20 C 118/2021-44 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 437,58 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] Paribas Personal Finance, [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 26. 7. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do 40 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku formou pravidelných měsíčních splátek alespoň ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně pak 500 Kč vždy k 17. dni měsíce. Žalovaný se také zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, poplatek za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč a zákonného úroky z prodlení. Dohodnutá úroková sazba činila 22,68 % ročně. Jelikož žalovaný neplnil své závazky, právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne 26. 6. 2020 odstoupila s účinností ke dni 31. 7. 2020. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovaným poskytnuté údaje o zaměstnání a výši příjmů a výdajů žalovaného, pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva, složenky, výměr důchodu, výměr podpory a doklady SIPO. Žalovaný na svůj dluh do podání žaloby ničeho neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 13. 8. 2020 postoupila pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 27. 8. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o klasickém úvěru [číslo] ze dne 26. 7. 2018 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit do výše 40 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpanou částku vracet v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši 5 % z vyčerpané částky nebo 500 Kč. Splátky měly být hrazeny do 17. dne v měsíci. Ze smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, vyplývá, že výpůjční úroková sazba byla v posuzovaném případě stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 22,68 % ročně. Součástí smlouvy je i přistoupení k pojistné smlouvě č. CA [číslo] s měsíční úhradou za pojištění ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Dále byl sjednán měsíční poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 69 Kč Součástí smlouvy je i prohlášení žalovaného, ze kterého vyplývá, že byl zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o., jeho čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč a příjem domácnosti činí 40 000 Kč, výdaje žalovaného činí 3 000 Kč (náklady na bydlení). Ve smlouvě byla dále ujednána smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, dále náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. 4. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 26. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 44 535 Kč, přičemž mu bylo oznámeno zesplatnění celé částky ke dni 31. 7. 2020. Z dokumentu přehledu transakcí k úvěrové smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celkem částku 40 514,80 Kč a dosud nevrátil částku 32 256,80 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 8. 2020 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 8. 2020 a z podacího lístku vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a požádala o uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě. 6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému možnost opakovaného čerpání úvěru až do výše 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpanou částku splácet prostřednictvím měsíčních splátek ve sjednané minimální výši. Součástí smlouvy bylo i přistoupení k pojistné smlouvě se sjednaným pojistným poplatkem. Žalovaný se rovněž zavázal platit poplatek za rezervaci úvěrových prostředků a v případě prodlení zaplatit smluvní pokutu, náklady vymáhání a poplatek za upomínku. Při uzavírání smlouvy o úvěru ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného a žalovaný jí sdělil své příjmy, výdaje a disponibilní částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby. Do podání žaloby žalovaný na svůj dluh z uvedené smlouvy nic nezaplatil. 7. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (Úř. věst. L 133, 22. 5. 2008, s. 66—92) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle odst. 2 téže směrnice členské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru. Podle čl. 22 odst. 1 a 2 této směrnice platí, že pokud tato směrnice obsahuje harmonizovaná ustanovení, nesmějí členské státy ve svém vnitrostátním právu zachovávat ani zavádět ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice. Členské státy zajistí, aby se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána ustanoveními vnitrostátních právních předpisů provádějícími tuto směrnici nebo jí odpovídajícími. Podle čl. 23 téže směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 8. Transpozice uvedené směrnice do českého právního řádu je obsažena v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 1 písm. d) a e) téhož zákona je poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr, a zprostředkovatelem ten, kdo jako podnikatel zprostředkovává spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 téhož ust