11 C 170/2021-32 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 11 434,54 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se zavázal vrátit v rámci 45 týdenních splátek společně s úrokem ve výši 932 Kč (s úrokovou sazbou 29,00 % ročně), poplatkem za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč nejpozději do [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku uhradil dne [datum], přičemž vrátil pouze 300 Kč. Tato částečná úhrada byla dle žalobkyně započtena částečně na jistinu i poplatky. Zbývající dlužná částka, kterou byl žalovaný povinen předchůdkyni žalobkyně doplatit, činila na jistině 6 700 Kč a na poplatcích 4 734,54 Kč. Předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný písemně informován. Po postoupení žalovaný svůj dluh neuhradil. Postoupena byla pohledávka ve výši 17 134,54 Kč, sestávající z dlužné jistiny, poplatků a navýšení účtovaného předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně se však domáhá pouze úhrady dlužné jistiny ve výši 6 700 Kč a dlužných poplatků v celkové výši 4 734,54 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobkyně řádně omluvila svoji přítomnost při jednání, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise. 3. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 932 Kč, poplatkem za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč, celkem tedy částku 12 302 Kč v rámci 45 týdenních splátek po 274 Kč (s poslední splátkou ve výši 246 Kč) s tím, že první splátka je splatná ke konci týdne následujícího po dni uzavření smlouvy. Součástí smlouvy bylo ujednání o zápůjční úrokové sazbě ve výši 29,00 % p.a. jako pevné po celou dobu trvání závazku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně, jak soud zjistil zejména z přehledu plateb. Z tohoto listinného důkazu vyplývá, že žalovaný uhradil jedinou splátku dne [datum] ve výši 300 Kč. Pokud je v přehledu plateb uvedeno, že po této částečné úhradě na jistině zápůjčky zbýval dluh ve výši 6 700 Kč, je zřejmé, že úhrada ve výši 300 Kč byla zcela spotřebována právě na jistinu. Z dalších předložených listinných důkazů, jako je oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva, vyplývá, že částečná úhrada žalovaného měla být kromě jistiny započtena i na poplatky, přičemž žalovaný byl vyzýván k úhradě nedoplatku na poplatcích v celkové výši 4 734,54 Kč. Žalobkyně sama tvrdila, že žalovanému kromě jistiny vznikl dluh také na poplatcích v uvedené výši. To by však znamenalo, že žalovaný uhradil víc než jen 300 Kč. Z důkazů, které má soud k dispozici (především zmíněného přehledu plateb), je nicméně nepochybné, že žalovaný uhradil skutečně jen 300 Kč (ostatně jak tvrdila žalobkyně), a tato částka byla plně uplatněna na jistinu zápůjčky. Ve skutkových tvrzeních žalobkyně týkajících se výše dluhu na poplatcích je tedy vnitřní rozpor. Žalobkyně navíc netvrdila další skutečnosti na podporu svého tvrzení, že na poplatcích zbývá k úhradě 4 734,54 Kč, ani nenavrhla provedení dalších důkazů. 4. Soud má nicméně za prokázané, že žalovaný kromě částky 300 Kč na svůj dluh nic dalšího neuhradil. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl vyzýván k úhradě zbývající částky. Ačkoli tyto výzvy byly dle podacích lístků žalovanému prokazatelně odeslány, žádné plnění ze strany žalovaného se neuskutečnilo. Soud také ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy – seznamu postupovaných pohledávek zjistil a je přesvědčen o tom, že z pohledávky za žalovaným je nově oprávněna žalobkyně. O postoupení pohledávky a změně v osobě věřitele byl žalovaný písemně informován. 5. K prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně předložila zákaznickou kartu (fakticky žádost o zápůjčku). Tato karta byla oběma smluvními stranami podepsána dne [datum]. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalovaného, které žalovaný při žádosti sdělil. V kartě je uvedeno, že v době žádosti o zápůjčku byl žalovaný svobodný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní, výživou na něm nebyla odkázána ani jedna osoba a žil na ubytovně. Z karty soud dále zjistil, že žalovaný měl příjem z plného pracovního úvazku ve výši 14 260 Kč čistého měsíčně. Zaměstnání žalovaného a výše jeho příjmu bylo předchůdkyní žalobkyně ověřeno oproti předložené pracovní smlouvě a výplatním páskám. Tento příjem byl jediným příjmem žalovaného. Ohledně výdajů žalovaného předchůdkyně žalobkyně vycházela z odhadovaných měsíčních výdajů v celkové výši 5 500 Kč. Předchůdkyně žalobkyně tedy vycházela z měsíčního zůstatku žalovaného ve výši přes 8 700 Kč, který považovala za zůstatek dostatečný pro splácení sjednaných týdenních splátek. 6. Soud má za to, že výše uvedeným postupem předchůdkyně žalobkyně dostatečně pečlivě ověřila poměry žalovaného a správně hodnotila různé aspekty ovlivňující jeho schopnost zápůjčku splácet. Předchůdkyně žalobkyně zodpovědně ověřila příjem žalovaného. Pokud jde o výdaje, není na újmu, že nebyly ověřeny podobně jako příjmy. Pokud se zohlední způsob života žalovaného a jeho rodinný stav, lze předpokládat, že právě částka 5 500 Kč měsíčně byla způsobilá zahrnout veškeré (běžné) měsíční výdaje žalovaného. Z toho důvodu nebyly v postupu předchůdkyně žalobkyně shledány nedostatky ani s ohledem na nejvyšší dosažené vzdělání žalovaného, pro které bylo nutné k žalovanému přistupovat obezřetněji. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez