18 C 202/2021-35 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 16 444 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela smlouvu o povoleném přečerpání č. GNN065647605, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec do výše 15 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 18,90 % ročně z vyčerpané částky. Žalovaná plnila podmínky smlouvy až do měsíce září 2019, poté byla opakovaně upomínána k obnovení plateb, přičemž první dvě výzvy byly zpoplatněné částkou 50 Kč a poslední výzva částkou 150 Kč. Žalobkyně od smlouvy odstoupila ke dni 12. 10. 2020, přičemž dluh k tomuto dni činila jistina ve výši 16 000 Kč, dlužné poplatky a pojištění ve výši 444 Kč (150 Kč za poslední výzvu, 6x49 Kč poplatek za pojištění), kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 1 385,76 Kč. Dne 22. 4. 2021 byla žalované zaslána předžalobní výzva. Úvěruschopnost žalované byla posouzena lustrací v bankovním registru, nebankovních registrech, evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně dále prověřila účet žalované, na který déle než tři měsíce přicházel pravidelný příjem a na účtu nevznikl záporný zůstatek. Účet byl u žalované veden od 15. 4. 2017. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Ze žádosti o zřízení účtu č. GAO089313586 a smlouvy o vedení účtu u mBank uzavřené dne 15. 4. 2017 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala vést pro žalovanou účet a vydat jí platební kartu k tomuto účtu. Z žádosti o poskytnutí povoleného přečerpání a ze smlouvy o povoleném přečerpání ze dne 20. 11. 2017 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout možnost přečerpání účtu žalované [číslo] až do výše 15 000 Kč. Povolené přečerpání je úročeno sazbou ve výši 18,90 % ročně. Žalovaná se zavázala v čl. IV. odst. 2 smlouvy platit poplatky a ceny za zvláštní služby a dále se zavázala v případě prodlení uhradit poplatky, smluvní poplatky nebo jiné platby. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry úvěru. Ze sazebníků žalobkyně soud zjistil přehled poplatků. Z podmínek pro povolené přečerpání soud zjistil parametry využívání kontokorentu fyzickými osobami. 4. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky ze dne 9. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 20 459,23 Kč do sedmi dnů. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 4. 2021 a dodejky soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 23 889 Kč do 10 dnů od doručení. 5. Z předložených listin má soud za zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o povoleném přečerpáním, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované možnost čerpat úvěr až do sjednaného úvěrového rámce, a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem splácet měsíčními splátkami. Úvěruschopnost žalované žalobkyně ověřila zejména z přehledu o příjmech a výdajích žalované z jejího účtu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek úvěru, proto žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho úhradě. 6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení posoudil soud závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky a před jejímž uzavřením řádně posoudila schopnost žalované požadovaný úvěr splácet. Žalovaná porušila smluvní podmínky tím, že úvěr řádně nesplácela, a proto žalobkyně dluh žalované v souladu se smlouvou ke dni 12. 10. 2020 zesplatnila. Vzhledem k tomu, že žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že svůj dluh vůči žalobkyni v žalované výši uhradila, případně že tento dluh zanikl jiným způsobem, má soud za to, že žalovaná poskytnutou jistinu úvěru řádně a včas nevrátila. Proto soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou část jistiny úvěru a poplatků ve výši 16 444 Kč, kapitalizovaný obchodní úrok ve výši 1 385,76 Kč a úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 16 000 Kč od 13. 10. 2020 do zaplacení. Žalobkyni rovněž vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z přisouzené částky jistiny 16 444 Kč od 13. 10. 2020, kdy již žalovaná byl v prodlení s úhradou zesplatněného dluhu, do zaplacení. Žalovaná je povinna zaplatit svůj dluh ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. 9. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení výše odměny zohlednil skutečnost, že žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru (např. sp. zn. 21 C 301/2016, 20 C 290/2016, 22 C 4/2016 a další). Soud proto výši odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně posoudil podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) a přiznal žalobkyni náhradu za odměnu jejího zástupce za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, podání žaloby) v celkové výši 900 Kč, přičemž mimosmluvní odměna za jeden úkon činí podle § 14b odst. 1 bodu 2. a. t. 300 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů s těmito úkony spojených v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. K tomu soud připočetl náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tedy žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleží částka 2 252 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.