11 C 286/2020-24 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 7 600 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum]. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do příslušných databází evidujících neplatné doklady, lustrací v insolvenčním rejstříku, kontrolou zaměstnání žalované a její platební historie u žalobkyně, vyhodnocením finanční situace žalované a kontrolou žalovanou předložených dokumentů. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila. Žalobkyně řádně omluvila svoji nepřítomnost při jednání, soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti účastníků. 3. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne [datum] v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná byla srozuměna s tím, že poskytnuté peněžní prostředky musí splácet společně s úrokem ve výši 1 300 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaná však splátky nehradila řádně, když uhradila pouze 10 100 Kč. K úhradě zbývající částky 7 600 Kč byla žalobkyní vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Žalobkyně zbývající dlužnou částku od žalované neobdržela. Soud však nevzal za prokázané tvrzení žalobkyně, že s odbornou péčí prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Z doložené evidenční karty klienta vyplývá, že žalovaná dosáhla učňovského vzdělání, její měsíční příjmy jsou tvořeny pouze mzdou ve výši 11 940 Kč čistého a měsíční výdaje činí 9 150 Kč (použitelný měsíční zůstatek žalované tak činí 2 790 Kč). Výdaje žalované pak představuje měsíční nájemné ve výši 3 500 Kč, splátky exekuce ve výši 1 850 Kč, jiné výdaje domácnosti ve výši 2 500 Kč a splátky dvou dalších úvěrů u žalobkyně v celkové výši 1 300 Kč. Soud se domnívá, že z důvodu nejvyššího dosaženého vzdělání žalované s přihlédnutím k dalším úvěrům žalované a vedené exekuci na její majetek měla žalobkyně při posuzování finanční situace žalované postupovat obezřetněji. Lze očekávat, že žalovaná není příliš finančně gramotná, pokud nezvládá hradit své závazky. Poskytnutím dalších úvěrů se pak dluhy žalované pouze navyšují. Soud má také pochybnosti o pravdivosti uvedené výše jiných výdajů domácnosti žalované, které při běžné spotřebě potravin, hygienických potřeb, příp. ošacení dosahují vyšší částky, než je v případě žalované 625 Kč týdně. Soud má za to, že údaje o výdajích žalované byly účelově zvoleny tak, aby měsíční zůstatek finančních prostředků žalované byl dostatečný pro účely splácení úvěru týdenními splátkami po 295 Kč. 4. Na základě stručného právního posouzení věci soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), resp. smlouva o spotřebitelském úvěru v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně jako věřitel je v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele takovým způsobem, aby nebyly dány pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet poskytnutý úvěr; v opačném případě je smlouva neplatná (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Provedeným dokazováním však uvedené pochybnosti nastaly. Smlouva o úvěru je tedy z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalované neplatná, přičemž k neplatnosti soud přihlédl v souladu s § 588 o.z. i bez návrhu. Z důvodu neplatnosti smlouvy ex-tunc a neexistenci jiného platného smluvního ujednání mezi stranami nelze uzavřít, že by mezi stranami byly platně sjednány jakékoliv další platby, jako poplatky či úroky. 5. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Z důvodu výše vyslovené absolutní neplatnosti smlouvy tak v úvahu přichází vyhovění žaloby v rozsahu, v němž je žalovaná povinna v souladu s § 2991 o.z. vrátit peněžní prostředky, jimiž se bezdůvodně obohatila (tedy tu část dosud nevrácených peněžních prostředků). Jelikož nelze považovat poplatky související s poskytnutím úvěru za platně ujednané, případné dílčí úhrady žalované se započítávají pouze skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Jestliže tedy žalovaná na splátkách uhradila žalobkyni celkem částku 10 100 Kč, vrátila tak veškeré peněžní prostředky, čímž její závazek vůči žalobkyni zaniknul. Soud tedy z důvodu absence pasivní legitimace žalované posoudil žalobu jako nedůvodnou a výrokem I. tohoto rozsudku ji v celém rozsahu zamítnul. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která měla v řízení úspěch, náklady v řízení nevznikly.