8 C 139/2021-24 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 11 850 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o„ půjčce“ na částku 26 550 Kč, skládající se z jistiny ve výši 15 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 11 550 Kč. Žalovaná se zavázala dlužnou částku splácet týdenními splátkami ve výši 443 Kč. Dle smluvních podmínek se v případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná uhradila celkem částku ve výši 14 700 Kč, což dle výpočtu žalobkyně odpovídá tomu, že splatnost pohledávky nastala dne [datum]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala schopnost žalované závazek splácet, a to kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou předložených dokumentů zaškrtnutých v kartě klienta, kontrolou rodného čísla a občanského průkazu, kontrolou aktuálního počtu exekucí a vyhodnocením aktuální a budoucí možné zátěže na finanční rozpočet žalované, kontrolou aktuálního stavu v insolvenčním rejstříku, kontrolou platební historie žalované u žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se omluvila. Nedostavila se ani žalobkyně, která se omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Dle listiny označené jako„ smlouva o peněžité zápůjčce [číslo]“ ze dne [datum] byla tato uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně smlouvou přenechala žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 11 550 Kč. Souhrnný poplatek se skládá z úroku ve výši 1 950 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 600 Kč Celkem tak byla žalovaná povinna uhradit částku 26 550 Kč v 59 týdenních splátkách ve výši 443 Kč a poslední splátce ve výši 413 Kč. První splátka byla splatná dne [datum] a každá následující splátka pak byla splatná do konce následujícího sedmidenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že celá částka zapůjčené jistiny jí byla vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. 4. Z tabulky označené jako„ informace o smlouvě: [číslo]“ je zřejmé, že žalovaná splácela dlužnou částku nepravidelně, celkem zaplatila 14 700 Kč. 5. Předžalobní výzvou z [datum], která byla dle podacího lístku podána k poštovní přepravě téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 5 dnů od data doručení tohoto dopisu. 6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřely dne [datum] smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 60 týdenními splátkami. Žalovaná závazek splnila pouze částečně, když uhradila 14 700 Kč. Dopisem odeslaným dne [datum] byla žalovaná vyzvána k vydání dlužných finančních prostředků do 5 dnů od doručení výzvy. 7. Dle ustanovení § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále též jen„ ZoSÚ2010“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 3 písm. a) tohoto zákona se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, dle písm. b) se věřitelem rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 9 odst. 1 pak věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 22 odst. 5 není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti nesplnil. 8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Na základě závěru o skutkovém stavu a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k dále uvedenému. Závazkový vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ2010, neboť žalobkyně žalované poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při předmětném právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by smlouva měla souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na [webová adresa] či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. [webová adresa], přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se žalobkyně snažila ověřit schopnost žalované poskytnutou zápůjčku splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, ale ke svým tvrzením nenavrhla žádný důkaz. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly využity i další zdroje soudu nijak neprokázala. Současně není možné posoudit, zda z případně předložených listin byly učiněny relevantní závěry. Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, připravila se o možnost být opětovně poučena ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud proto uzavírá, že se žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů i výdajů. 10. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 ZoSÚ2010. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ2010 je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C [číslo]. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. 11. Žalobkyně tedy soudu prokázala, že žalované poskytla finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaná dle nesporovaných tvrzení žalobkyně uhradila na dlužnou částku celkem 14 700 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně jí plnila bez právního důvodu. Žalovaná byla proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Jednotlivé úhrady byly původně rozděleny mezi jistinu, úrok a poplatky; s ohledem na shora uvedený závěr soud celkovou částku úhrad započetl v celém rozsahu na jistinu smlouvy. To pak znamená, že bezdůvodné obohacení vzniklé v souvislosti se smlouvou uzavřenou dne [datum