111 C 16/2022-46 — Okresní soud v Jihlavě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 84 700 Kč. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z dohody o přípravě podkladů k rekonstrukci spisů žalovaného ve věcech, kde žalovaného žalobce zastupoval. Žalobce zastupoval žalovaného podle smlouvy o poskytování právních služeb z [datum] Smlouva byla vypovězena přípisem z [datum]. Dne [datum] žalovaný prostřednictvím [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] objednal u žalobce přípravu podkladů k rekonstrukci zničených, ztracených či skrytých spisů žalovaného týkajících se konkrétních kauz, kde žalobce žalovaného zastupoval. Byla ústně sjednána odměna 2 000 Kč za hodinu práce. Vzhledem k vykonané práci, jejíž výsledky žalovaný přijal, fakturoval žalobce dne [datum] fakturou č. [anonymizováno] [číslo] částku 70 000 Kč a DPH, celkem 84 700 Kč. Faktura byla splatná [datum]. Žalovaný fakturu vrátil a nezaplatil ani přes další výzvu. Žalobce se proto plnění domáhal v nynějším řízení. Platebním rozkazem ze dne 30. 9. 2022, č. j. 111 C 16/2022-29, uložil žalovanému, aby vymáhanou částku zaplatil nebo podal odpor. Současně žalovaného v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se pro případ, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s platebním rozkazem. Zároveň soud žalovaného uvedeným platebním rozkazem poučil o následcích nesplnění této výzvy. Dne [datum] žalovaný podal odpor proti platebnímu rozkazu, aniž by se k věci vyjádřil. Avizoval vyjádření do třiceti dnů, své vyjádření však podal až [datum]. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nevyjádřil ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30denní lhůtě ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, která marně proběhla dnem [datum], má se ze zákona za to, že žalovaný nárok uplatněný žalobou uznává a jsou splněny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. V případě plného uznání nároku žalovaným soud nemá jinou možnost, než na základě tohoto uznání rozhodnou rozsudkem v souladu s žalobním návrhem. Rozhodnutí rozsudkem pro uznání je přípustné, neboť se jedná o věc, ve které lze uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)), b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6). V posuzované věci se jedná o spor z dohody o přípravě podkladů k rekonstrukci spisů žalovaného ve věcech, kde žalovaného žalobce zastupoval. Z toho, co bylo uvedeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. S ohledem na shora uvedené se má s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaný uznal nárok, který je žalobou uplatňován, a proto soud o věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud podle § 153a odst. 4 o. s. ř. nenařizoval jednání a o věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez jednání. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 4 235 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. Žalobci naopak nepřiznal právo na náhradu nákladů za zastoupení advokátem. Zastoupení advokátem nepokládá soud za účelný nástroj k vymáhání žalobcovy pohledávky, neboť žalobce je sám advokátem. I advokát má sice v zásadě právo na právní pomoc, nynější případ je však specifický tím, že je vymáhána odměna za právní služby (palmáre), kde žalobce osobně má k vymáhání nejlepší předpoklady, tedy znalost skutkových okolností i právních pravidel. Zastoupení dalším advokátem je pak jen účelovým počinem zvyšujícím náklady řízení. Pro zastoupení zde nejsou mimořádné podmínky, které vyslovil mj. Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3819/13, tedy situace, kdy by vztah žalobce k věci mohl negativně ovlivnit hájení jeho vlastního práva.