11 C 275/2021-24 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 29 580 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do karty zákazníka oproti předloženým dokumentům. 2. Na základě smlouvy byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které se zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 3 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč v 60 týdenních splátkách nejpozději do [datum]. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku zaplatil dne [datum], přičemž uhradil pouze 1 020 Kč. Tato částka byla ve výši 793,34 Kč započtena na úrok a ve výši 226,66 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným v celkové výši 33 580 Kč na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobou však žalobkyně požaduje pouze úhradu částky 29 580 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 17 000 Kč a dlužného poplatku v celkové výši 12 580 Kč (bez navýšení účtovaného předchůdkyní žalobkyně). 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise. 4. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 3 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč, celkem tedy částku 30 600 Kč v rámci 60 týdenních splátek po 510 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Součástí smlouvy bylo ujednání o zápůjční úrokové sazbě, která činila 19,27 % p.a. po celou dobu trvání závazku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně, jak soud zjistil z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z předžalobní výzvy ze dne [datum]. Oznámením o postoupení pohledávky (dle podacího lístku odeslaným žalovanému dne [datum]) byl žalovaný informován o postoupení pohledávky z předmětné smlouvy na žalobkyni a vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 33 580 Kč. Skutečnost, že pohledávka za žalovaným byla skutečně postoupena na žalobkyni, má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a připojené přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek. Z předžalobní upomínky pak bylo zjištěno, že žalovaný na poskytnuté peněžní prostředky uhradil celkem 1 020 Kč, přičemž na jistině stále zůstává dlužná částka ve výši 17 000 Kč a na poplatcích celkem 12 580 Kč. Žalovanému byla poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě do [datum], přičemž výzva byla dle podacího lístku žalovanému odeslána dne [datum], ale ani v té dlužnou částku neuhradil. 5. Ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z vyplněné karty zákazníka (fakticky žádosti o zápůjčku) oběma stranami podepsané dne [datum]. Žalovaný v kartě uvedl, že v době žádosti o zápůjčku byl rozvedený, neměl žádné nezaopatřené dítě a žil sám v nájmu. Skutečnost, že žalovaný žil v nájmu, předchůdkyně žalobkyně osvědčila nájemní smlouvou. Ze žádosti soud dále zjistil, že žalovaný byl zaměstnán v hlavním pracovním poměru a jeho příjem ze zaměstnání činil 24 800 Kč čistého měsíčně. Jiný příjem žalovaný neměl. Oproti tomu v měsíčních výdajích byly zahrnuty výdaje na bydlení ve výši 4 020 Kč, osobní výdaje ve výši 4 500 Kč a splátky jiné zápůjčky či úvěru u předchůdkyně žalobkyně ve výši 3 300 Kč měsíčně. Majetkové poměry žalovaného byly osvědčeny výplatními páskami a výpisy z bankovního účtu. Předchůdkyně žalobkyně pak vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 12 980 Kč, který považovala za dostatečný pro řádné splácení předmětné zápůjčky. 6. Výše uvedený postup předchůdkyně žalobkyně ke zjištění poměrů žalovaného soud považuje za dostatečně pečlivý a obezřetný. Předchůdkyně žalobkyně ověřovala veškeré relevantní skutečnosti, které by mohly mít vliv na schopnost žalovaného dostát svému závazku a řádně splácet poskytnutou zápůjčku. Na základě zjištěných informací pak bylo možné bez důvodných pochybností učinit závěr, že měsíční finanční zůstatek žalovaného byl dostatečný, aby mohl pravidelně hradit přes 2 000 Kč měsíčně a i přes to neohrozil vlastní výživu. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 12. Na základě zjištěného skutkového stavu soud posoudil závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o. z. Soud na tento závazkový vztah aplikoval kromě obecných ustanovení rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně při poskytování zápůjčky vystupovala v postavení věřitele a žalovaný v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně splnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, když poskytla žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši, a že řádně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Soud má současně za prokázané splnění povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru na posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle názoru soudu předchůdkyně žalobkyně postupovala s dostatečnou odbornou péčí, kterou po ní bylo možné s přihlédnutím k osobě žalovaného požadovat. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný již nesplnil svoji povinnost a poskytnuté peněžní prostředky spolu se souvisejícími platbami předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni řádně nevrátil, ač