24 C 254/2021-39 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 117 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). 2. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v nedatovaném dokumentu nazvaném„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako„ zapůjčitel“ a žalovaný, identifikovaný jménem a příjmením, rodným číslem, bydlištěm, telefonním číslem a e-mailovou adresou, jako„ klient“. Uvedený dokument obsahuje závazek zapůjčitele poskytnout klientovi zápůjčku ve výši 5 000 Kč a závazek klienta splatit tuto zápůjčku do 30 dnů. Tento dokument nebyl žalovaným podepsán. Předmětnou smlouvu měl žalovaný uzavřít poté, co při podání žádosti o úvěr navštívil internetové stránky právní předchůdkyně žalobkyně, kde si zvolil požadovanou částku úvěru a dobu splatnosti, poté byl povinen vyplnit své osobní údaje a seznámit se s veškerou dokumentací a jednotlivě ji odsouhlasit; po odeslání žádosti stisknutím tlačítka„ požádat“, měl žalovanému přijít SMS kód, který zadal na internetových stránkách, a poté opět stiskl tlačítko„ požádat“, čímž došlo k odeslání žádosti a žalovaný tím vyjádřil souhlas s uzavřením smlouvy ve vzorové podobě včetně obchodních podmínek a dalších dokumentů. V nedatovaném dokumentu nazvaném„ Dodatek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru“, v němž jsou právní předchůdkyně žalobkyně i žalovaný identifikováni stejným způsobem jako ve„ Smlouvě o spotřebitelském úvěru“, měl žalovaný požádat právní předchůdkyni žalobkyně o odložení termínu splatnosti zápůjčky, jež mu byla poskytnuta na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], o 13 dní a zároveň se měl zavázat, že spolu s jistinou zápůjčky uhradí právní předchůdkyni žalobkyně i poplatek za prodloužení ve výši 1 117 Kč Ani tento dokument nebyl žalovaným podepsán. Dne [datum] byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] od právní předchůdkyně žalobkyně připsána částka 5 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021. Téhož dne vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu ze smlouvy o zápůjčce ve lhůtě tří dnů; tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 2. 2. 2021. 3. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ ani„ Dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru“ mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu. Podle tvrzení žalobkyně měla být smlouva i dodatek uzavřeny v písemné formě, přičemž za písemnou formu se podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení §§ 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň platí, že podpis jednající osoby (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na webových stránkách www.nsoud.cz). V projednávané věci měly být smlouva i její dodatek mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřeny elektronicky na internetových stránkách právní předchůdkyní žalobkyně, přičemž žalovaný uvedené dokumenty nijak nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména ze zaslání platby na účet žalovaného), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala s žalovaným, avšak nelze z toho dovodit, na jakém znění smlouvy a následně i dodatku se smluvní strany dohodly. Žalobkyně soudu předložila znění smlouvy i dodatku ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měly být tyto dokumenty v prostředí webového rozhraní uzavřeny. Z této skutečnosti nelze dopět k závěru, že znění smlouvy a dodatku v okamžiku jejich odsouhlasení žalovaným bylo totožné se zněními poskytnutými soudu, tudíž že nedošlo k jejich následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila její právní předchůdkyně, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru ani její dodatek v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy a dodatku ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 o. z. Zadání identifikačních údajů v uživatelském účtu či zaslání SMS přitom nijak neprokazuje, že smlouvu a dodatek uzavřel skutečně žalovaný a že žalovaný tím potvrdil svou vůli uzavřít smlouvu a dodatek ve zněních, jež žalobkyně předložila soudu. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se podle ustanovení § 551 a § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího dodatku v podobě předložené soudu. 4. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným byl platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupen na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť obdržel plnění bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen vydat žalobkyni to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je podle ustanovení § 1968 věty první o. z. v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou k zaplacení, podanou k poštovní přepravě dne 2. 2. 2021 s lhůtou splatnosti do tří dnů. Tato výzva mohla být žalovanému doručena nejdříve následující den a lhůta k plnění mu tak uplynula dne 6. 2. 2021 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 5 000 Kč až od 7. 2. 2021 do zaplacení. S ohledem na neplatně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru i její dodatek soud žalobkyni nepřiznal poplatek za prodloužení splatnosti úvěru ve výši 1 117 Kč, úrok z prodlení z této částky, úrok z prodlení z přisouzené částky 5 000 Kč za předchozí období, tj. od 17. 4. 2018 do 6. 2. 2021, a ani úrok z prodlení z přisouzené částky 5 000 Kč ve výši přesahující zákonnou výši úroku z prodlení určenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a tyto nároky žalobkyně jako nedůvodné zamítl. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 8 015,86 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 5 345,82 Kč, tj. ze 67 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 2 670,04 Kč, tj. z 33 %. Míra úspěchu žalo