18 C 233/2021-45 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 950 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 6. 2018 uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem 3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nazvaném„ Rámcová smlouva o úvěru“ je společnost [právnická osoba] označena jako„ věřitel“ a žalovaný, identifikovaný jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, telefonním číslem, emailem a číslem bankovního účtu, jako„ klient“. Uvedený dokument obsahuje závazek věřitele, že na základě jednotlivých smluv o úvěr poskytne klientovi peněžní prostředky a klient se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s případnými poplatky. Předmětnou smlouvu měl žalovaný uzavřít poté, co se zaregistroval na internetových stránkách [webová adresa] do svého osobního účtu klienta, jehož prostřednictvím odsouhlasil rámcovou smlouvu a poté žádal o uzavření jednotlivých smluv o úvěru. Součástí tohoto procesu bylo i zaslání registračního poplatku ve výši 1 Kč žalovaného na účet žalobkyně. Smlouva není podepsána ani věřitelem ani žalovaným. Dne 18. 6. 2018 zaslal žalovaný žalobkyni prostřednictvím klientské sekce žádost o úvěr ve výši 4 500 Kč, přičemž tato žádost byla zamítnuta. Dne 18. 6. 2018 opětovně žalovaný požádal o úvěr ve výši 1 500 Kč, přičemž tato žádost byla přijata a dne 18. 6. 2018 byla částka vyplacena. Účastníc tak měli uzavřít smlouvu o úvěru [číslo]. Žalovaný se měl zavázat vrátit navíc částku úroků ve výši 450 Kč nejpozději do dne 18. 7. 2018. Součástí této smlouvy bylo i čestné prohlášení žalovaného, kde mimo jiné uvedl svůj příjem ve výši 13 500 Kč, přičemž smlouva ani tento dokument nejsou žalovaným podepsány. Z výstupu nebankovního registru soud zjistil, že žalovaný byl posouzen jako úvěruschopný. Z výpisu z účtu žalobkyně za období od 1. 6. 2018 do 30. 6. 2018 soud zjistil, že dne 18. 6. 2018 byla připsána částka 1 Kč od žalovaného a dne 18. 6. 2018 byla odeslána částka 1 500 Kč na stejný účet. Z interních pravidel žalobkyně soud zjistil způsob ověřování úvěruschopnosti klientů. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 3. 2021 (odeslané stejného dne) a podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 9 835 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy. Z emailu ze dne 25. 5. 2018 soud zjistil, že se jedná o odpověď pracovníka [obec] národní banky ohledně problematiky RPSN. Z přehledu zpráv soud zjistil, jaké zprávy žalobkyně zaslala žalovanému. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období duben 2018 soud zjistil, že žalovaný měl příjem ve výši 14 216 Kč od společnosti [právnická osoba] 4. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne 18. 6. 2018 ani rámcové smlouvy mezi žalovaným a žalobkyní v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zároveň platí, že podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. plní podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z potvrzení o platbě), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že společnost označená ve smlouvě jako věřitel s žalovaným skutečně jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy o úvěru ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovaným vůbec podepsána a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že v červnu 2018 bylo jednáno s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného tuto smlouvu uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu. 5. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 1 500 Kč. Žalovaný uhradil pouze 1 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1 499 Kč tj. zbývající neuhrazenou jistinu. Jelikož byl žalovaný v prodlení s plněním peněžitého závazku, tak soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 1 499 Kč od 10. 3. 2021 do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k vrácení bezdůvodného obohacení až výzvou ze dne 2. 3. 2021, která byla odeslána dne 2. 3. 2021. Výzva mohla být doručena nejdříve dne 5. 3. 2021 (podle § 573 o.z.) s lhůtou 7 dnů ke splnění závazku od dne odeslání. Tato lhůta tak žalovanému uplynula až 9. 3. 2021, a tudíž je v prodlení až od 10. 3. 2021. Soud tak zamítl žalobu ohledně poplatku ve výši 451 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 750 Kč (od 19. 7. 2018 do 16. 7. 2021) a zákonného úroku z prodlení z částky 1 950 Kč 19. 7. 2018 do 9. 3. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 451 Kč od 10. 3. 2021 do zaplacení a ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobkyně nemá nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť tyto náklady nemůže požadovat po žalovaném, který v dané věci vystupuje jako spotřebitel (podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb). Žalovaný je povinen zaplatit svůj dluh ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná. Žalovaný by tak vůči ní měl právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu