118 C 19/2021-72 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 7 760 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody. V odůvodnění žaloby uvedla, že pro období od roku 2007 až 2013 vypracovala v souladu s hlavními strategickými dokumenty České republiky Operační programm podnikání a inovace (OPPI), který navázal na Operační program průmysl a podnikání vyhlášený po vstupu České republiky do Evropské unie pro zkrácené programovací období let 2004 2006. Jedním z programů OPPI byl i program Rozvoj, jehož cílem bylo mimo jiné urychlení rozvoje malých a středních podniků. Žalovaný jako statutární orgán [právnická osoba] s.r.o. podal dne 18. 6. 2012 žádost o poskytnutí dotace v rámci OPPI, programu podpory Rozvoj – Výzva III ve vztahu k jeho projektu číslo (ISOP-Centrum) 2.2 RV03/1480 nazvaném„ Rozvoj ekologické výrobní činnosti [právnická osoba] s.r.o.“ (dále jen projekt). Projekt měl být jednoetapový, realizovaný od 18. 5. 2012 do 30. 6. 2014 a jeho účelem byla realizace dodávky, instalace a uvedení do provozu technologické linky na výrobu tvarových doplňků střešní krytiny ve výrobních prostorách [právnická osoba] s.r.o. Žalobkyně rozhodnutím o poskytnutí dotace ze dne 22. 10. 2013, č. j. 38-12/2.2RV03-1480/13/61200, jehož nedílnou součástí jsou podmínky poskytnutí dotace, uznala projekt za přijatelný a způsobilý k poskytnutí dotace v souladu s cíli předmětného programu. Na základě rozhodnutí měla být [právnická osoba] s.r.o. poskytnuta dotace ve výši maximálně 40 % způsobilých výdajů projektu. Celkové výdaje projektu byly vyčísleny na 23 280 000 Kč a způsobilé výdaje na 19 400 000 Kč. V souladu s rozhodnutím tak mohla být poskytnuta dotace maximálně ve výši 7 760 000 Kč. Dotace měla být v celém rozsahu financována z Evropských strukturálních fondů a vyplacena zpětně na základě doložených již realizovaných způsobilých výdajů. Žalovaný dne 9. 7. 2014 požádal žalobkyni prostřednictvím formuláře„ žádost o platbu“ o proplacení dotace. V této žádosti žalovaný vyčíslil celkové výdaje částkou 23 595 000 Kč a způsobilé výdaje částkou 19 500 000 Kč a výši požadované dotace částkou 7 760 000 Kč. Žalobkyně na základě toho dotaci dne 17. 7. 2014 proplatila. V roce 2016 provedl Finanční úřad pro Kraj [obec] u [právnická osoba] s.r.o. kontrolu ve smyslu § 85 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Při této kontrole bylo zjištěno, že [právnická osoba] s.r.o. uveřejnila dne 20. 12. 2013 v Obchodním věstníku oznámení o zahájení výběrového řízení na dodávky v rámci OPPI. Předmětem dodávky měla být technologická linka. Do výběrového řízení se přihlásila pouze [právnická osoba], jejíž nabídka byla přijata. Správce daně zjistil, že [právnická osoba] s.r.o. použila při výběru dodavatele technický kvalifikační předpoklad, který byl svoji podstatou diskriminační a dále zadávací dokumentace neobsahovala základní technické údaje pro zpracování a podání relevantní nabídky a byla tak netransparentní. Tímto postupem tak mohlo dojít k ovlivnění výsledků výběrového řízení. Správce daně konstatoval, že [právnická osoba] s.r.o. porušila rozpočtovou kázeň a vyměřil jí odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 2 328 000 Kč. Správce daně dále zjistil, že do způsobilých výdajů projektu byly zahrnuty i fiktivní faktury, a tedy vyměřil další odvod ve výši 3 971 568 Kč. V rámci těchto dodávek měla být dodána použitá výrobní linka na střešní tašky. Podle správce daně cena takové linky byla nadhodnocena a mělo se rovněž jednat o starou linku [právnická osoba] s.r.o. Správce daně výše uvedené oznámil Policii ČR. Žalobkyně v reakci na žádost policie uplatnila v rámci trestního řízení nárok na náhradu škody ve výši 7 760 000 Kč. Žalovaný byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2020, č. j. 43 T 11/2019-1947, a to ze spáchání zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie ve smyslu § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen trestní zákoník). Předmětem jednání žalovaného bylo, že jako jednatel společnosti [právnická osoba] v úmyslu neoprávněně vyčerpat přislíbené dotační prostředky ze strukturálních fondů EU v celkové výši 7 760 000 Kč vyčíslil v žádosti o platbu skutečné způsobilé výdaje projektu ve výši 19 500 000 Kč, přičemž do těchto výdajů zahrnul jednak fiktivní faktury, kterými byly výdaje uměle navýšeny a jednak dodávky strojů a zařízení, které žalovaný prezentoval jako nové a řádně dodané části technologické linky, byť se ve skutečnosti jednalo o starší díly, resp. některé z těchto částí nebyly vůbec dodané. Žalobkyně byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních (podle soudu žalobkyně nepředložila důkaz o tom, že již musela neoprávněně čerpané prostředky vrátit do fondů EU). Proti rozhodnutí se odvolal žalovaný i státní zástupce. Vrchní soud v Olomouci obě odvolání zamítl (usnesení ze dne 6. 4. 2021, č. j. 2 To 11/2021-2017), neboť je neshledal důvodnými. Ve vztahu k nároku žalobkyně uvedl, že možnost přiznání náhrady škody v daném případě byla možná bez ohledu na okolnost vrácení finančních prostředků žalobkyní do fondů EU. Odvolací soud ovšem rozhodnutí o odkázání žalobkyně na občanské řízení nezměnil, neboť podle jeho názoru se žalobkyně omezila pouze na stručné připojení s nárokem na náhradu škody bez sdělení dalších relevantních okolností. Žalobkyně tvrdí, že ji vznikl nárok na náhradu škody, neboť jsou splněny tři podmínky: porušení povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Porušení povinnosti žalobkyně dovozuje z toho, že pro žalovaného resp. [právnická osoba] s.r.o. bylo stanoveno mnoho podmínek a pravidel zejména v rozhodnutí o poskytnutí dotace a v souvisejících podmínkách. Žalovaný byl s těmito pravidly obeznámen. Porušení pravidel tak dokládá jak zjištění správce daně, tak i rozhodnutí soudu, kterým byl žalovaný uznán vinným. Vznik škody je podle žalobkyně dán tím, že byla vyplacena dotace neoprávněně a výše škody je dána výší vyplacené dotace. Příčinná souvislost je dána tím, že žalovaný musel vědět, že svým jednáním (tj. porušením pravidel) způsobí vznik škody. Stejně tak si byl vědom i výše případné škody, neboť její výše se odvíjí od výše poskytnuté dotace, o kterou právě žalovaný žádal. 2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že částka 7 760 000 Kč se nikdy nedostala do jeho dispozice, a tudíž ji nemůže žalobkyni vrátit. Žalovaný uvedl, že předmětná dotace byla vyplacena [právnická osoba] s.r.o., přičemž tato společnost měla dva společníky se stejným podílem a oba dva byli jednatelé. Druhý společník je [jméno] [příjmení]. Žalovaný uvedl, že na příkaz [jméno] [příjmení] převedl částku 7 000 000 Kč z účtu [právnická osoba] s.r.o. na účet č. [bankovní účet], což měl být účet [jméno] [příjmení] nebo některého z jeho synů. Podle názoru žalovaného by tak žalobkyně měla předmětnou dotaci vymáhat po [jméno] [příjmení] a nikoliv přímo po žalovaném. Dále uvedl, že není v souladu s dobrými mravy, aby žalobci žalovanou částku vracel ten, kdo ji reálně neobdržel, zatímco osoba, která částku inkasovala, nebude platit ničeho. Dále uvedl, že vymáhaná částka je vysoká a pro žalovaného by povinnost k jejímu zaplacení byla likvidační. Žalovaný nevlastní žádné nemovité věci a jeho příjem činí asi 20 000 Kč měsíčně. Druhý důvod rozporu s dobrými mravy žalovaný spatřuje ve skutečnosti, že ačkoliv se [jméno] [příjmení] měl podílet na popisované trestné činnosti, tak nebyla vůči němu uplatněna ani trestní ani občanskoprávní odpovědnost. Žalobkyně neuplatnila nárok na náhradu škody v trestním řízení řádně, když neuvedla, zda došlo k vrácení dotace (resp. zda došlo k zahájení řízení o vrácení dotace). Dále uvedl, že žalobu zatěžuje stejná okolnost (tj. absence skutkových tvrzení a důkazů ve vztahu k tomu, zda bylo zahájeno řízení o vrácení dotace). Podle žalovaného nemůže žalobkyně uplatňovat tento nárok žalobou, neboť ona sama není správcem daně, kromě toho případná škoda nevznikla žalobkyni, ale přímo Evropské unii. Při jednání dále žalovaný navrhl, aby soud vyčkal na skončení řízení v trestní věci vedené proti [jméno] [příjmení], pod sp. zn. KRPJ [číslo] 2022 [číslo] u Policie ČR. V tomto řízení by měl být vyjasněn podíl [jméno] [příjmení] na případné trestné činnosti, za kterou byl odsouzen žalovaný, což je podle názoru žalovaného v souladu se zásadou materiální pravdy. Žalovaný tvrdí, že se [jméno] [příjmení] podílel na trestné činnosti větší měrou než žalovaný, a také z ní měl majetkový prospěch. 3. Žalobkyně ve svém vyjádření k námitkám žalovaného uvedla, že otázka, zda se finanční prostředky dostaly do sféry dispozice žalovaného, je zcela irelevantní. Stejně tak skutečnost, že žaloba směřuje přímo proti žalovanému a nikoliv jeho společníkovi není relevantní námitkou. Žalobkyně vychází ze skutečnosti, že žalovaný byl jednatelem [právnická osoba] s.r.o. a současně že byl za popsaný trestný čin uznán vinným. Žalovaný a druhý jednatel [jméno] [příjmení] by navíc za škodu odpovídali společně a nerozdílně, a tedy žalobkyně by mohla plnění požadovat po kterémkol