazů byla prokázána jiná výše. Žalobkyně současně neprokázala, že mezi její předchůdkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které byly žalovanému vyplaceny jednotlivé peněžní prostředky a žalovaný by byl povinen hradit sjednané poplatky, úroky či náklady. Soudu byly předloženy dvě smlouvy o revolvingovém úvěru, ale byly datovány ke dni [datum] a [datum]. Jiné smlouvy soud k dispozici neměl. Současně ani nelze z první uskutečněné platby libovolně dovodit, že ke dni [datum] byla nějaká smlouva na peněžité plnění uzavřena. K těmto dvěma smlouvám byly současně předloženy standardní informace o spotřebitelském úvěru a obchodní podmínky, jako jejich nedílné součásti; z nich však soud nemohl zjistit žádné relevantní skutečnosti pro posuzovanou věc. 4. Jak bylo uvedeno výše, soud má za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně měla vůči žalovanému pohledávku. Tuto pohledávku pak předchůdkyně žalobkyně postoupila na přechodného věřitele (jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]) a ten následně na žalobkyni (jak se podává ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky ze dne [datum] adresovaných žalovanému soud zjistil, že žalobkyně informovala o postoupení pohledávky a současně vyzývala k úhradě dluhu. Soud však nemá za prokázané, že tyto dopisy byly skutečně doručeny žalovanému, neboť k prokázání této skutečnosti byl doložen pouze podací lístek osvědčující odeslání písemností blíže specifikovaným adresátům dne [datum]. Nelze se bez dalšího spokojit s tím, že by oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínka byly žalovanému doručeny po více než půl roce, když se jedná o tak závažné a aktuální záležitosti. Pokud jde o výši pohledávky, žalobkyně tvrdila, že žalovanému zbývá nedoplatek 45 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, žalovaný na svůj dluh částečně plnil; to mělo být dokládáno výpisy z účtu. Výpisy z účtu jsou však sjetinou počítačových dat, v nichž nelze výši uskutečněných splátek nalézt. Z tvrzení žalobkyně ani z dostupných listinných důkazů nemohl soud zjistit, jako částku žalovaný splatil. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 8. S ohledem na provedené dokazování soud dospěl k závěru, že předmětný závazkový vztah lze posuzovat podle ustanovení § 2991 o. z. jako závazek z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno, že mezi její předchůdkyní a žalovaný existuje platně a účinně uzavřená smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., resp. podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně ani netvrdila, že by mezi její předchůdkyní a žalovaným existoval jiný závazkový vztah. V řízení nicméně bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 116 510 Kč. V úvahu by tedy přicházelo vyhovění žalobě v rozsahu, v němž by byl žalovaný povinen vrátit, oč se obohatil, neboť peněžními prostředky disponoval bez právního důvodu. Bezdůvodné obohacení by tak odpovídalo té části fakticky poskytnutých peněžních prostředků, kterou žalovaný dosud neuhradil. Jak bylo uvedeno výše, z tvrzení žalobkyně ani označených a provedených důkazů nelze zjistit, jakou částku žalovaný celkem zaplatil. Z tvrzení žalobkyně pouze vyplývá, že k nějakým splátkám došlo. Z tvrzení žalobkyně o výši dlužné jistiny nelze učinit závěr, jakou částku žalovaný zaplatil. Nelze tedy s přihlédnutím k § 1908 odst. 1 o. z. určit, v jakém rozsahu dluh žalovaného zanikl, tudíž v jakém rozsahu by byl povinen dle § 2991 o. z. vrátit bezdůvodné obohacení. Navíc žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně své aktivní legitimace. Soud nezpochybňuje, že proces postoupení pohledávky od předchůdkyně žalobkyně po žalobkyni byl učiněn řádně na základě platných a účinných smluv o postoupení pohledávek. Nicméně z ustanovení § 1882 odst. 1 o. z. vyplývá, že změna v osobě věřitele je vůči dlužníkovi účinná (tzn. že nový věřitel může plnění po dlužníkovi požadovat) v okamžiku, kdy dlužník bude o této skutečnosti informován. Provedeným dokazováním však soud nebyl přesvědčen o tom, že by postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně neúčastnila nařízeného jednání i přes to, že jí muselo být z předchozí výzvy soudu zřejmé, že soud má o skutkovém stavu v této věci pochybnosti a nemůže rozhodnout bez nařízení jednání, nemohla být v souladu s § 118a o. s. ř. vyzvána, aby doplnila svá tvrzení a označila patřičné důkazy k jejich prokázání. Žalobkyně tedy neprokázala, že je oprávněna po žalovaném předmětné plnění požadovat, ani oprávněnost samotného nároku uplatňovaného žalobou (nesplnila povinnost tvrzení ani povinnost důkazní). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítnul. 10. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že ve věci měl plný úspěch žalovaný, náležela by mu oproti žalobkyni náhrada účelně vynaložených nákladů. Žalovaný však nebyl v řízení aktivní, nic netvrdil ani nedokazoval na svoji obranu, ani se neúčastnil jednání; žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.