8 C 152/2021-23 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 6 482 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce na částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč vrátit žalobkyni do [datum]. [příjmení] 10 000 Kč byla žalované zaslána na účet. Smlouva byla uzavřena registrací na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa]), kde žalovaná vyplnila formulář Žádost o poskytnutí zápůjčky, uvedla svou e-mailovou adresu a telefonní číslo. Následně odsouhlasila znění smlouvy o zápůjčce a znění Všeobecných obchodních podmínek, a to zadáním [příjmení] kódu, který byl zaslán žalobkyní na telefonní číslo uvedené žalovanou. Žalovaná na dluh uhradila celkem 14 028 Kč. Tato částka byla použita z části na úhradu smluvní pokuty, nákladů spojených s uplatněním a části jistiny. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen„ o. s. ř.“). Soud tak jednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání omluvila. 3. Z listiny označené jako„ smlouva o zápůjčce“ soud zjistil, že v této je žalobkyně označena jako věřitel a žalovaná jako klient, přičemž tato je identifikována jménem a příjmením, rodným číslem, telefonním číslem, adresou trvalého bydliště a e-mailovou adresou. Dokument obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč a závazek žalované tuto částku uhradit do [datum] spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč, dále pak povinnost žalované v případě prodlení se splacením zápůjčky zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením. Dále smlouva obsahuje výčet nákladů vznikajících v souvislosti s prodlením, přičemž za písemnou upomínku činí náklady 500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Smlouva ani všeobecné obchodní podmínky neobsahují žádný podpis žalované, pouze u jejího jména v závěru obou dokumentů je uveden PIN kód [anonymizováno] a čas [datum] 15:52:30. 4. Podle potvrzení o platbě zaslala žalobkyně na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum] částku 10 000 Kč s uvedením rodného čísla žalované jako variabilního symbolu a poznámkou„ COOL CREDIT“. Dle sdělení [právnická osoba], je bankovní účet č. [bankovní účet] u této banky veden ve prospěch žalované. Dne [datum] byla na účet připsána částka 10 000 Kč z účtu žalobkyně. 5. Dopisy ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž žalobkyně nedoložila odeslání těchto přípisů žalované. Dne [datum] byla žalované dle podacího lístku odeslána předžalobní upomínka zástupcem žalobkyně, podle které měla žalovaná svou povinnost splnit do tří dnů. 6. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Dle § 104 ZoSÚ smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 8. Soud zhodnotil zjištěný skutkový stav z hlediska výše uvedených ustanovení a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by mezi stranami byla uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce. Otázku elektronických podpisů upravuje zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a Nařízení Evropského parlamentu a Rady [číslo] ze dne [datum] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 [číslo]. Pro elektronický podpis platí, že musí být jednoznačně spojen s podepisující osobou, tak aby umožňoval identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Vzhledem k tomu, že toto nebylo v daném případě zajištěno, nebylo prokázáno, že se jedná o elektronický podpis žalované a že jím podepsala dokument právě v podobě, kterou žalobkyně předkládá. Žalobkyně tedy neprokázala, že mezi ní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce na částku 10 000 Kč v podobě, jak tvrdila v žalobě. 9. Nadto je třeba rovněž uvést, že žalobkyně dále neprokázala, že by splnila svoji povinnost odborně posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 ZoSÚ. Při nesplnění této povinnosti, je nutné takovou smlouvu posoudit rovněž jako neplatnou, a to dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem tohoto zákona je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C [číslo]. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o tom, že dosud netvrdila skutečnosti týkající prověřování schopnosti žalované úvěr splácet a nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce v tvrzené podobě, jakož i prokázání provedeného zkoumání bonity žalované, neboť soud toto poučení činí zásadně při jednání. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o zápůjčce, případně by smlouva byla absolutně neplatná dle § 87 ZoSÚ. 11. Bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla s odkazem na smlouvu z [datum] finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Současně žalobkyně sama tvrdila, že žalovaná v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradila 14 028 Kč. S ohledem na shora zjištěnou neplatnost smlouvy bylo tedy povinností žalované vrátit jistinu, což bezezbytku učinila. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnul. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná, která byla v řízení zcela úspěšná, by měla nárok na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že jí žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly a také byla v řízení nečinná, nebylo žalované právo na náhradu nákladů řízení přiznáno.