18 C 246/2021-63 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 13 527,82 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 12. 11. 2015 smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr do výše 10 000 Kč, přičemž úvěr byl poskytnut bez sledování účelu použití prostředků jako možnost přečerpání účtu [číslo] [bankovní účet]. Dopisem ze dne 23. 5. 2020 byl žalovaný upozorněn na skutečnost, že na předmětném účtu je evidována částka 763 Kč po splatnosti a žalovaný byl vyzván k její okamžité úhradě. Dopisem ze dne 23. 6. 2020 byl žalovaný upozorněn na skutečnost, že na předmětném účtu je evidována částka 1 000 Kč po splatnosti a žalovaný byl vyzván k její okamžité úhradě, jinak že bude smlouva dne 1. 9. 2020 vypovězena. Dne 11. 9. 2020 byla dlužná částka ve výši 11 900,28 Kč převedena na evidenční účet pohledávek č. [bankovní účet]. Výzvou ze dne 19. 4. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částka ve výši 12 946,20 Kč nejpozději do 4. 5. 2021. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím výpisu z účtu, který pro něj vedla žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o účtu ze dne 18. 6. 2014 a rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 18. 6. 2014 soud zjistil, že žalobkyně pro žalovaného vede ode dne 18. 6. 2014 účet č. [bankovní účet]. 4. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 12. 11. 2015, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, soud zjistil, že žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 5 000 Kč, přičemž částka nebyla na účel vázána. Smluvní strany si sjednaly pevnou úrokovou sazbu úvěru ve výši 18,9 % ročně, přičemž úrok se podle smlouvy počítá ze skutečné výše dosud neuhrazené jistiny úvěru denně. Žalobkyně byla oprávněna připisovat k jistině úvěru úroky z úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a rovněž v případě zesplatnění úvěru. Žalovaný se zavázal splatit vyčerpanou část do jednoho roku od jejího čerpání. V případě porušení podmínek smlouvy žalovaným byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, mimo jiné pokud nezaplatí žalovaný dluh v prodlení. Součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. 5. Z dokumentu„ aktuální stav úvěru“ soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celkem částku 11 697,99 Kč. Z dokumentu„ přehled úroků“ soud zjistil způsob předepisování úroků. Z výpisu z knih ČS soud zjistil, že dluh žalovaného činí částku 13 527,82 Kč, a to ke dni 26. 7. 2021. Z dopisu ze dne 23. 5. 2020 a 23. 6. 2020 soud zjistil, že na předmětný účet žalovaného byla vedena exekuce. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 3. 2020 do 1. 7. 2020 soud zjistil způsob vzniku záporného zůstatku na účtu. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 soud zjistil přehled příjmů a výdajů žalovaného, který měla k dispozici žalobkyně. Z dokumentu„ posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že žalobkyně spočítala příjem žalovaného ve výši 15 208 Kč a jeho výdaje ve výši 6 061 Kč. Dále zjistila, že žalovaný měl dva poskytnuté úvěry s celkovou měsíční splátkou ve výši 6 774 Kč. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 23. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 11 900,28 Kč. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 19. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 12 946,20 Kč nejpozději do 4. 5. 2021. 6. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o účtu a kontokorentem úvěru, na jejímž základě mu poskytla úvěrový rámec do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit vyčerpanou částku nejpozději do 1 roku od jejího čerpání. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně jej opakovaně vyzývala k úhradě dlužných plateb a nakonec celý úvěr ke dni 1. 9. 2020 zesplatnila a vyzvala jej k jeho úhradě. Žalovaný však ani přes zaslání předžalobní výzvy svůj dluh neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě výpisu z jeho účtu, na který mu byla zasílána mzda. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2662 o.z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 9. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 téhož zákona není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil. 11. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o účtu a jako smlouvu o úvěru. Žalobkyně dostála svému závazku vést pro žalovaného bankovní účet, poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou možnosti přečerpání tohoto účtu a v souladu se smlouvou jí vznikl nárok na splacení jistiny úvěru a úroku ze strany žalovaného. Žalovaný svoji povinnost vrátit poskytnuté prostředky spolu s příslušenstvím a uhradit splatné poplatky nesplnil a nesplatil úvěr ani poté, co byl žalobkyní prohlášen za zesplatněný a žalovaný byl vyzván k vrácení celé částky úvěru. Jelikož žalovaný netvrdil a neprokázal, že svůj dluh žalobkyni uhradil, případně že tento dluh zanikl či byl převeden na jiného, jeho dluh v žalované výši trvá, a proto je žaloba důvodná co do žalované částky 13 527,82 Kč. Soud došel k závěru, že žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného tím, že měla k dispozici výpisy z jeho účtu, na který mu přicházela mzda a současně mohla posoudit i jeho výdaje. Soud žalobě vyhověl i v rozsahu žalobkyní požadovaného a úroku z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny úvěru pro dobu po podání žaloby, neboť prodlení žalovaného nadále trvá a žalovaný na svůj dluh po podání žaloby neuhradil ničeho. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky 300 Kč za každý ze dvou v řízení učiněných úkonů uvedených v § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (návrh na zahájení řízení, výzva k plnění). V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moc