18 C 152/2022-149 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 59 100 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 26. 10. 2016 smlouvu o povoleném přečerpání č. [anonymizováno], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec do výše 5 000 Kč, který byl v průběhu trvání smlouvy navýšen na částku 65 000 Kč, a to dne 7. 4. 2017. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 16,90 % ročně z vyčerpané částky. Žalovaná dne 19. 2. 2019 překročila úvěrový limit a nezajistila dostatek prostředků k pokrytí transakce, dostala se tak do nepovoleného debetního zůstatku. Žalobkyně proto dopisem ze dne 27. 3. 2019 od smlouvy odstoupila a celý úvěr tak zesplatnila ke dni 20. 6. 2019. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši 58 850 Kč, z poplatků ve výši 250 Kč, ze smluvního úroku kapitalizovaného ke dni 4. 2. 2020 na částku 5 251,82 Kč, z úroku z částek po splatnosti a nepovoleného debetního zůstatku kapitalizovaného ke dni 4. 2. 2020 na částku 10 019,54 Kč, z úroku ve výši 16,90 % ročně z částky 59 100 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 59 100 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k vrácení dlužné částky před podáním žaloby. Úvěruschopnost žalované byla posouzena lustrací v bankovním registru, nebankovních registrech, evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Ze žádosti o zřízení účtu č. [anonymizováno] a smlouvy o vedení účtu u mBank uzavřené dne 27. 9. 2015 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala vést pro žalovanou účet a vydat jí platební kartu k tomuto účtu. Z žádosti o poskytnutí povoleného přečerpání a ze smlouvy o povoleném přečerpání ze dne 26. 10. 2016 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout možnost přečerpání účtu žalované [číslo] až do výše 5 000 Kč. Povolené přečerpání je úročeno sazbou ve výši 18,90 % ročně. Žalovaná se zavázala v čl. IV. odst. 2 smlouvy platit poplatky a ceny za zvláštní služby a dále se zavázala v případě prodlení uhradit poplatky, smluvní poplatky nebo jiné platby. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry úvěru. Ze sazebníků žalobkyně soud zjistil přehled poplatků. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtu fyzických osob, sazebník bankovních poplatků, podmínky pro kontokorent. 4. Z dodatku č. [anonymizováno] ke smlouvě o povoleném přečerpání ze dne 21. 12. 2016 soud zjistil, že došlo ke změně úvěrového limitu na částku 10 000 Kč. Z dodatku č. [anonymizováno] ke smlouvě o povoleném přečerpání ze dne 11. 4. 2017 soud zjistil, že došlo ke změně úvěrového limitu na částku 65 000 Kč a ke změně úroková sazby na 16,90 % ročně. 5. Žalobkyně soudu předložila kopii občanského průkazu žalované k prokázání, že při uzavírání smlouvy jednala se žalovanou. Z transakční historie účtu za období od 27. 9. 2015 do 21. 1. 2020 soud zjistil přehled pohybů na účtu. Ze screenshotů informačního systému žalobkyně soud zjistil, že měl být zkoumán příjem žalované, když tento příjem měl za poslední tři měsíce činit 42 583 Kč, 30 326 Kč, 48 572,50 Kč. Z žádosti o navýšení limitu č. [anonymizováno] soud zjistil, že žalovaná požádala o navýšení úvěrového limitu na částku 10 000 Kč a současně uvedla svůj čistý příjem ve výši 15 000 Kč. Z žádosti o navýšení limitu č. [anonymizováno] soud zjistil, že žalovaná požádala o navýšení úvěrového limitu na částku 65 000 Kč a současně uvedla svůj čistý příjem ve výši 20 000 Kč. Z žádosti o povolené přečerpání soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené a pobírá čistý příjem ve výši 3 800 Kč (dávka). 6. Z první výzvy k uhrazení ze dne 12. 2. 2019 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 887,92 Kč. Z druhé výzvy k úhradě ze dne 5. 3. 2019 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 1 896,15 Kč. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky ze dne 27. 3. 2019 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 2 814,36 Kč. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 19. 2. 2020 a podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 84 214,63 Kč před podáním žaloby. 7. Z předložených listin má soud za zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o povoleném přečerpáním, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované možnost čerpat úvěr až do sjednaného úvěrového rámce (který byl dvakrát navýšen), a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem splácet měsíčními splátkami. Úvěruschopnost žalované žalobkyně ověřila zejména z přehledu o příjmech a výdajích žalované z jejího účtu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek úvěru, proto žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho úhradě. 8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení posoudil soud závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky a před jejímž uzavřením řádně posoudila schopnost žalované požadovaný úvěr splácet. Žalovaná porušila smluvní podmínky tím, že úvěr řádně nesplácela, a proto žalobkyně dluh žalované v souladu se smlouvou ke dni 20. 6. 2019 zesplatnila. Vzhledem k tomu, že žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že svůj dluh vůči žalobkyni v žalované výši uhradila, případně že tento dluh zanikl jiným způsobem, má soud za to, že žalovaná poskytnutou jistinu úvěru řádně a včas nevrátila. Proto soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou část jistiny úvěru a poplatků ve výši 59 100 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 251,82 Kč (od 26. 10. 2016 do 20. 6. 2019), kapitalizovaný úrok ve výši 10 019,54 Kč (od 21. 6. 2019 do 4. 2. 2020), s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 59 100 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení. Žalobkyni rovněž vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z přisouzené částky jistiny 59 100 Kč od 5. 2. 2020, kdy již žalovaná byla v prodlení s úhradou zesplatněného dluhu, do zaplacení. Žalovaná je povinna zaplatit svůj dluh ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 158 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 364 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 59 100 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 11 400 Kč ve výši 2 394 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.