11 C 356/2020-58 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 451 859,96 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 415 167 Kč za účelem konsolidace jiného úvěru. Žalovaný se zavázal v pravidelných měsíčních splátkách po 7 323 Kč vrátit vedle jistiny úvěru i úrok ve výši 15,9 % p. a. a sjednané poplatky s tím, že první splátka je splatná dne [datum] a poslední ve výši 3 402 Kč dne [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně, poslední uhradil dne [datum] ve výši 8 000 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužných splátek písemně upomínán, nicméně ani poté ničeho neuhradil. Žalobkyně proto ke dni [datum] zesplatnila celý neuhrazený dluh ve výši 451 859,96 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 410 155,47 Kč, úroku ve výši 28 716,27 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 988,22 Kč. Žalovaný na svůj dluh po jeho zesplatnění ničeho neuhradil. 2. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy posoudila příjmy a výdaje žalovaného a ověřovala je oproti dokumentům předloženým žalovaným a údajům uvedeným v interních databázích. Na základě zjištěných informací pak byl žalovaný vyhodnocen jako úvěruschopný. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobkyně řádně omluvila svoji nepřítomnost při jednání, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise. 4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, zjistil soud následující skutkový stav. Účastníci spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 415 167 Kč. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému v uvedené výši má soud za prokázané z výpisu z osobního účtu žalovaného a z úvěrového účtu. Úvěr poskytnutý žalovanému byl dle čl. 2 smlouvy sjednán za účelem konsolidace úvěru nebo půjček poskytnutých žalovanému již dříve žalobkyní či jiným finančním subjektem. Z čl. 1 smlouvy soud zjistil, že žalovaný je povinen vyčerpaný úvěr vrátit v měsíčních splátkách po 7 323 Kč společně s úrokem ve výši 15,90 % ročně a poplatkem za vyřízení úvěru ve výši 4 151 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje dnem [datum] s poslední splátkou ve výši 3 402 Kč dne [datum]. Veškeré informace týkající se úvěru byly žalovanému poskytnuty rovněž ve formě předsmluvních informací. Z přehledu splátek pak soud zjistil, že žalovaný nehradil měsíční splátky řádně, poslední uhradil dne [datum]. Nicméně celkem uhradil 160 050,35 Kč. K úhradě dlužných splátek byl žalovaný průběžně upomínán (písemnými výzvami ze dne [datum], [datum] a [datum]). Žalovaný na svůj dluh nic neuhradil, žalobkyně proto využila svého oprávnění dle čl. 8 a 8.2 smlouvy a zesplatnila celý neuhrazený dluh, jak soud zjistil z dopisu ze dne [datum]. Dluh byl zesplatněn ve výši 420 832 Kč s účinností ke dni [datum]. Opětovně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum] (odeslané žalovanému dne [datum]), a to k úhradě částky 431 794,34 Kč nejpozději do [datum]. Z výpisu z evidence žalobkyně ke dni [datum] pak soud zjistil, že žalovaný dosud nic neuhradil a dluží žalobkyni celkem částku 451 859,96 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 410 155,47 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 28 716,27 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 12 988,22 Kč, jak vyplývá rovněž z přehledu úroků. 5. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalobkyně vycházela z vyplněné žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum]. V žádosti žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 70 000 Kč. Uvedl v době žádosti o úvěr, že je svobodný, žije sám v obecním bytě a dosáhl nejvýše základního vzdělání. V žádosti bylo dále uvedeno, že žalovaný byl zaměstnán u [zaměstnavatel], p.o. na dobu neurčitou od [datum] a jeho průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil 14 383 Kč. Dále žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje činí 2 500 Kč; uvedl, že nemá náklady na nájemné ani na splátky úvěrů. Zaměstnání žalovaného a jeho příjmy, byly prokazovány potvrzením zaměstnavatele a výpisy z osobního účtu žalovaného za období od ledna do července 2018, kdy se čistý měsíční příjem žalovaného skutečně pohyboval kolem 14 500 Kč. Ve vztahu k výdajům žalobkyně tvrdila, že nevycházela z údajů uvedených žalovaným, nýbrž z údajů Českého statistického úřadu a počítala s životními náklady žalovaného ve výši 6 386 Kč. 6. Ohledně výdajů má soud za to, že žalobkyně měla zohlednit skutečnou výši výdajů žalovaného představovaných přinejmenším nájemným (vzhledem k uvedenému druhu bydlení) a výší splátek jiného existujícího úvěru poskytnutého žalobkyní. Existence jiného úvěru žalovaného vyplývá z výpisu z účtu z března 2018, kdy žalovaný čerpal 200 000 Kč, a z výpisu ze systému ERSTE, z něhož soud zjistil, že žalovaný na tento úvěr měl hradit měsíční splátky ve výši 3 513 Kč. Současně měl být v neprospěch žalovaného jako žadatele o úvěr vzat způsob jeho hospodaření, který je zřejmý z výpisů z účtu - žalovaný každý měsíc vybral v hotovosti téměř celou vyplacenou mzdu a na účtu mu zbýval buď záporný zůstatek, nebo zůstatek nedostačující pro úhradu měsíčních splátek. Z výpisů pak nelze sledovat přebytečné prostředky na úspory, které by se daly na splácení nového úvěru použít. Pokud by se vycházelo skutečně jen z výdajů určených dle statistických dat ve výši 6 386 Kč, pak při úhradě měsíčních splátek předmětného úvěru ve výši 7 323 Kč by žalovanému měsíčně zůstávala rezerva 1 000 Kč, která je zcela nepostačující pro běžný život, neboť v případě vzniku nenadálých výdajů nebo neočekávaných situací (jako např. snížení příjmu v důsledku pracovní neschopnosti) by žalovaný nebyl schopen splácet úvěr. Žalobkyně měla vůči žalovanému postupovat pečlivěji z toho důvodu, že žalovaný dosáhl pouze základního vzdělání a lze tedy očekávat, že jeho finanční gramotnost nebude na takové úrovni, aby byl schopen zamýšlet různé životní situace a jejich dopad na příjmovou stránku ve chvíli, kdy žádostí o další úvěr potřeboval co vyřešit svoji situaci. Navíc pokud žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 14 383 Kč a výdajů ve výši 6 386 Kč, činila tak ve vztahu k úvěru ve výši 70 000 Kč, o nějž žalovaný žádal. Ve skutečnosti však byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 415 167 Kč. Pokud by žalobkyně poměry žalovaného posoudila ve vztahu k předmětnému úvěru, musela by nutně dojít k závěru, že poměry žalovaného jsou nedostačující (viz uvedené důvody). Soud spatřuje pochybení v postupu žalobkyně také v tom, že úvěr měl být poskytnut pro účely refinancování jiného již existujícího dluhu. Pokud z doložených listinných důkazů vyplývá, že žalovanému byl již dříve poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč, současný úvěr o více než 200 000 Kč přesahuje účel, pro který měl být poskytnut. S ohledem na poměry nemohla žalobkyně jako obezřetný poskytovatel úvěru hodnotit žalovaného jako způsobilého k přijetí úvěru 415 167 Kč. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle ustanovení upravujících smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Soud na uvedený z