18 C 244/2022-56 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 5 862 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 22. 10. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nazvaném jako„ Úvěrová smlouva ID žádosti [číslo] – ID klienta [číslo]“ ze dne 22. 10. 2021 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal žalobkyni finanční prostředky spolu s úroky a dalšími poplatky uhradit nejpozději do 21. 11. 2021. Žalovaný byl ve smlouvě identifikován jménem, příjmení, rodným číslem, ID klienta, adresou trvalého pobytu a adresou pro doručování, mobilním telefonem a e-mailovou adresou. Předmětnou smlouvu měl žalovaný uzavřít prostřednictvím internetových stránek žalobkyně v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, kde požádal o předmětný úvěr. Identifikován byl pak prostřednictvím zaslání ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč Součástí smlouvy je i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje parametry úvěru, a sazebník platný od 8. 4. 2018. 4. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 22. 10. 2021 byla z účtu žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] zaslána částka 5 000 Kč. 5. Dne 25. 3. 2022 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu ze smlouvy o úvěru ve lhůtě nejpozději do 30 dnů ode dne sepsání výzvy. Dle podacího archu byla výzva tentýž den žalovanému zaslána. 6. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ID žádosti 834157 ze dne 22. 10. 2021 mezi žalovaným a žalobkyní v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zároveň platí, že podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. plní podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní na internetových stránkách žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z potvrzení o platbě), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že žalobkyně s žalovaným skutečně jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy o úvěru ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovaným vůbec podepsána a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že v říjnu 2021 jednala s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného tuto smlouvu uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o.z., k němuž se podle ustanovení § 554 o.z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu. 7. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o.z. má žalobkyně právo na vrácení plněné poskytnutého žalovanému. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky podle ustanovení § 1970 o.z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení podanou k poštovní přepravě dne 25. 3. 2022 s lhůtou splatnosti do 30 dní od vyhotovení výzvy, tj. ode dne 25. 3. 2022. Výzva mohla být žalovanému doručena nejdříve dne 30. 3. 2022 Lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 25. 4. 2022 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal na požadovaném kapitalizovaném úroku částku 35,41 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 5 000 Kč od 18. 5. 2022 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 8. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných poplatků ve výši 862 Kč soud s ohledem na výše uvedenou zdánlivost právního jednání zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení (rovněž kapitalizovaný) z tohoto nároku, protože z důvodu neexistence uvedené smlouvy žalobkyni tento nárok nepřísluší, a tudíž jí nenáleží ani nárok od něj odvozený, tj. úrok z prodlení. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 6 222,41 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 5 305,82 Kč, tj. z 85,2 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky ve výši 916,59 Kč, tj. z 14,8 %. Žalobkyně tudíž byla úspěšnější, a proto jí náleží částečná náhrada nákladů řízení. Tyto náklady se sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a.t.“) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) v celkové výši 600 Kč včetně tří paušálních náhrad výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. v celkové výši 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, odst. 3 a § 151 odst. 2 o.s.ř. ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. 189 Kč, a soudní poplatek v