11 C 278/2021-22 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 13 800 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do karty zákazníka oproti příslušným předloženým dokumentům. 2. Na základě smlouvy byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 2 100 Kč (s úrokovou sazbou 23,72 % ročně), poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč v 58 týdenních splátkách nejpozději do [datum]. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku zaplatil dne [datum], přičemž uhradil pouze 12 300 Kč. Tato částka byla ve výši 4 372,37 Kč započtena na jistinu, ve výši 2 100 Kč na úrok, ve výši 3 000 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 2 827,63 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným v celkové výši 15 800 Kč na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobou se však žalobkyně domáhá úhrady pouze částky 13 800 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 10 627,63 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 172,37 Kč (bez navýšení účtovaného předchůdkyní žalobkyně). Po postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise. 4. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 2 100 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, celkem tedy částku 26 100 Kč v rámci 58 týdenních splátek po 450 Kč s tím, že první splátka je splatná nejpozději 7. den od uzavření smlouvy. Součástí smlouvy bylo ujednání o zápůjční úrokové sazbě, která při splácení úvěru v 58 splátkách činila 23,72 % p.a. po celou dobu trvání závazku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně, jak soud zjistil z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z předžalobní výzvy ze dne [datum]. Oznámením o postoupení pohledávky (dle podacího lístku odeslaným žalovanému dne [datum]) byl žalovaný informován o postoupení pohledávky z předmětné smlouvy na žalobkyni a vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 15 800 Kč. Skutečnost, že pohledávka za žalovaným byla skutečně postoupena na žalobkyni, má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a připojené přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek. Na základě předžalobní upomínky pak má soud za prokázané tvrzení žalobkyně, že žalovaný na poskytnuté peněžní prostředky uhradil celkem 12 300 Kč, přičemž na jistině stále zbývá k úhradě 10 627,63 Kč a na poplatcích 3 172,37 Kč. Žalovanému byla poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě do [datum] (výzva mu byla dle podacího lístku odeslána [datum]), ale ani v té dlužnou částku neuhradil. 5. Ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z vyplněné karty zákazníka (fakticky žádosti o zápůjčku) oběma stranami podepsané dne [datum]. Žalovaný v kartě uvedl, že v době žádosti o zápůjčku byl svobodný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo středoškolské a žil v nájmu společně s partnerkou a jedním nezaopatřeným dítětem. Skutečnost, že žalovaný bydlel v nájmu, předchůdkyně žalobkyně osvědčila nájemní smlouvou. Z karty soud dále zjistil, že žalovaný byl v době žádosti o zápůjčku zaměstnaný v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou, přičemž zaměstnání žalovaného předchůdkyně žalobkyně ověřila osobně i proti předložené pracovní smlouvě. Jako měsíční příjem žalovaného byl uveden příjem ze zaměstnání ve výši 14 000 Kč a další příjmy ve výši 5 000 Kč, které předchůdkyně žalobkyně akceptovala na základě prohlášení žalovaného (nebyl k nim doložen doklad). Příjem žalovaného byl osvědčen předloženými výplatními páskami. Pokud jde o měsíční výdaje žalovaného, v kartě byly uvedeny náklady na bydlení ve výši 2 300 Kč, dále osobní výdaje ve výši 4 500 Kč a spoření/pojištění ve výši 450 Kč. Předchůdkyně žalobkyně pak vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 11 750 Kč, který měl být dostačující pro splácení předmětné zápůjčky i po tom, co by žalovaný doplatil jinou stávající zápůjčku či úvěr u předchůdkyně žalobkyně ve výši 3 447 Kč, jak při nynější žádosti prohlásil. 6. Výše popsaný způsob předchůdkyně žalobkyně při ověřování poměrů žalovaného soud považuje za dostatečně pečlivý i obezřetný s ohledem na osobu žalovaného (zejména jeho schopnost posoudit svou finanční situaci, neboť na základě jeho dosaženého vzdělání lze předpokládat, že tato schopnost bude přinejmenším průměrná). Byly zjišťovány (a ověřovány) různé skutečnosti, které by mohly mít vliv na schopnost žalovaného předmětnou zápůjčku splácet. Ze zjištěných informací pak bylo možné bez důvodných pochybností učinit závěr, že i dokonce s ohledem na jiný stávající závazek žalovaného disponoval dostatečným finančním zůstatkem, aby mohl hradit splátky ve výši 1 800 Kč měsíčně a nevystavit přitom ohrožením výživy sebe či osoby na něm závislé. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 12. Na základě zjištěného skutkového stavu soud posoudil závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o. z. Soud na tento závazkový vztah aplikoval kromě obecných ustanovení rovněž ustanovení zákona o spotřebi